Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miloslav Zapadlo (* 1952)

• narodil 10. srpna 1952 v Mladé Boleslavi

• dědeček Rudolf Zapadlo patřil k zakládajícím členům KSČ, nacisti jej věznili v Dachau

• otec Miroslav Zapadlo byl v letech 1956 až 1960 poslancem Národního shromáždění

• od roku 1969 se stal ředitelem boleslavské automobilky AZNP

• pod jejími křídly jezdil pamětník v průběhu 70. let profesionálně závody rallye

• získal titul mistra republiky i mistra Evropy, úspěchy zaznamenal i na Rallye Monte Carlo či Rallye Acropolis

• v roce 1978 otce vyloučili z KSČ a sesadili z funkce pro vnitrostranické neshody

• pamětník nemohl dál závodit na nejvyšší úrovni, musel pracovat jak dělník na stavbách

• neúspěšně se pokusil o emigraci, komunisti jej zatkli a na rok uvěznili za zneužívání socialistického podnikání

• po sametové revoluci založil stavební firmu, dál se věnoval závodění

• v roce 2024 žil v Praze

V letech 1977 a 1978 se Miloslav Zapadlo propracoval mezi světovou elitu automobilových závodníků rallye. Měl za sebou čerstvé úspěchy z nejnáročnějších závodů v Monte Carlu či Akropolis, když zjistil, že do zahraničí se už nepodívá a místo adrenalinu za volantem jej čeká práce s lopatou na stavbách. Jeho otce, tehdejšího ředitele boleslavské automobilky, totiž komunisti pro vnitrostranické neshody sesadili a vyloučili ze strany, a tak se nežádoucí osobou stal i syn.  

Dědečka věznili v Dachau

Pamětník Miloslav Zapadlo se narodil 10. srpna 1952 v Mladé Boleslavi. Jeho dědeček Rudolf Zapadlo byl jedním ze zakládajících členů KSČ a během druhé světové války jej nacisté věznili v koncentračním táboře Dachau. Politickým vězněm se málem stal i v 50. letech, kdy ho pro jeho svérázné názory vyhodili z KSČ. Od vězení jej podle pamětníka tehdy uchránila jen osobní známost s Antonínem Zápotockým.

Osudná spojitost rodiny s komunistickou stranou pokračovala i skrze pamětníkova otce Miroslava Zapadla. „Vstoupil do KSČ a později se jako člen Československého svazu mládeže přihlásil do Severní Korey v rámci poválečné pomoci. Ve skupině různých profesí tam pomáhali s budováním rozbitých fabrik a nemocnic, tatínek tam šel jako strojař,“ popisuje pamětník.

Po návratu otec pracoval jako seřizovač strojů v mladoboleslavské automobilce AZNP (dnešní Škoda Auto). V roce 1954 jej zvolili jako poslance Národního shromáždění a v této funkci působil až do roku 1960.

Doplnil si vzdělání maturitou a také na Večerní univerzitě marxismu a leninismu. Jako politicky i odborně spolehlivý kádr se tak v AZNP mohl dostat na vyšší pozice. Jmenovali jej ředitelem závodu ve Vrchlabí, kde zajišťoval náběh výroby vozů Škoda 1203.

Politiku jsem neřešil

Po několika letech se rodina vrátila do Mladé Boleslavi. Tehdy se psal rok 1968 a krátce nato došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy. Miroslava Zapadla se politické změny i čistky uvnitř KSČ zatím nijak nedotkly a od roku 1969 se stal podnikovým ředitelem celého AZNP.

„Politiku jsem tehdy vůbec neřešil. Zajímaly mě holky a to, kde seženu peníze na benzín do motorky. Nosil jsem dlouhé vlasy a patřil mezi máničky, poslouchali jsme bigbít, Rolling Stones, Hendrixe a jezdili po zábavách,“ vzpomíná na svůj tehdejší život Miloslav Zapadlo.

