Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zhala Bayramova (* 1998)

• born 1998 in Baku, the capital of Azerbaijan

• her father is Gubad Ibadoglu, thanks to him she grew up in an environment of Azerbaijani civil society and intellectual elite

• she studied at a Turkish private high school in Baku

• graduated from the law faculty of the University of Baku

• 2015 she left to join her father in the US, where he relocated due to the threat of arrest. But after a few months she returned to Baku

• 2021 she led a feminist protest in Baku, was injured and arrested

• 2022 she won a scholarship to Lund University in Sweden, where she still lives today

• 2023 both her parents were arrested in Baku. Mother subsequently released

• Since 2023, Zhala and her brothers have been leading a global campaign for the release of their father, who is now (2024) under house arrest

Note: This text is available both in Czech and English languages. The English text follows after the Czech one, just scroll down, please.

Když její matku Iradu propustili z ázerbájdžánské vazby a ona se s ní konečně setkala na letišti ve Švédsku, ihned jí Zhala Bayramova zabavila cestovní pas. Pro jistotu, aby se už nemohla vrátit do Ázerbájdžánu a riskovat tam život, zdraví a svobodu. To samé se chystá udělat, jestliže jednou bude propuštěn i její otec, známý ekonom, protikorupční aktivista a v současné době politický vězeň Gubad Ibadoghlu. Za jeho osvobození vede Zhala celosvětovou kampaň, oslovuje politiky, diplomaty, média i lidskoprávní organizace. Této činnosti obětovala všechno – volný čas, úspory i slibnou kariéru mezinárodní právničky. Navzdory svému mladému věku ale už sama stihla organizovat protesty proti autoritářské vládě, dokud ještě sama žila v Baku. Nyní (2024) studuje ve švédském Lundu, domů se vrátit nesmí, ihned by ji zatkli. O své generaci a jejích demokratizačních ambicích ale říká: „Jsme mladí, jsme silní. Budeme se vracet, budeme pokračovat.“

Otec na cestách a důležitost vzdělávání

Zhala Bayramova se narodila roku 1998 v Baku, hlavním městě Ázerbájdžánu. Její rodná země se v té době vzpamatovávala z válečného konfliktu se sousední Arménií o Náhorní Karabach, zároveň se také schylovalo k pozvolnému konci období relativní svobody a demokratizace, které započalo v 80. letech v celém SSSR takzvanou perestrojkou, přestavbou. Politickou a hospodářskou moc tehdy držel pevně v rukou někdejší komunistický aparátčík Hejdar Alijev, jehož měl už v roce 2003 nahradit jeho syn Ilham (ve správné ázerbájdžánské transkripci İlham Heydər oğlu Əliyev).

Zhalin otec, renomovaný intelektuál a ekonom Gubad Bayramov, který později přijal svůj původní novinářský pseudonym Gubad Ibadoglu, sám pocházel z Karabachu. Do Baku odešel až za studiem a v důsledku první války o Náhorní Karabach (1988–1994) se za ním roku 1993 vystěhovali i jeho rodiče. „Rodnou obec svého otce jsem nikdy neviděla,“ říká Zhala Bayramova. „Do roku 2020 byla v arménských rukou. Teď sice patří Ázerbájdžánu, ale smí se tam jen na speciální povolení. Vláda tam rozdává majetky jen loajálním občanům a využívá tu oblast k vlastní propagandě.“ Na svoji dobu a místo bylo nezvyklé a obohacující i smíšené manželství jejích rodičů, matka Irada je totiž tatarského původu. Gubad a Irada se poznali v 90. letech v redakci renomovaných novin Khalq (Národ), na svolení ženichových rodičů se prý dlouho načekali.

