Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

George Thompson (* 1924  †︎ 2024)

• born in 1924 in Kansas, United States of America

• he volunteered for the U.S. Army at the age of nineteen

• he had been assigned to 16th Armored Division

• he had been serving as a mechanic in France

• in the mid April of 1945, he entered Germany with his unit

• he took part in the liberation of Nýřany and Plzeň (Pilsen)

• died on July 12th, 2024

George Thompson se narodil v roce 1924 v Kansasu ve Spojených státech amerických. Do služby v armádě se jako dobrovolník přihlásil v květnu 1943, kdy mu bylo devatenáct let. Po velmi dlouhém výcviku a absolvování kurzů na Škole obrněných sil ve Fort Knoxu ve státě Kentucky ho poslali k jeho nové divizi, Šestnácté obrněné. Po dalším výcviku v servisu tanků, nákladních vozidel, polopásových vozidel a džípů konečně dostali rozkaz k přesunu do Francie. Po náročné cestě přes severní Atlantik v únoru 1945, kdy na ně útočily německé ponorky, po dvanácti dnech dopluli do francouzského Le Havru. Ačkoli se bezpečně dostali do cíle, v docích nemohli vystoupit. Přístav byl totiž plný potopených lodí, kvůli kterým bylo možné do doku vplout až s přílivem.*

Po několika dnech v Le Havru, kdy připravovali vozidla na pozemní a železniční cestu, se přesunuli do vnitrozemí, do Forges-les-Eaux. Jeho rota byla ubytována ve velkém zámku. Pamětník bydlel ještě s několika muži v podkroví hospodářské budovy, kde opravovali vozidla divize. Za jejich pobytu přišla žádost od generála Pattona, že si přeje výkonnější džíp. Některá z jejich technických nákladních vozidel byla vybavena pomocným osmiválcem Ford o výkonu 100 koní. Jeden z těchto motorů proto namontovali do džípu a poslali vůz zpět. Dnes se prý tento džíp nachází v Pattonově muzeu v kentuckém Fort Knoxu.*

Přibližně 15. dubna zahájili přesun Francií a Německem. Cestou je ostřelovala bitevní letadla a dělostřelectvo, jehož palbou byl zasažen jeden pamětníkův kamarád, který stál přímo vedle něho a málem přišel o nohu. Dojeli do německého Fürthu, místa, odkud měli vyrazit do Československa. Během postupu dostala jejich rota rozkaz obsadit město Nýřany u Plzně. Zajali mnoho Němců a poslali je do záchytného prostoru, kde byli roztříděni a odesláni domů. Když s vězni pochodovali ulicí, Češi je bili vším, co jim přišlo pod ruku. Američtí zdravotníci ošetřili mnohem více zraněných Němců než vlastních vojáků. Ačkoli pamětník hněv Čechů chápal, snažil se těmto výpraskům zabránit, jak nejlépe mohl.

Po noci strávené v Nýřanech jeli přímo na plzeňské letiště, kde stály zaparkované stovky zabavených německých vozidel. Všechna byla vyřazena z provozu vytržením kabelů z přístrojové desky. Pamětníkovým úkolem jakožto mechanika bylo projít celou řadu a nastartovat co nejvíce z nich. Když vozidla zprovoznili, předali je do užívání městu Plzeň. Den 8. květen (Den osvobození) strávili na plzeňském letišti s lahví německého sektu, kterou George „osvobodil“ ještě v Německu.*

Po 8. květnu poslali jeho jednotku do Lestkova, později do Mariánských Lázní a pak zpět do německého Řezna. V Československu po skončení války dlouho nepobyli. Domů ho poslali v květnu 1946. Později se oženil s dívkou, jejíž příjmení bylo Havlová. S Čechy ho pojí ona a válka. Do České republiky se poprvé vrátil v roce 1991 a od té doby tu byl mnohokrát. Nezná jinou zemi, v níž si lidé své svobody váží více než Češi.*

S generálem Pattonem se nikdy osobně nesetkal. V USA jeho zásluhy neocenili, až nyní se dočkal nějakého uznání. Dříve se o tom nemluvilo a nedostal ani snáze práci.

George Thompson se zajímá i o další osudy Čech po osvobození a v éře komunismu. Po roce 1989 přišla do USA řada Čechů. Miluje Čechy, protože jsou velmi přátelští. Je v kontaktu s Patricií Kraftovou, průvodkyní amerických veteránů v Plzni. Pamatuje si plzeňské letiště a katedrálu a také Rokycany. Rád se sem vrací – lidé mu na ulicích potřásají rukou. Cítí, že očekávají, že se sem bude vracet. Jeho sestřenice se jmenuje Baxa, stejně jako plzeňský primátor. 

http://www.plzen1945.cz/veterani/thompson.html