Když dokončil všeobecně vzdělávací školu, odešel studovat do Hradce Králové na přání své matky medicínu. Brzy však pochopil, že z něj doktor nebude a že v životě tíhne zcela k jinému oboru, v jehož prostředí od dětství vyrůstal.  S pomocí otce tak získal pozici referenta v podniku Motokov a odešel do Prahy.

Motokov centrálně zajišťoval export výrobků československého automobilového průmyslu jako byly vozy Škoda, Tatra, ale i motocykly či traktory Zetor. Vyváželo se jak do socialistických zemí, tak na Západ, kde se podle pamětníka obchodně dařilo a komunistický režim tak získával cenné devízy.

Spolujezdci to se mnou nevydrželi

Právě v Motokovu začala pro Miloslava Zapadla jeho dráha automobilového závodníka. „Dali jsme tam dohromady partu, založili Svazarm a ze začátku si závodní vozy připravovali sami v garáži. Jednalo se o běžně prodejná auta, která jsme museli hodně upravovat,“ přibližuje pamětník.

Svou první závodní sezónu odstartoval v roce 1971. Hned zpočátku se mu dařilo vyhrávat oblastní soutěže a z nižších výkonnostních tříd se propracovával výš na celorepublikové závody. Nejprve jezdil pod vlajkou Motokovu, ale poté se v roce 1973 dostal pod křídla AZNP a stal se profesionálním firemním závodníkem. Vozy už si tak nemusel po garážích předělávat sám, místo toho jezdil s modely Škoda vyvíjenými speciálně pro závodění a k nim měl zajištěný veškerý servis.

Mezi svými kolegy měl Miloslav Zapadlo pověst horkokrevného jezdce. „Byl jsem známý tím, že jsem často auta rozbíjel, na vývoji z toho asi neměli radost, ale zase získávali cenné informace, jak ta auta vyztužit. Moji první spolujezdci to se mnou nevydrželi, byl jsem hodně divoký. Pak mi přidělili Juru Motala, který měl velké zkušenosti, zklidnil mě a dalo se na něj spolehnout v přípravě,“ přiznává pamětník.

Dostali se mezi elitu

Společně s Jiřím Motalem dosáhl Miloslav Zapadlo ve voze Škoda 130 RS největších úspěchů. V roce 1977 se pamětník stal republikovým mistrem na závodech v Košicích, tentýž rok získal i evropské prvenství v Jugoslávii. Za vrchol své kariéry ovšem považuje účast na rallye závodech konaných v rámci mistrovství světa. Patrně nejznámějším z nich je Rallye Monte Carlo, kam Miloslav Zapadlo s Jiřím Motalem přijížděli v dobré formě.

„Už jsme byli trochu otlučení a se stotřicítkou měli něco odjeto. Já v té době měl chalupu na Harrachově a denně jsem jezdil do Prahy a do Boleslavi ve sněhu, což mi pomohlo, protože na Monte Carlu některé úseky nebyly prohrnuté. Jezdili jsme to hodně na oči. První den jsem za to tahal nějak víc, než se Jurovi líbilo, a měli jsme velkou krizovku. Druhý den jsme zvolnili, brali jsme to ale tak, že chceme dojet,“ vzpomíná pamětník.

Ve své výkonnostní třídě skončili tenkrát na druhé příčce, před ně se dostali už jen jejich krajané Václav Blahna s Lubislavem Hlávkou. Českoslovenští závodníci tak v roce 1977 zaznamenali na Rallye Monte Carlo velký úspěch, protože získali dobré umístění i v celkovém hodnocení. Pro tuzemský motosport to bylo přelomové, stejně jako pro značku Škoda, která obstála ve srovnání se západními automobilkami. U komisařů tyto překvapivé výsledky dokonce vzbudily podezření, takže kontrolovali, jestli mají vozy předepsaný objem motorů.

Jízdy na nejprestižnějších světových podnicích pokračovaly pro Miloslava Zapadla i další rok a přicházely další úspěchy. Například na náročném závodu v řecké Akropoli ovládl svou třídu a umístil se mezi deseti nejlepšími závodníky v celkovém hodnocení. Dostal se také na britskou Lombard RAC Rallye, tu ovšem po havárii nedojel.  