V Baku ale Zhala vyrůstala v prostředí intelektuální elity a aktivní občanské společnosti, jejíž byl otec členem. K rodinným přátelům patřil třeba právník Intigam Alijev, který Zhalu po svém zatčení inspiroval k budoucí lidskoprávní kariéře. „Chtěla jsem obhajovat lidskoprávní případy u Evropského soudu pro lidská práva,“ vzpomíná Zhala Bayramova. „Opozici i občanskou společnost jsem znala od dětství. Stejně jako metody režimu – útlak a vydírání.“

Malá Zhala svého otce v dětství vídala málo, jezdil po světových univerzitách a výzkumných centrech, bádal, vzdělával se. Rodina s ním nejezdila, vycestovat z izolovaného Ázerbájdžánu bylo obtížné a finančně nákladné. A hlavně – děti měly podle otce nejprve dostudovat. „Vzdělání bylo v naší rodině důležité, už otcův otec učil na univerzitě. Čekalo se, že všichni budeme mít vysokoškolské vzdělání, alespoň titul bakaláře,“ říká Zhala Bayramova o sobě a svých bratrech.

Sama studovala na náročné turecké střední škole Diyanet. Problémy se studiem neměla, patřila naopak k nejlepším žákům. Vybavuje si ale jeden incident. Žákovské knížky studentů obsahovaly stránku s portrétem Ilhama Alijeva. Žáci na něj s oblibou čmárali kníry a další malůvky, a to beztrestně. Když ale Zhala fotku popsala politicky laděnými hesly s odkazem na práva a svobody, hrozil jí navzdory skvělému prospěchu vyhazov ze školy. Celou aféru se tehdy ale ještě podařilo ututlat.

Otec coby aktivista a politik

Dr. Gubad Bayramov, který později na znamení odklonu od sovětských zvyklostí a naopak v souladu s tradicí azerskou změnil své druhé jméno na Ibadoghlu, byl nejenom prominentním ekonomem, ale také protikorupčním aktivistou. Zakladatel a vůdčí postava nevládního think tanku Economic Research Center (Ekonomické výzkumné centrum) byl velkou kapacitou v oblasti studia korupce v sektoru ropy a plynu, které jsou pro hospodářství Ázerbájdžánu klíčové. Vzhledem k tomu, že veškerá politická a hospodářská moc v zemi je koncentrována v rukou prezidenta a lidí z jeho okolí, nebyly Ibadoghluovy poznatky o praní špinavých peněz vládním kruhům po chuti. Nejprve mu poskytovalo jistou imunitu, že byl zástupcem země v mezinárodní organizaci Extractive Industries Transparency Initiative (EITI). Ovšem poté, co Ázerbájdžán přestal předstírat zájem o transparentnost a z organizace vystoupil, skončilo i Ibadoghluovo hájení.

Kanceláře Economic Research Center, kam mladá Zhala chodívala po škole na internet, se záhy musely vystěhovat. Prostě jim nebyla prodloužena nájemní smlouva v centru Baku na Caspian Plaza, a žádný jiný pronajímatel jim také útočiště neposkytl. Gudab Ibadoghlu se ale nevzdával, sídlo organizace přesunul do vlastního domu ve čtvrti Narimanov. To se samozřejmě neobešlo bez obětí ze strany všech členů rodiny, kteří museli do chudší čtvrti a skromnějších podmínek. „Přestěhovali jsme se do bytu bez plynu,“ vzpomíná Zhala. „Pamatuji se, že jsme měli těžkou zimu, tehdy v roce 2014.“ 

Ibadoghluova organizace nebyla jediná, která v letech 2012–2015 čelila nesnázím. Tažení proti nevládním organizacím v této době bylo podle Zhaly Bayramovy druhou fází konsolidace a centralizace moci v rukou Ilhama Alijeva. Zatímco od roku 2015 už podle ní v zemi nefungují nezávislé nevládní organizace, opoziční politické strany byly de facto paralyzovány hned po jeho nástupu do úřadu v roce 2003. I to je jeden z důvodů, proč se Gubad Ibadoghlu v politice přímo neangažoval. Založil sice politické hnutí Ázerbájdžánská demokracie a blahobyt, oficiálně ho ale neregistroval. „Protestovali proti některým jevům, psali reporty, ale do voleb nešli. Ázerbájdžánská politická opozice je dnes funkční pouze v undergroundu,“ hodnotí Zhala Bayramova. „Když chcete založit politickou stranu, musíte úřadům předložit seznam podporovatelů, s podpisy a adresami. A oni je pak všechny zatknou.“

