Přemysl Zdeněk

* 1946

  • „Jsem rodinný typ. Měl jsem vždy uživit rodinu se vším všudy. Když jsem šel do Škodovky, tak to bylo na nábor a v tom náboru byl byt. Moje motto bylo vždy: ‚Vydělat peníze, postarat se o rodinu, dělat si hezké dovolené, prožívat život, jak by se prožívat měl.‘“

  • „Přijely ulicí k rozhlasu, zastavily, otočily lauf [hlaveň děla] proti rozhlasu. Okna byla plná lidí, a když tam natočily ten lauf, tak ti všichni zmizeli. Mladí kluci tam lámali větve a cpali je tanku do hlavně. Říkali, že je neschopen střelby, kdyby měl lauf nacpaný těmi klacky. Pohybovali jsme se po celém městě. U nádraží stály raketomety ode zdi ke zdi, takže tam byla ulička pro jednoho. [Vojáci] každého kontrolovali. Náboje měly úderníky zajištěny obyčejnými klacky, březovými. Divili jsme se: ‚Taková úderná síla, a je to zajištěné jenom dřevěným klackem...‘“

  • „Po osmé hodině přijeli do Plzně Rusáci a začali obsazovat důležitá místa, jako byla třeba tiskárna. Ta stodola byla plná Pravdy, kterou nestihli vydistribuovat. Vybourali jsme společnou zeď, přetahali noviny do našeho střediska, naložili na auto, jezdili po Plzni a rozdávali Pravdu.“

  • „Pět nebo sedm let po válce, tam v místnosti přes celou stěnu dva a půl metru vysoký, jeden a půl metru široký, byl obraz Hitlera, barevný. Když jsme tam jezdili, okna už byla vytlučená, tak jsme vždycky jeli: ‚Jdeme na Hitlera!‘ Sbírali jsme na poli kameny a házeli skrz okno. Trefovali jsme se Hitlerovi do oka.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 09.08.2018

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Prožívat život, jak by se prožívat měl

Podobenka
Podobenka
zdroj: Archiv - Pamět národa

Přemysl Zdeněk se narodil 2. října 1946 v Sušici. Otec Čech a matka Slovenka založili rodinu v Nezamyslicích. Oba vykonávali dělnická povolání. V roce 1947 odešli obsadit domek po Němcích ve Všerubech u Plzně. Zde prožil pamětník šťastné dětství mezi mnoha pozůstatky druhé světové války. Zažil vyšetřování otce kvůli svému chování v době smrti Klementa Gottwalda. Do Nezamyslic se vracel každoročně k příbuzným na návštěvu. Zažil u nich nucenou kolektivizaci sousední vsi. Po patnácti letech se s rodiči odstěhoval do Plzně. Nastoupil do učení v oboru spojový montér v Karlových Varech. Základní vojenskou službu absolvoval v letech 1965-1967 v Chotěšově. Sloužil jako operátor přehledového radiolokátoru protivzdušné obrany státu. Rok 1968 prožil jako zaměstnanec plzeňského podniku Spoje. Dne 21. srpna se zúčastnil probourání do skladu tiskárny novin Pravda. Tisk potom s kolegy rozvážel po Plzni. Byl svědkem příjezdu sovětských tanků před plzeňský rozhlas. Po srpnu odmítl emigrovat a povedlo se mu vyhnout pronásledování za odpor proti okupaci. V sedmdesátých letech z finančních důvodů odešel od Spojů do papíren. Získání náborového bytu bylo důvodem jeho posledního přestupu do hutí ve Škodovce. Stal se členem Vědeckotechnické společnosti. V osmdesátých letech emigrovala rodina jeho sestry do Bavorska. Z důvodu nespolehlivosti mu poté byla zrušena pracovní stáž ve Švédsku. Po listopadovém převratu v roce 1989 cestoval do zahraničí a stal se členem Panevropské unie. Zažil vyšetřování ze strany BIS. Do důchodu odešel roku 2001. Žije spokojeným životem v Plzni.