Otec soudruhům překážel

Během pobytu v Anglii zastihla pamětníka zpráva o tom, že jeho otce sesadili z pozice ředitele AZNP. „Táta mi zavolal a říkal, že jestli chci v Anglii zůstat, ať zůstanu a potom se sejdeme. Říkal to takovým stylem, abychom to pochopili jen my dva, protože byl zvyklý, že hovory se odposlouchávaly. Nechtělo se mi ale v Anglii zůstávat, měl jsem doma dvě dcery. Vracel jsem se a věděl, že je všechno v pytli.“ 

Odvolání z funkce totiž souviselo i s trestním řízením, v rámci nějž se otec na dva měsíce ocitl ve vazbě v ruzyňské věznici. Stalo se tak poté, co na podnět předsedy krajského výboru KSČ do podniku přišel Výbor lidové kontroly a zjistil údajné špatné výsledky hospodaření i porušení stranické disciplíny, což mělo souviset s prodejem vozů funkcionářům pod cenou a hovořilo se i o černém trhu s vozy a valutami. To vše byly oficiální verze určené pro veřejnost, podle pamětníka ale důvody otcova sesazení tkvěly v něčem jiném.

„Začal soudruhům přerůstat přes hlavu a měl jiné představy o vývoji fabriky. Mělo to počátky už v šedesátých letech s vývojem modelu Škoda 720, který se nakonec zrušil, a z nouze vznikla Škoda 100 a 120. Bylo plánované hospodářství a Rusové nechtěli, abychom vyvíjeli lepší auta než oni. Táta bojoval o to, aby se vyrábělo něco jiného než 120, takže jim v tomto ohledu překážel,“ soudí Miloslav Zapadlo.

Stejně jako jeho dědečka, tak i otce nakonec z KSČ vyloučili, následně pracoval jako koordinátor výstavby v Praze na Pankráci. Pro pamětníka tyto události znamenaly konec závodění na nejvyšší úrovni pod křídly AZNP, ale důsledků bylo mnohem víc.

Pochopili, že chci emigrovat

„Sebrali mi pas a nastoupil jsem do podniku Stavocentral v Harrachově, kde jsem vyfasoval holínky a lopatu. Paradoxně mi to pomohlo, byl jsem rád, že jsem vypadl z kolotoče závodění. Vrhnul jsem se na stavbu chalupy, věnoval se dětem a lyžování. Později jsem se dostal ke klukům, kteří stavěli hromosvody pod JZD, byla to lukrativní činnost.“

Miloslav Zapadlo se dále účastnil tuzemských závodů rallye, jezdil už však s vlastními vozy. V roce 1988 se rozhodl pro emigraci. Podařilo se mu získat zpět pas i devizový příslib na cestu do Jugoslávie, odkud se dalo utéct do Itálie. V tajnosti prodal chalupu, přesto se ale jeho plány provalily, když si v hospodě nechal zahrát na přání písničku Všichni už jsou v Mexiku a muzikantům dával velké spropitné.

„Policajti si to pak dali dohromady, že jsem prodal chalupu. Nejprve si mě předvolali jako svědka ke šmelení nafty, protože jsem taky šmelil, ale ze svědka nakonec udělali obžalovaného a dali mě do vazby. Pochopili, že chci utéct, tak mi chtěli dát čtyři roky za rozkrádání nafty. Odvolal jsem se, protože mi to nedokázali. Tak mě odsoudili za zneužití socialistického podnikání,“ líčí Miloslav Zapadlo.

Rok proseděl ve vězení ve Všehrdech. Když se dostal na svobodu, blížila se už sametová revoluce a s ní i konec komunistického režimu, který pamětníkovi i jeho rodině v posledních letech mnohé vzal. V nové éře založil Miloslav Zapadlo stavební firmu a dále obrážel rallye mítinky.

„Důležité je obklopit se dobrou partou lidí a snažit se pomáhat. Když pomůžeš, většinou je ti taky pomoženo,“ říká závěrem Miloslav Zapadlo, který tuto zkušenost načerpal zejména jako úspěšný automobilový závodník.