USA, feministické protesty a stipendia

V průběhu roku se tlak na Gubada Ibadoghlu i jeho organizaci zvyšoval. Několikrát byl krátkodobě zadržen policií. „Funguje to tak, že vám nejdřív zavřou organizaci, potom zruší účet a pak vás zavřou. To je běžný postup,“ říká jeho dcera. Koncem roku 2014 Dr. Gubad vycestoval do USA, kam za ním na své narozeniny v roce 2015 na nějakou dobu přesídlila i jeho dcera Zhala. „On se chtěl pořád vrátit domů, doufal ve změnu. Já ho od návratu zrazovala,“ vzpomíná. Jí samotné se v USA líbilo, poznala tam koncept dobrovolnictví, práce pro komunitu. Kvůli studiu se ale nakonec vrátila do Baku.

Na právnickou fakultu ji navzdory rodinnému původu přijali, elektronické přijímací řízení fungovalo zcela nezávisle. Při samotném studiu už ale čelila diskriminaci, kterou zvládala jen díky nadání a píli. Rituálů, které režim po studentech vyžadoval, se účastnila jen s nechutí. Z propagandistických přednášek a seminářů byla omluvena, protože jejich průběh neustále narušovala všetečnými otázkami. A navíc se během studia neváhala politicky angažovat, tedy alespoň v tom rámci, který podmínky umožňovaly. „Když jsem se já stala součástí občanské společnosti, byla už aktivní jen jedna její část – feministické hnutí,“ vysvětluje Zhala Bayramova. „Předtím už byla všechna ostatní hnutí potlačena a všichni byli zavřeni.“

Protesty feministického hnutí nebyly početné, například v roce 2021 se zúčastnilo 50 osob. O to větší odvahu ale podobná občanská iniciativa vyžadovala. „V tom roce to bylo velmi násilné. Mně polámali žebra a zranili koleno, všechny jsme byly zatčeny,“ vzpomíná Zhala Bayramova. „Mělo to ale takový zklidňující efekt. Lidé byli nesmírně nešťastní z policejní brutality vůči mladým lidem, bylo to velmi dobře natočeno ázerbájdžánskými nezávislými novináři, bylo to všude na internetu. A myslím, že to v jistém smyslu hnutí také pomohlo. Později, po letech, když už jsem byla v zahraničí a studovala na univerzitě v Lundu, byly protesty mnohem klidnější a vláda lidi tolik nenapadala ani nezatýkala. V jistém smyslu musíte někdy něco obětovat, abyste něčeho dosáhli.“

Po dokončení studia na univerzitě v Baku dostala Zhala možnost pokračovat postgraduálně ve švédském Lundu, kam přesídlila. I její otec zůstával v zahraničí, neustával ale v aktivitách směrem ke své rodné zemi. „Můj otec se podílel na mnoha vyšetřováních praní špinavých peněz. Byl také zapojen do výboru Koalice OSN proti korupci. Ti vyšetřují praní špinavých peněz, ale také se snaží, aby se ty peníze vrátily zpět do těch zemí. Také Velká Británie zabavuje peníze ázerbájdžánské elitě. Ty potom nepatří Spojenému království, ale nemohou jít ani do Ázerbájdžánu, protože by je diktátor opět zpronevěřil. Proto můj otec otevřel nadaci pro stipendia a studenty a jednal s britskou vládou o tom, že by tam mohl vložit tyhle peníze. Tahle stipendia mohla v Ázerbájdžánu hodně změnit. Jediné stipendium, které je ázerbájdžánským studentům k dispozici, je vládní stipendium, ale to je pouze pro lidi, kteří jsou loajální a patří k ázerbájdžánské elitě. Tátovo stipendium mohlo dostat běžné studenty na dobré univerzity v Evropě, USA a Velké Británii. A to je jeden z důvodů, který vedl k jeho zatčení. Pomoc mladým lidem mohla být v Ázerbájdžánu důležitá, a toho se vláda obávala.“ 

Zatčení na příkaz Ilhama Alijeva

Gubad Ibadoghlu vždycky toužil vrátit se domů. V roce 2023 se objevil další důvod – špatný zdravotní stav jeho matky. Po pár týdnech pobytu v zemi byl ale 29. července 2023 zatčen. Zhala byla v té době v Lundu, psala disertační práci o právech LGBT osob, s níž jí otec na dálku pomáhal jako konzultant. Psala v noci, nad ránem mu odeslala finální verzi práce k posouzení. A tehdy jí zavolali kamarádi, že je otec nezvěstný. Později zjistila, že ho zatkli společně s matkou a oba je odvezli na policejní oddělení pro vyšetřování organizovaného zločinu.

