Ing. Vít Ryšánek

„SNB evaluated it so that it was a highly dangerous and hostile event and now the interesting connection. I was not present at the assessment, but it turned out that the relating to Mácha, who was a contemporary of the Hungarian Sándor Petöfi in 1962 it was six years from the Hungarian contra-revolution, as they used to say, and it was a bloody event. The Czech political tops and management deduced that it was the way that all unrest and contra-revolution in Hungary began, so it could have been similar. That it should be roughly controlled and condemned. The police (SNB) made it a big issue and evaluated it very strictly as an organised hostile event. I got to go back to the talking, as I know how cool and spontaneously the whole event was created there in Petřín hill. I'll head for the fact that it arose spontaneously, and that it has never been organized, and even not in an aggressive manner, it was almost idyllic. But the police and government authorities evaluated it very sharply.“

„The day was very cruel for the village inhabitants. Even my dad, and I perceived it quite sharply... he was glad to do his job, and liked it and knew it. And when such people came to give him advise… And they were not those kind of persuaders or aggressors and didn’t come with a revolver or a club, yet the pressure was there. I was at the secondary school then, my sister was at the collage. And I heard as it was said openly, when things will proceed towards collectivisation, so we both will not continue to study any further. Briefly speaking, it was tough not only for daddy, I can see the day with a time distance... it was a terror.“

„Když jsem začínal stavět, tak byla srpnová neděle, krásná srpnová neděle. Já mám tu parcelu na Bílé Hoře. A já jsem kopal základy krumpáčem – sám – a podobně. Dole v Motole je motolský rybník, tam bylo koupaliště, a ten hluk z toho koupaliště stoupal až ke mně. Tak trošku mi to přišlo – trochu jenom – líto, že nejsem na tom koupališti. Ale tam ve mně dozrála zajímavá… nebo mi došla zajímavá myšlenka. Já jsem chtěl vždycky do ciziny, ale ne emigrovat, prostě poznávat svět, to jsem si velice přál. A já jsem se bál emigrovat – já bych umřel steskem. Takže jsem se k tomu nikdy neodvážil. Ale tam v tu neděli jsem si říkal – takhle: vždycky jsem si říkal: Kdybych šel do té třeba Kanady – já jsem měl namířeno do Kanady, tedy v duchu – tak že bych tam pracoval, nejprve bych se dělil o postel, pak bych se dělil o pokoj a prostě bych postupoval, určitě bych byl úspěšný, jak jinak, resp. scénář opačný jsem si nepřipouštěl. Ale na tom staveništi v tu srpnovou neděli jsem si říkal: ‚Člověče, ty chceš dobrodružství? A tady ho máš! Zůstaň tady, pracuj, vydrž to, a jestli chceš dobrodružství, tak nemusíš do Kanady, můžeš být tady.‘ A já jsem od té doby potom si přál jet do ciziny, ale už ta touha po dobrodružství přes emigraci mě přešla a pro moje rozhodnutí ‚tady jsi doma, tady ukaž, co umíš,‘ tak to bylo pro mě jaksi velice důležité."

„Takže jsme tam postávali, ten prostor se tam celý zaplnil. Nevím, kolik nás bylo, ale bylo nás tam pár, malých pár stovek. Dokonce vzpomínám, že – začalo se šeřit – někdo tam vystoupal na tu stráň a něco tam deklamoval, ale neuspěl, jaksi nebyl přijat. A dav se začínal nudit. A to byl problém. A tak se ozývaly všelijaké výkřiky a nějak to tak nerezonovalo. A pak se tam třeba ozvalo: 'Dejte nám sem Baráka, ať mu někdo nafláká!' Barák byl tenkrát ministr vnitra, myslím, a právě se zkompromitoval, takže ho odvolali. A tady to kříslo. Mimo jiné, to heslo tam zaznělo ještě ve vulgární podobě: ‚Dejte nám sem Baráka…‘ I to uspělo, to heslo. Ale bylo vidět, že hesla tohoto typu dav zajímají. A tak tam třeba zaznělo, tenkrát taky bylo v módě: ‚Ještě jednu Kubu, a utřeme hubu!‘ Na to dav reagoval. Nebo: ‚Maso je v Kolíně. Ale nad Rýnem.‘ A takováhle hesla, když tam zaznívala, tak ten dav na to reagoval.“

„Tatínek, pokud hospodařil, prosperoval. Prosperoval velmi dobře, a my jsme si dokonce postupně pronajali dvě usedlosti – dva objekty, to nebyly velké usedlosti. Protože kupoval pole, nebo propachtovával si pole, protože se mu to dařilo a šlo to. A to hospodářství vzkvétalo. Jaké to je, když jste uprostřed sil – v padesátém sedmém roce mu bylo pětačtyřicet let – když jste uprostřed sil a daří se vám to a děláte, co chcete, a musíte od toho odejít? Muselo to být velice těžké. Což mně dochází zejména po desítkách let dodatečně.“