Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Pohladil mě Gustáv Husák
narozen 1. července 1973 v Praze
otec novinář, oba rodiče 1969–1970 vyhozeni ze zaměstnání
účastnil se demonstrace k výročí založení ČSSR 28. října 1988
demonstroval i v rámci tzv. Palachova týdne v lednu 1989
zatčen při demonstraci 19. ledna 1989, vyšetřován, potrestán domluvou
účastník pochodu studentů na Národní třídu 17. listopadu 1989
vedl stávkový výbor Gymnázia Na Zatlance
práce moderátora v Českém rozhlase a České televizi
Moderátor Jakub Železný je o několik generací mladší než většina pamětníků v internetovém archivu nahrávek Paměť národa. Přesto si vyprávění nedávného čtyřicátníka pozornost zaslouží. Před více než pětadvaceti lety patřil mezi nejmladší trestně stíhané účastníky lednových demonstrací roku 1989.
Jakub Železný se narodil 1. července 1973 v Praze jako druhý syn. Jeho otec Vladimír, který po roce 1969 musel opustit z politických důvodů místo reportéra v Československé televizi, pracoval jako redaktor Technického magazínu a matka Marta našla po svém vynuceném odchodu ze Sociologického ústavu Československé akademie věd zaměstnání v Národní knihovně. „Otec se angažoval v roce 1968 v televizi a matka odmítla podepsat souhlas s ruskou okupací, za což ji obdivuji. Normalizace je odstavila od jejich původních profesí.“ Rodiče sice nepatřili mezi veřejné odpůrce režimu, ale jejich odmítavý postoj ke komunistickému zřízení byl zřejmý. I v rodině Železných platilo známé a časté pravidlo, že „to, co si říkáme doma, nesmíme říkat ve škole, a to, co slyšíme z rozhlasu, není pravda, a proto posloucháme večer to cizí vysílání“.
Na utváření názorů a postojů mladého člověka má rodinné prostředí snad největší vliv – Jakub Železný v první řadě zmiňuje knihovnu svého otce, která se co do velikosti, ale rozhodně ne co do kvality dala srovnat s leckterou místní knihovnou, a také takzvané matčiny salony: „Matka měla přátele z nejrůznějších kulturních kruhů – divadelníky, literární vědce, překladatele, spisovatele, dramatiky, které často zvala k nám na diskusní večery. Někdy se v našem obýváku sešlo i pětatřicet lidí. Po přednášce na určité téma pak diskuse vždy sklouzla k tehdejší situaci, ale všichni účastníci byli takřka na jedné lodi. Pro mě, ačkoli jsem ve svých čtrnácti nebo patnácti rozuměl sotva deseti procentům, byly matčiny salony ohromně formující.“
Jako pro většinu lidí, i pro Jakuba Železného znamenala středoškolská studia důležité životní období, ve kterém si utvářel osobní názory a postoje. Na smíchovské gymnázium Na Zatlance nastoupil v roce 1987. S koncem osmdesátých let je mimo jiné spojen vznik občanských iniciativ, jejich petic a prohlášení, které v „době předinternetové“ pomáhal spolu s přáteli šířit. Zároveň se účastnil různých uličních demonstrací, které vyjadřovaly nesouhlas se stávajícím režimem: „Mou první demonstrací bylo dvacáté výročí srpna 1968, pak sedmdesáté výročí 28. října. Komunisté to tehdy vymysleli mazaně – oficiální oslavu tehdy nově ustanoveného státního svátku přesunuli už na 27. 10., ale přímo v den výročí se konala nezávislá demonstrace na Václavském náměstí. Tehdy jsem svou účast na ní už vnímal jako politickou událost.“
Připomínka dvacátého výročí smrti Jana Palacha v lednu 1989 přerostla v nejvýraznější projev občanské nespokojenosti od konce 60. let. Na Václavském náměstí se v týdnu od 15. ledna uskutečnila série demonstrací, které vešly ve známost jako Palachův týden.[1]