„Měla jsem hlavně o maminku velký strach. Zabavili jim všechny telefony, nemohla jsem se mámě dovolat,“ vzpomíná Zhala Bayramova. „Až později jsem se od mámy dozvěděla, jak je zadrželi. Rozbili jim auto a fyzicky je někam odvlekli. Maminku bili do hlavy, měla boule po celém těle a modřiny.“ Matka si nejprve myslela, že jde o loupežné přepadení, že jim chtějí zločinci odebrat orgány. Byla držena v izolaci od otce, až později pochopila, že jde o zatčení. „Tátu později přivezli do někdejší kanceláře Economic Research Centre v Narimanově, vlastně do našeho starého domu. Je nepsané pravidlo, že když dělají domovní prohlídku, zahájí trestní vyšetřování a vy před ním nemůžete utéct. Takže mně bylo tak nějak jasné, že už je pozdě. Říkala jsem bratrům, ať ho nečekají, že se ho už nedočkáme. Když ho odváděli z kanceláře ECR, dali mu přes obličej černou roušku. Měla jsem zrovna videohovor s kamarádem, který tam byl. Snažili se dostat k tátovi telefon, abych s ním mohla mluvit. Když ho zadrželi, natáčel to novinář a na videu je výkřik mého kamaráda: ‚Doktore Gubade, u telefonu je Zhala. Co jí chcete říct?‘ Ten výkřik... Pokaždé, když se na to dívám, brečím. A tátovi se pak podařilo vystoupit z auta a zakřičet, že ho zadrželi na příkaz Ilhama Alijeva.“

Do dávno nefunkčních kanceláří ECR doktora Gubada nevedli nadarmo. Dopředu tam totiž připravili hotovost ve výši 40 000 amerických dolarů. Dr. Gubad Ibadoghlu od té doby čelí obvinění z praní špinavých peněz, podněcování k rebelii a extremismu. Ve státních médiích je zároveň očerňován a spojován s řadou dalších přestupků, které se často navzájem vylučují – náboženského extremismu, politického extremismu ve spojitosti s kurdskou stranou PKK, ze spolupráce s Arménií.

Free Gubad Ibadoghlu!

Zhala se nejprve propadla do depresí, nemohla spát, nemohla jíst. Pozřela jen kořeněnou rýži, brala antidepresiva, oči se jí zanítily od pláče. Brzy se ale coby nejstarší dítě Gubada Ibadoghlu postavila do čela kampaně za jeho propuštění. Protože zpočátku nesměla opustit Švédsko, kde právě posuzovali její žádost o dlouhodobý pobyt, instruovala alespoň své bratry. První jel do USA, lobboval u senátorů za státy, kde žil a pracoval jejich otec. Druhý bratr odjel do Bruselu, do Evropské komise a její zahraniční služby, lobboval i na London School of Economics, kde otec vyučoval.

„Plně jsme se do toho zapojili,“ vypráví Zhala Bayramova, která sama smí cestovat od září 2023 a jejíž první zahraniční cesta vedla právě do Prahy na konferenci Forum 2000. „Pomáháme bez přestávky každý den. Jezdíme do různých zemí, klepeme na všechny dveře. Posíláme hromadné e-maily politikům, úředníkům, diplomatům, lidskoprávním organizacím. Jsme v podstatě v čele kampaně na podporu našeho otce. Financujeme to z vlastních úspor, bereme si půjčky, jsme zcela nezávislí. V případě mého otce došlo k poměrně velké reakci proti Ázerbájdžánu. Zatím největší. A myslím, že je to díky našemu naléhání.“ To ale není jediný následek činnosti dětí pana Ibadoghlu. Zhalu sledují ve Švédsku neznámé osoby, na internetu se objevují fotografie z jejího soukromí. Do bytu jejího bratra v New Jersey se někdo vloupal. „Čelíme transnacionální agresi ze strany Ázerbájdžánu,“ hodnotí to Zhala Bayramova.

