„Měli jsme v těch letácích také něco neslušného. Pokud mohu říct nějaké slovo neslušné? Ano? Tak třeba: Gottwaldova žena se jmenovala Marta, vážila asi sto kilo a zpívala se písnička: ‚Haj, husičky, haj, Gottwald nám dá ráj.‘ A my jsme k tomu napsali: ‚Máme Prahu stověžatou a v ní Martu prdelatou.‘ Takové věci jsme mimo jiné měli do těch letáků připravené.“
„Pili jsme vodu ze záchodu. Opravdu nepřeháním. Čistá pravda. Ono je to takové nechutné, ale představte si tolik lidí a každý musí někdy na tu potřebu jít. Na velkou, na malou… A kromě toho se potřebujete občas napít. Nic jiného k pití tam ale nebylo. Jenom voda ze záchodu. Takže ešus se dal na přítok do té mísy a takhle jsme chytali vodu, kterou jsme pili.“
„Šachta byla na kopci, a když jsme vyfárali, otevřel se nám pohled do údolí řeky. Pro člověka, který vyleze z podzemí a uvidí tak krásnou krajinu, je to něco úžasného. Jednou jsem se tam po šichtě takhle rozhlížel, bylo odpoledne a najednou tam letělo letadlo. Ne nad námi, ale v údolí té řeky prolétával messerschmitt. Uplynul asi rok od doby, kdy jsem na těch messerschmittech létal. A teď jako vězeň, který právě vyfáral z uranu, jsem viděl, jak tam dole letí messerschmitt. Jistě to byl některý z mých spolužáků, protože nikdo jiný tehdy na messerschmittech nelítal.“
„Učili jsme se leteckou taktiku. Jak se létá v trojici, ve čtveřici, v páru. Barevná označení a názvy letadel. To všechno nás letci z Anglie učili tak, jak to skutečně zažili v boji. Jak doprovázeli bombardéry, jakým způsobem je chránili a tak dál. To všechno nás učili. Abychom věděli, jak uhnout, jak zaútočit. Zásada byla neletět v boji příliš dlouho přímo. Pořád kličkovat. Také mít stále přehled, co se děje za námi. Vidět za sebe. A také kamarádství. To byla další zásada.“
Antonín Zelenka se narodil 13. ledna 1927 ve Vladislavi u Třebíče. Rodiče vlastnili malé hospodářství, otec provozoval povoznictví a pracoval s koňmi v lese. Během druhé světové války studoval Antonín Zelenka gymnázium v Plzni, kde bydlel u strýce, otcova bratra. Koncem války byl okupačními úřady nasazen na plzeňské letiště k hasičské jednotce, kde zažil bombardování Plzně. V říjnu 1945 nastoupil do Vojenské letecké akademie Hradec Králové, kterou úspěšně absolvoval v červnu 1948 v hodnosti poručíka. V říjnu 1948 byl pro politickou nespolehlivost propuštěn z armády a v dubnu 1949 zatčen. Agenti Obranného bezpečnostního zpravodajství ho vyslýchali a bili v Brně. V červnu 1949 odešel od soudu s verdiktem: spolčování proti republice. V letech 1949 až 1954 Antonína Zelenku věznili v pracovních táborech v Jáchymově a v Kladně. Na jaře 1954 se dočkal propuštění na základě amnestie. Od roku 1954 až do penze pracoval ve Stavebním podniku v Opavě. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Celý život se věnoval hudbě. Antonín Zelenka zemřel v červenci roku 2021.
Studenti letecké akademie z jedné světnice / po únoru 1948 všichni z armády propuštěni / zleva Antonín Zelenka, Zdeněk Zikmund, Václav Vondrovic, Karel Zuzka, Josef Zeman / Havlíčkův Brod / 1945
Studenti letecké akademie z jedné světnice / po únoru 1948 všichni z armády propuštěni / zleva Antonín Zelenka, Zdeněk Zikmund, Václav Vondrovic, Karel Zuzka, Josef Zeman / Havlíčkův Brod / 1945
Studenti letecké akademie v okně učebny / podle Antonína Zelenky "po únoru 1948 spolek zločinců" / zleva Karel Zuzka, Antonín Zelenka, Václav Vondrovic, Zdeněk Zikmund / Hradec Králové / 1946 - 1948
Studenti letecké akademie v okně učebny / podle Antonína Zelenky "po únoru 1948 spolek zločinců" / zleva Karel Zuzka, Antonín Zelenka, Václav Vondrovic, Zdeněk Zikmund / Hradec Králové / 1946 - 1948