Téměř všechny demonstrace byly brutálně rozehnány policií, mnoho lidí bylo zmláceno, zadrženo, vyšetřováno a skončilo v trestním řízení. Svou účast na demonstraci považoval Jakub Železný tehdy za samozřejmou: „Pro nás, tehdy patnácti- šestnáctileté, představoval Palach vrstevníka a jeho čin nejvyšší oběť. Šel jsem na první demonstraci a pak jsem chodil i na další, které se spontánně domlouvaly přímo na místě. Fascinovalo mě, že lidi, kteří se tam nechali mlátit mlátičkami v bílých helmách, tam druhý den přišli znovu.“
Středa 18. ledna 1989 byl jediný den, kdy demonstraci policie nerozehnala silou, i proto pak další den přišlo mnohonásobně víc lidí než kdy jindy. Zadrželi i Jakuba Železného: „Když náměstí začaly shora vyklízet kordony policajtů, stál jsem zhruba uprostřed a začal jsem tleskat. Přidali se ke mně další lidi a najednou proti mně vyrazili namakaní mladíci v civilu, kterých jsem si všiml už předtím, protože vypadali úplně jinak než my. Vrhli se na mě a řvali: ‚My jsme tě viděli, ty jsi tleskal, půjdeš s námi.‘“ Spolu s dalšími zadrženými ho policie autobusem odvezla na vyšetřovnu do Bartolomějské: „Dvě hodiny stání v pozoru, kdo se hnul, dostal obuškem. Ruce nad hlavou u zdi. Pak se svléknout, prohlídka. Vyšetřovatel na mě zařval: ‚Co děláš, studuješ?‘ ‚Ano, gymnázium.‘ ‚Tak tos dostudoval.‘“ Po soupisu údajů zadržených se policie rozhodovala, jak s nimi naložit dál. V případě Jakuba Železného se rozhodli pro trestní stíhání, které čekalo pouze pár desítek lidí z několika stovek zadržených. Možné důvody lze dnes těžko zjistit: ale kombinace pamětníkovy opakované účasti na demonstracích, jeho velmi nízký věk a špatný kádrový profil rodičů, to vše zde jistě sehrálo svou roli.
Události téhož večera pokračovaly vyšetřováním na prokuratuře. Prokurátorka, která dostala případ k šetření, ihned informovala rodiče, upozornila ho na možnost nevypovídat i na služby advokáta. Po řadě výslechů a šetření bylo proti Jakubovi Železnému zahájeno trestní stíhání. Ovšem díky nesmírně slušné a statečné prokurátorce se během stíhání pracovalo s jeho verzí událostí, tedy že šel na Václavské náměstí náhodou koupit vstupenky do kina a příslušníci ho zadrželi při přecházení na červenou: „Prokurátorka tedy navrhla celé vyšetřování uzavřít před zahájením soudního řízení a vyřešit je pouze napomenutím národního výboru. Celá věc se samozřejmě řešila i ve škole, ovšem ředitel, komunistický kádr, tehdy prohlásil: ‚Dejme mladým šanci, aby našli cestu k socialismu.‘“
V létě roku 1989 bylo trestní stíhání Jakuba Železného zastaveno. Dnes se na své zadržení, vyšetřování a několikaměsíční trestní řízení dívá jako na ohromnou zkušenost. „Po letech jsem pak viděl seznamy osob zadržených během Palachova týdne. Za Prahu 2 tam bylo jméno Václava Havla a za Prahu 5, mimo jiné, i moje jméno. Takže jsem byl jen tři obvody pod Havlem,“ směje se známý moderátor. Lituje jen, že kvůli trestnímu řízení nepodepsal prohlášení Několik vět, v jeho situaci by šlo přece jen o husarský kousek. 17. listopadu 1989 se pak účastnil pochodu studentů z Albertova i dalších demonstrací a také vedl stávkový výbor Gymnázia Na Zatlance. Jakub Železný vzpomíná na překotné události listopadové revoluce jako na nejúžasnější dobu svého života. „Nikdy potom jsem neměl takový pocit, že dělám něco důležitého pro tuto zem a pro tuto společnost.“
[1] Podrobněji k průběhu jednotlivých dnů Palachova týdne viz například http://www.totalita.cz/1989/1989_0115.php
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Memory of nations (in co-production with Czech television)
Příbeh pamětníka v rámci projektu Memory of nations (in co-production with Czech television) (Andrea Jelínková)