Její matka Irada Bayramova byla po čase propuštěna, možná i díky rezoluci Evropského parlamentu ze září 2023. Nyní žije s Zhalou na koleji v Lundu, stále trpí neurologickými a motorickými problémy v důsledku zranění hlavy, ale sama se také zapojuje do kampaně za propuštění svého muže. Ten je nyní v domácím vězení, jeho proces je u ledu. Jeho dcera to hodnotí tak, že ho pouze přemístili z malého vězení do velkého vězení. Tím myslí celý Ázerbájdžán pod autokratickou vládou.

„V tuhle chvíli je případ odložen. Nic proti němu nemají, žádné vyšetřování neprobíhá, ale je stále v domácím vězení. Problém je, že případ je odložený na neurčito, takže mohou sto let nic nedělat. Když se na něj někdo zeptá, řeknou: ‚Aha, ale my jsme ten případ přece odložili.‘ Z malého vězení ho převezli do většího. To je ten problém. V té malé věznici jsme řešili problémy, jako je jeho cukrovka. V důsledku cukrovky mu slezly nehty, měl rány po celém těle, ztrácel cit, protože to cukrovka dělá. V domácím vězení už jsme schopni jeho cukrovku zvládat. Ve vězení neměl přístup k pitné vodě, pořádnému jídlu, lékům. Teď samozřejmě může dostávat léky ze zahraničí, které se nám daří do Ázerbájdžánu dostat. Má přístup k jídlu a vodě. Ale s jeho srdcem je to těžké, potřebuje ještě na operaci srdce, v tom mu léky nepomůžou. Momentálně se v podstatě dostal z malého vězení do většího. A snaží se odtud dostat pryč,“ říká Zhala Bayramova, která stojí v čele kampaně za propuštění svého otce.

Za tímto účelem navštívila v říjnu 2024 i konferenci Forum 2000, kam přijela přibližně s tímto sdělením: „Ázerbájdžán korumpuje vaše západní politiky a novináře, říká se tomu kaviárová diplomacie. Měli byste přestat nakupovat ropu a plyn z Ázerbájdžánu, protože Ázerbájdžán je zase nakupuje od Ruska a pomáhá mu tak obcházet sankce. V zemi přitom dochází ke stejně otřesnému porušování práv jako v Rusku a je tedy nebezpečí, že se do budoucna Ázerbájdžán stane pro Západ stejnou bezpečnostní hrozbou, jako je dnes Rusko.“

-----------------------------------

When her mother Irada was released from Azerbaijani custody and she finally met her at the airport in Sweden, Zhala Bayramova immediately confiscated her passport. Just in case she could not return to Azerbaijan and risk her life, health and freedom there again. She plans to do the same when her father, Gubad Ibadoghlu, a well-known economist, anti-corruption activist and currently a political prisoner, is one day released. Zhala is leading a global campaign for his release, reaching out to politicians, diplomats, media and human rights organisations. She has sacrificed everything for this work - her free time, her savings and her promising career as an international lawyer. Despite her young age, she has already managed to organise protests against the authoritarian government while still living in Baku herself. Now studying in Lund, Sweden, she cannot return home, she would be arrested immediately. But of her generation and its democratising ambitions, she says: „We are young, we are strong. We will return, we will continue.“

Father on the road and the importance of education

Zhala Bayramova was born in 1998 in Baku, the capital of Azerbaijan. At the time, her native country was recovering from a war with neighbouring Armenia over Nagorno-Karabakh, while the period of relative freedom and democratisation, which had begun in the 1980s throughout the USSR with so-called perestroika, or reconstruction, was also coming to a gradual end. Political and economic power was then already firmly in the hands of the former communist apparatchik Heydar Aliyev, who was to be replaced by his son Ilham (in the correct Azerbaijani transcription İlham Heydər oğlu Əliyev) as early as 2003.

