Komunistický kriminál mi zlomil tátu. Když se vrátil, jako by nežil
Vladimír Zářecký se narodil 20. května 1944 v Žamberku a vyrůstal v rodině soukromého zemědělce v Kunvaldu. Oba rodiče, Jaroslav (1912–1970) a Antonie (1914–1993), pocházeli ze selských rodů. Vladimír i oba starší bratři, Jaroslav (1940) a Eduard (1941–2021), museli odmalička úměrně svému věku pomáhat s různými pracemi, kterých bylo na statku s 32 hektary orné půdy a 16 hektary lesa vždycky dost. Doba však soukromým podnikatelům nepřála. Po roce 1948, kdy se k moci dostali komunisté, mělo vše rychlý spád. V roce 1950 od nich musela odejít německá rodina Neugebauerova z Neratova, která u nich bydlela a pracovala, Zářečtí museli odevzdat mechanizaci včetně traktoru, v červnu 1953 příslušníci StB zatkli otce Jaroslava a na domě se jim objevil nápis ZDE BYDLÍ KULAK. Po osmiměsíční samovazbě otce odsoudili k osmi letům vězení. Trest si odpykával v uranových dolech v Příbrami či Jáchymově. Doma zatím matka se syny musela plnit nesmyslně vysoké dodávky. Dřeli do úmoru, ruce sedřené do krve, bez mechanizace, nejstarší synové ani nemohli chodit do školy, aby všechno zvládli udělat. Sami neměli nic. Přestože otec se v roce 1956 z vězení vrátil, rodině to příliš nepomohlo. Měl soudně zakázáno doma pracovat, a navíc z něj komunistické vězení udělalo zlomeného člověka. Jeho pohřeb v roce 1970 sledovala StB. Vladimír se díky podpoře kunvaldského učitele Filáčka a strýce Jana Lyera dostal v roce 1958 na střední průmyslovou školu stavební do Hradce Králové. Tam v roce 1962 maturoval. Maminka po odchodu starších synů na vojnu a mladšího do školy zůstala doma na práci sama, a tak jí nezbylo než v roce 1959 vstoupit do JZD Kunvald. Vladimír po maturitě pracoval jako zedník v JZD Kunvald, pak na krajské správě památek v Pardubicích. V letech 1963–1965 byl na vojně u silničního vojska. V roce 1965 se oženil s Václavou Šípkovou, narozenou v roce 1947, přestěhoval se do Letohradu, a měli spolu tři dcery narozené v letech 1966, 1969 a 1979. Přestože politika ho vždy zajímala, poslechl varování svého otce a v roce 1968 se nijak politicky neangažoval. Pracoval v OEZ Letohrad, pak v Montostavu Letohrad. V listopadu 1989 se účastnil demonstrací v Praze a zapojil se do činnosti Občanského fóra v Letohradě. Po otevření hranic jezdil pracovat do Německa. V 90. letech zrestituovala rodina Zářeckých svůj rodinný statek v Kunvaldu a bratr Jaroslav tam začal po čtyřiceti letech znova soukromě hospodařit. Do důchodu odešel Vladimír v roce 2006. V roce 2022 žil s rodinou v Letohradě.