Sylva Wernhartová

* 1939

  • „Já jsem netušila. My jsme se až mnoho let poté dozvěděli, co se vlastně stalo, proč manžela vzali z práce, proč mě zatkli a vezli na domovní prohlídku do bytu. Já jsem měla odpolední službu, ani jsem nestihla pacientovi říct, že mu musím sundat obklady, protože musím odjet. Prostě to nešlo. Já jsem netušila, o co jde, co se děje. Ale byla jsem vylekaná. A to znamená, že jsem zapnula v mozku vše, co jsem mohla, a věděla jsem, že nesmím nic říct špatně. Že musím dát pozor na každé slovo. Nevěděla jsem vůbec, co mě čeká.“

  • „Ti estébáci mě dovezli do bytu. Pochopila jsem, že se něco stalo. Já jsem vydržela čtyřhodinový výslech. Oni mi ukázali listinu a tam bylo nějaké pobuřování. A já jsem říkala: ‚Ale my jsme nepobuřovali.‘ Takovým dětským způsobem to ze mě vyletělo. Soudruh major, to byl major – tak jsem si říkala, že čím větší případ, tím je na to nasazena vyššího hodnost – čekal v šestsettrojce s řidičem, až mě přiveze jeho podřízený. Mě ani nenapadlo, že bych měla utíkat a schovat se někde v uličkách. Prostě jsme šli. Strach jsem měla, dušičku svraštělou, že sušená švestka proti ní byla šťavnatá broskev. Já měla dušičku schovanou tady někde za kostí. Pak jsme přišli do bytu a začala domovní prohlídka. Ještě se jim utrhlo dno šuplíku, tak vše vypadlo na zem. A přivezli ještě úřednici z národního výboru, která měla dosvědčit, že se mnou zacházejí slušně.“

  • „Já jsem se posadila. Vím, že jsem měla strach, co se mnou budou dělat. Strach, že jsem v cizím autě mezi cizími muži. A nevěděla jsem, kam se mnou pojedou. Rozjeli jsme se a vpředu vedle řidiče se otočil takový blonďatý ryšavý člověk s úzkými rty a řekl: ‚Víte, proč jste tady?‘ Já: ‚Ne, nevím.‘ Mluvila jsem šeptem, nebyla jsem schopna mluvit nahlas, tak jsem jenom zašeptala, že nevím. ‚Kvůli vašemu manželovi,‘ řekl. A otočil se zpátky. Jeli jsme a já jsem neměla odvahu se zeptat, kdo jsou a kam jedeme. Jenom jsem mlčela. Něco mi říkalo, že mám mlčet.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 16.02.2023

    (audio)
    délka: 01:39:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava, 09.03.2023

    (audio)
    délka: 01:10:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Ostrava, 12.04.2023

    (audio)
    délka: 01:26:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 4

    Ostrava, 25.04.2023

    (audio)
    délka: 01:25:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když mě estébáci vyslýchali, strachem jsem jen šeptala

Sylva Wernhartová s přáteli ze Souboru lidových tanců Ladislava Ševčíka v Ostravě, 70. léta 20. století.
Sylva Wernhartová s přáteli ze Souboru lidových tanců Ladislava Ševčíka v Ostravě, 70. léta 20. století.
zdroj: archiv pamětnice

Narodila se 22. září 1939 v Orlové na Karvinsku. Její otec Walter Hubert Šlachta musel stejně jako další muži z této oblasti během druhé světové války narukovat do německé armády. Rodina o něm po válce neměla žádné zprávy. Až po řadě let vyšlo najevo, že přežil, ale našel si ve Francii novou ženu a odmítl se vrátit domů. Sylva Wernhartová vystudovala gymnázium, pracovala jako sestra na rehabilitaci a následně v Ústavu lékařské kosmetiky v Ostravě. Její manžel, lékař Zdeněk Wernhart, se za totality zapojil do pašování zakázaných tiskovin a byl za to odsouzen k deseti měsícům vězení. Byla sledována a vyslýchána Státní bezpečností, v jejím bytě proběhla domovní prohlídka. Přátelila se s Jaromírem Šavrdou, ostravským disidentem a signatářem Charty 77, a jeho manželkou Dolores Šavrdovou. Spojovala je záliba v chovu exotických koček, které jim sloužily jako zástěrka při šíření samizdatové literatury. Pomáhala Jaromíru Šavrdovi unikat pozornosti Státní bezpečnosti. Po rozvodu s manželem žila sama a chovala kočky až do doby, než těžce onemocněla a musela se přestěhovat do domova seniorů Korýtko v Ostravě, kde žila v roce 2023, v době pořízení rozhovoru.