Zhala‘s father, the renowned intellectual and economist Gubad Bayramov, who later adopted his journalistic pseudonym Gubad Ibadoglu as his official name, was himself from Karabakh region. He went to Baku to study, and as a result of the First Nagorno-Karabakh War (1988-1994), his parents also moved to Baku in 1993. „I never saw my father‘s native village,“ says Zhala Bayramova. „It was in Armenian hands until 2020. Now, although it belongs to Azerbaijan, you are only allowed there with a special permit. The government there gives away properties only to loyal citizens and uses the area for its own propaganda.“ Unusual and enriching for the time and place was the mixed marriage of her parents, as Zhala‘s mother Irada is of Tatar origin. Gubad and Irada met in the 1990s in the editorial office of the renowned newspaper Khalq (The Nation), and reportedly had to wait a long time for the groom‘s parents‘ permission to marry.

In Baku, Zhala grew up in an environment of intellectual elite and active civil society, of which her father was a member. Family friends included the lawyer Intigam Aliyev, who later, after his arrest, inspired Zhala to pursue a future career in human rights law. „I wanted to defend human rights cases at the European Court of Human Rights,“ recalls Zhala Bayramova. „I had known the opposition and civil society since I was a child. As well as the regime‘s methods, oppression and blackmail.“

Zhala saw little of her father during her childhood; he travelled to universities and research centres around the world, researching, educating himself. The family did not travel with him; it was difficult and costly to leave isolated Azerbaijan. And most importantly - the children, according to their father, should have finished their studies first. „Education was important in our family, my father‘s father already taught at the university. We were all expected to have a university education, at least a bachelor‘s degree,“ Zhala Bayramova says of herself and her brothers.

She herself studied at the demanding Turkish high school Diyanet. She had no problems with her studies and was one of the best students. But she remembers one incident. The students‘ books contained a page with a portrait of Ilham Aliyev. Students liked to scribble moustaches and other small things on it with impunity. But when Zhala captioned the photo with politically-themed slogans referring to rights and freedoms, she was threatened with expulsion from school despite her excellent grades. But the whole affair was still managed to be hushed up at the time.

Father as an activist and politician

Dr. Gubad Bayramov, who later changed his second name to Ibadoghlu as a sign of departure from Soviet customs and in keeping with Azeri tradition, was not only a prominent economist but also a anti-corruption activist. The founder and leading figure of the non-governmental think-tank Economic Research Center, he was a major capacity in the study of corruption in the oil and gas sector, which is crucial to Azerbaijan‘s economy. With all political and economic power in the country concentrated in the hands of the president and those around him, Ibadoghlu‘s findings on money laundering were not to the liking of government circles. At first, being the country‘s representative to the international organisation Extractive Industries Transparency Initiative (EITI) gave him some immunity. However, after Azerbaijan stopped pretending to be interested in transparency and withdrew from the organisation, Ibadoghlu‘s impunity came to an end.

The offices of the Economic Research Center, where the young Zhala used to go online after school, soon had to move out. Their lease in downtown Baku‘s Caspian Plaza simply wasn‘t renewed, and no other landlord would provide them with shelter either. But Gudab Ibadoghlu did not give up; he moved the organization‘s headquarters to his own house in the Narimanov district. Of course, this was not without sacrifice on the part of all the family members, who had to move to a poorer neighbourhood and more modest conditions. „We moved into an apartment without gas,“ Zhala recalls. „I remember we had a hard winter, back then in 2014.“ 

Ibadoghlu‘s organisation was not the only one to face difficulties between 2012 and 2015. According to Zhala Bayramoava, the campaign against NGOs during this time was the second phase of consolidation and centralisation of power in the hands of Ilham Aliyev. While independent NGOs have not functioned in the country since 2015, she says, opposition political parties were de facto paralysed as soon as he took office in 2003. This is also one of the reasons why Gubad Ibadoghlu did not engage directly in politics. 
Although he founded the Azerbaijan Democracy and Welfare political movement, he did not officially register it. „They protested against some phenomena, wrote reports, but did not take part in the elections. Today, Azerbaijan‘s political opposition is functional only in the underground,“ Zhala Bayramova assesses. „If you want to start a political party, you have to submit a list of supporters to the authorities. With signatures and addresses. And then they arrest them all.“

