On byl u SS, já v koncentráku a normálně jsme spolu kamarádili
Stáhnout obrázek
Eduard Zimmel se narodil 13. března 1926 v obci Rapšach na Vitorazsku v tehdejším Československu. Obec Rapšach - stejně jako celé Vitorazsko - byla specifická svou polohou i tím, že se stala obětí nacistické i komunistické diktatury. Eduard ještě stačil vychodit obecnou školu a vyučit se krejčím. Poté byla oblast Vitorazska dne 24. listopadu 1938 přičleněna k nacistickému Německu, české obyvatelstvo bylo evakuováno do vnitrozemí a zbylí obyvatelé se museli přihlásit k německé národnosti. Eduard se prý hlásil k české národnosti, přesto s ním bylo zacházeno jako s Němcem. Když v roce 1943 přišel povolávací rozkaz k nástupu do wehrmachtu, odmítl do německé armády vstoupit, za což byl dne 26. října 1943 zatčen a odvezen do věznice ve Znojmě a následně do vídeňského Simmeringu, následovala deportace do koncentračního tábora v Dachau. Tam strávil dva roky, pracoval v továrně na sešívání německých uniforem. Po osvobození Dachau 29. dubna 1945 se opět dostal do své rodné vesnice. Po roce 1948 začal spolupracovat s kamarádem z dětství Karlem Gruberem. Ten za války sloužil u SS a po roce 1948 spolupracoval s Central Intelligence Agency (CIA). Jelikož Karel Gruber znal prostředí Vitorazska velmi dobře, nečinilo mu problémy přejít hranice Rakouska a Československa, proto byl jako agent-chodec pro CIA velice cenný. Eduard mu pomáhal ubytovávat jiné agenty-chodce, odvážet je na nádraží nebo jim ukazovat cestu. Tato činnost, do které byli zapojeni i další obyvatelé Rapšachu, však byla prozrazena a Eduarda i Karla Grubera čekalo zatčení. Gruber dostal trest smrti a Eduard byl odsouzen v Českých Budějovicích na sedm let. V letech 1953-1960 tak pamětník pobýval v jáchymovských lágrech a věznici v Mírově. Po propuštění se však neměl kam vrátit, jelikož obyvatelé obce Rapšach byli v roce 1952 z důvodu ostrahy státní hranice přesídleni do vnitrozemí a obec dosídlili noví obyvatelé z vnitrozemí. Eduard se tak „vrátil“ do Úsilného u Českých Budějovic a poté se odstěhoval do Tábora, kde pracoval v místní továrně Tapa a v památkové péči. V období druhé světové války sloužil jeho otec Václav ve wehrmachtu. V 50. letech byl zatčen a vězněn jak pamětníkův otec, tak teta a dva bratranci Rudolf a Adolf. Eduard v současnosti žije v Táboře a je veteránem druhého i třetího odboje. Zemřel v březnu 2019.
