„Zpočátku to bylo normální. Potom jsem se musel vyzout, tam byla taková železná postel, tam mě připoutali na tu postel takovýma úvazkama, aji ruku, potom si vzali dva obušky a mlátili vás do bezvědomí po patách.“
„Potom už začínali útočit na ty, co měli majetek, to byli obchodníci a ti, co měli větší statky nebo hospodářství, ale furt to bylo takové normální. Začalo to tím, že zlikvidovali ty spolky, Orla, to byl takový hlavní, silný spolek, kultura i tělovýchova. To bylo zlikvidované.“
„Naráz přišly letáky do obce, rádio měl málokdo. A už jsme věděli, že je změna a že to berou komunisté. Ono to na těch vesnicích tak hrozně nevypadalo. Každý měl svoje starosti o svoje zaměstnání a o svoje polnosti. Každý měl kousek pole a starali se o to. Protože to byl takový základ, z toho jsme žili a prožili válku bez hladu.“
Bohumil Zhof se narodil 1. ledna 1928 v obci Hovězí na Vsetínsku. Matka Anna, rozená Koňaříková, pracovala jako porodní asistentka, otec Teodor na dělnické pozici ve sklárnách. Válečná období rodině pomáhalo ustát rodinné hospodářství, o které po převzetí moci komunisty přišli. V letech 1946 až 1948 se Bohumil vyučil obchodním příručím. Bohumil byl aktivním členem Sokola a Orla, s orly se nadále scházel i po únoru 1948 a zapojil se i do protikomunistické letákové činnosti. V prosinci 1948 byl zatčen, vyslýchán a mučen Státní bezpečností (StB) a následně odsouzen za zločin přípravy úkladů o republiku na rok a půl těžkého žaláře. Trest si odpykal v lágrech při uranových dolech na Jáchymovsku. Po propuštění v roce 1951 následovaly dva roky nucených prací u pomocných technických praporů (PTP) při černouhelném dole Dukla na Karvinsku. Na Dukle pak pracoval další tři roky. V roce 1956, pod pohrůžkou dalších perzekucí, jej StB donutila podepsat spolupráci. V témže roce se vrátil na rodné Vsetínsko. Oženil se s Marií, rozenou Štrbíkovou, politickou vězeňkyní odsouzenou ke 12 letům. V době natáčení rozhovoru (2019) žil v rodném Hovězím. Bohumil Zhof zemřel 27. března 2022.