USA, feminist protests and scholarships

Over the course of the year, the pressure on Gubad Ibadoghlu and his organisation increased. He was briefly detained by the police on several occasions. „The way it works is that first they shut down your organisation, then they close your account, then they arrest you. This is a common practice,“ his daughter says. At the end of 2014, Dr. Gubad travelled to the US, where his daughter Zhala also relocated to visit him for a time on her birthday in 2015. „He kept wanting to come home, hoping for a change. I discouraged him from returning,“ Zhala recalls. She herself liked it in the USA, she got to know the concept of volunteering, working for the community. But she eventually returned to Baku for her studies.

She was admitted to the law school despite her family background, as the electronic admissions procedure worked completely independently. However, she faced discrimination during her studies, which she managed only thanks to her talent and diligence. 
She participated only reluctantly in the rituals that the regime required of its students. She was excused from propaganda lectures and seminars because she constantly disrupted their progress with intrusive questions. Moreover, she did not hesitate to engage politically during her studies, at least within the framework that conditions allowed. „When I became part of civil society, only one part of it was active - the feminist movement,“ explains Zhala Bayram. „Before that, all the other movements had been suppressed and almost everyone had been shut down.“

The feminist movement‘s protests were not numerous, with fifty people participating in 2021, for example. But such a civic initiative required all the more courage. „It was very violent that year. They broke my ribs and injured my knee, and we were all arrested,“ Zhala Bayram recalls. „But it had such a calming effect. People were extremely unhappy about police brutality against young people, it was very well filmed by Azerbaijani independent journalists, it was all over the internet. And I think that in a sense it also helped the movement. Later, years later, when I was abroad and studying at Lund University, the protests were much more peaceful and the government didn‘t attack or arrest people as much. In a sense, sometimes you have to sacrifice something to achieve something.“

After completing her studies at the University of Baku, Zhala was given the opportunity to continue her postgraduate studies in Lund, Sweden, where she relocated. Her father, too, remained abroad, but did not continue his activities towards his native country.

„My father was involved in many money laundering investigations. He was also involved in the UN Coalition Against Corruption Recovery Assets committee. They investigate money laundering, but they also try to get that money back into those countries. Also, the UK is confiscating money from the Azerbaijani elite. It does not then belong to the UK, but it cannot go to Azerbaijan either, because the dictator would again embezzle it. That is why my father opened a foundation for scholarships and students and negotiated with the UK government to put this money in. These scholarships could have made a big difference in Azerbaijan. The only scholarship available to Azerbaijani students is the government scholarship, but that is only for people who are loyal and belong to the Azerbaijani elite. My father‘s scholarship could get ordinary students into good universities in Europe, the US and the UK. And this is one of the reasons that led to his arrest. Helping young people could have made a difference in Azerbaijan, and that was what the government feared.“ 

Arrested on Ilham Aliyev‘s orders

Gubad Ibadoghlu always wanted to return home. In 2023, another reason emerged - his mother‘s ill health. He eventually returned, but after a few weeks in the country, he was arrested on 29 July 2023. Zhala was in Lund at the time, writing her dissertation on LGBT rights, which she consulted with her father remotely. She wrote at night, sending him the final version of the thesis for his review in the morning. And that‘s when she got the call from her friends that her father was missing. She later found out that he had been arrested along with her mother and they were both taken to the organized crime police department for an investigation.

„I was especially worried about my mother. They confiscated all their phones, I couldn‘t call my mother,“ Zhala Bayramova recalls. „Only later did I hear from my mother how they were detained. They smashed their car and physically dragged them somewhere. They beat my mother in the head, she had bumps all over her body and bruises.“ At first her mother thought it was a robbery, that the criminals wanted to take their organs. She was kept in isolation from her husband, only later did she understand that it was an arrest. „My father was later brought to the former office of the Economic Reserach Centre in Narimanov, actually our old house. It is an unwritten rule that when they do a search, they open a criminal investigation and you cannot run away from it. So it was kind of clear to me that it was too late. I told my brothers not to expect him, that we wouldn‘t see him again. When they took him out of the ECR office, they put a black veil over his face. I just had a video call with a friend who was there. They were trying to get the phone to my dad so I could talk to him. When they arrested him, a reporter was filming it, and the video shows my friend screaming: Dr. Gubad, Zhala is on the phone. What do you want to say to her? The scream. Every time I watch it, I cry. And then my father managed to get out of the car and shouted that he was arrested on Ilham Aliyev‘s orders.“

