Marta Zděnková

"Vlastně když už jsem měla vyjít ze školy, tak začínala být JZD a tady Hradištko snad byla poslední obec na okrese, kde ještě JZD nebylo. Můj tatínek dělal v tiskárně. To jsem se dozvěděla později, že byl málem zavřený. Protože já si akorát pamatuju, že přišel a řekl mamince: 'Musíme si spolu promluvit, já ti musím něco říct.' A druhý den šla maminka podepsat přihlášku do družstva. Ale až později, později od bývalé sekretářky, co tam v té době dělala, jsem se dozvěděla, že nebýt pana ředitele, který tam tehdy byl, pan Broža, tak že tatínka odvezli hned, protože byl prudká hlava. Něco se tam semlelo, nevím. Dostal podmínku, že buď maminka přijde podepsat, anebo že si pro něj přijedou. Tak se musely dát i ty krávy, všechno do JZD. A maminka, protože ještě tady s paní Břízovou byly takové nejmladší, tak je dali, že musely chodit pást. Ale to nebylo nic ohraženého, prostě běhaly za nimi. A vždycky přišla: 'Já jsem tak utahaná!' Tak já jsem říkala: 'Půjdu vám odpoledne vždycky pomoct.'"