Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Elisheva Gidron, roz. Kummermann (* 1920)

• born 4 December 1920 into a Jewish family in Vienna

• from 1926, lived in Štěpánovice near Olomouce; 1932, moved to Karlovy Vary

• Octover 1938, moved to Prague

• member of the Zionist movement Tchelet Lavan

• 8 September 1942, deported to the Terezín ghetto

• worked as a governess

• 1 October 1944, deported to Auschwitz

• after four weeks, sent to the laboru camp in Zakrze-Kudowa

• April 1945, liberated in Kudowa

• May 1945, married; her first husband Jakov Wurzel died soon after

• April 1946, emigrated to Palestine

• lived in the kibbutzes of Neot Mordechai and Sde Nechemya

Elisheva Gidron vedla rozhovor s Jitkou Radkovičovou, která dokumentuje židovský skauting, v angličtině. Pochází ze židovské rodiny, kde se mluvilo německy, a ačkoli si na některá česká slova během rozhovoru vzpomněla, češtinu nepoužívá. V rozhovoru je slyšet také hebrejština, kterou vyměnila za němčinu poté, co v roce 1946 přišla do Izraele. Kromě toho mluví a čte francouzsky.

Tchelet Lavan byl nakažlivý

Narodila se 4. prosince 1920 ve Vídni jako Elisabeth Kummermann, v Terezínské pamětní knize je evidována v počeštěné formě jména jako Alžběta Kummermannová, ale většina přátel jí říká Lisa. Pochází ze židovské rodiny a měla staršího bratra Herberta, který v roce 1938 odjel do Palestiny. Studoval na zemědělské škole Ben Šemen, kde se noví osadníci učili kromě hebrejštiny i specifikům zemědělského hospodaření v Palestině. Otec pracoval jako strojní inženýr a kvůli jeho zaměstnání se rodina v roce 1926 přestěhovala do Štěpánovic u Olomouce. Od roku 1932 bydleli Kummermannovi v Karlových Varech, kde žil matčin bratr. Elisheva Gidron vzpomíná, že žili ve vile Margit, která dostala jméno po její mamince.

Z Karlových Varů odešli po záboru Sudet v říjnu 1938 do Prahy. Pamětnice kvůli tomu nestihla dokončit gymnázium, byla v posledním ročníku. V Praze pracovala asi dva roky v domě pro psychicky nemocné v Hloubětíně. Znovu se zapojila do aktivit sionistického hnutí Tchelet Lavan, jehož členkou byla už v Karlových Varech. Účastnila se letních táborů hnutí, například tábora Mocharlo (Machane Chajim Arlozoroff) v roce 1933 i posledního tábora v Pastvinách v Orlických horách v létě 1939. Díky hnutí Tchelet Lavan se seznámila se svým budoucím manželem, Jakovem Wurzelem, který pocházel z Brna, kde vedl skupinku mládeže. Pamětnice je přesvědčena, že svým sionismem „nakazila“ i rodiče. „Rodiče se stali sionisty díky mně a bratrovi,“ směje se.

Do Palestiny přes Terezín a Osvětim

V září 1942 byla deportována do ghetta Terezín. Pracovala jako pečovatelka v domově dívek mezi třinácti až patnácti lety. Na začátku říjnu 1944 byla deportována do Osvětimi, kde zůstala asi čtyři týdny. Vzpomínky na Terezín i Osvětim uvádí v souvislosti s koncentračními nebo vyhlazovacími tábory slovy poněkud paradoxními: „Měla jsem velké štěstí.“ Optimistický přístup i vůle jí byly hlavní oporou. Z Osvětimi odjela na práci do tábora v Zakrze-Kudowa, pobočného tábora Gross-Rosen. Hlavní pracovní náplní vězeňkyň byla oprava uniforem pro vojáky německé armády. V táboře Kudowa se také v dubnu 1945 dočkala osvobození.

Vrátila se do Prahy, kde se setkala s Jakovem Wurzelem, členem sionistického hnutí Tchelet Lavan, jehož znala z Terezína, a v květnu 1945 se vzali. Manžel však půl roku po svatbě zemřel na následky válečných útrap. Elisheva Gidron se po jeho smrti rozhodla odjet do Palestiny, kde žil její bratr a kam se přistěhovali i její rodiče. V dubnu 1946 odcestovala do Palestiny. Žila v kibucu Neot Mordechaj a později v kibucu Sde Nechemja. V Izraeli se podruhé vdala a s manželem vychovali tři syny. Pracovala jako zahradnice a zároveň se starala o knihovnu, o niž se ostatně zajímá dodnes.