They didn‘t bring Dr. Gubad to the long defunct ECR offices for nothing. They had installed a sum of $40,000 in cash there. Dr. Gubad Ibadoghlu has since faced charges of money laundering, inciting rebellion and extremism. He has also been vilified in the state media and linked to a number of other offences that are often mutually exclusive - religious extremism, political extremism in connection with the Kurdish PKK party, and collaboration with Armenia.

Free Gubad Ibadoghlu!

Zhala first fell into depression, she could not sleep, she could not eat. She ate only spicy rice, took antidepressants, her eyes became inflamed from crying. But soon, as the eldest child of Gubad Ibadoghlu, she led the campaign for his release. As she was initially not allowed to leave Sweden, where her application for long-term residence was being considered, she at least instructed her brothers. The first brother went to the US, lobbying senators for the states where their father lived and worked. The second bone went to Brussels, to the European Commission and its foreign service, and also lobbied the London School of Ecomnomics, where their father taught.

„We are fully involved,“ says Zhala Bayramova, who is allowed to travel alone from September 2023 and whose first trip abroad was to Prague for the Forum 2000 conference. We travel to different countries, knocking on all doors. We send mass emails to politicians, officials, diplomats, human rights organisations. We‘re basically spearheading a campaign in support of our father. We‘re funding it out of our own savings, taking out loans, being completely independent. In my father‘s case, there was quite a big reaction against Azerbaijan. The biggest one yet. And I think it‘s because of our insistence.“ But this is not the only consequence of the actions of Mr. Ibadoghlu‘s children. Unknown persons are following Zhala in Shved, and photographs of her private life are appearing on the Internet. Her brother‘s apartment in New Jersey has been broken into. „We are facing transnational aggression from Azerbaijan,“ says Zhala Bayram.

Her mother, Irada Bayramova, was released after some time, perhaps thanks to the European Parliament resolution of September 2023. She now lives with Zhala in a dormitory in Lund, still suffering from neurological and motor problems as a result of her head injury, but she is also involved in the campaign for her husband‘s release. He is now under house arrest and his trial is on ice. His daughter‘s assessment is that he has merely been moved from a small prison to a big prison. She means the whole of Azerbaijan under autocratic rule.

„Right now the case is frozen. They have nothing against him, there is no investigation, but he is still under house arrest. The problem is that the case is adjourned indefinitely, so they can do nothing for a hundred years. When someone asks about him, they say - aha, but we have fronzen the case. They moved him from a small prison to a bigger one. That‘s the problem. In the small prison, we dealt with problems like his diabetes. As a result of his diabetes, his fingernails were falling off, he had wounds all over his body, he was losing his nerves and his feeling because that‘s what diabetes does. We‘re able to manage his diabetes now under house arrest. In prison he had no access to drinking water, proper food, medication. Now, of course, he can get medication from abroad, which we are able to get into Azerbaijan. He has access to food and water. But with his heart it‘s difficult, he still needs to have heart surgery, and medicines won‘t help him. Right now he‘s basically gone from a small prison to a bigger one. And he‘s trying to get out,“ says Zhala Bayramova, who is leading a campaign to free her father.

To this end, she also attended the Forum 2000 conference in October 2024, where she arrived with approximately this message: ‚Azerbaijan is corrupting your Western politicians and journalists, it‘s called caviar diplomacy. You should stop buying oil and gas from Azerbaijan, because Azerbaijan in turn buys it from Russia and helps it to circumvent sanctions. In the meantime, the country is experiencing the same appalling violations of rights as Russia, and there is therefore a danger that, in the future, Azerbaijan will become as much of a security threat to the West as Russia is today.‘