Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Regis Iglesias Ramírez (* 1969)

• nació el 18 de septiembre de 1969, en Cuba

• hijo del reportero Carlos Iglesias e Isabel Cristina Ramírez

• de familia con raíces católicas

• viajó a China siendo niño debido a que su padre era corresponsal en Pekín de la Agencia Prensa Latina

• conocía y se reunía con Fray Miguel Ángel Loredo: único sacerdote cubano que estuvo 10 años preso

• entra junto a otros jóvenes a formar parte del Movimiento Cristiano de Liberación

• trabajó en Cuba en la Empresa de Promoción e intercambio, como sonidista

• firmante del Proyecto Varela

• acusado de Actos contra la integridad territorial y la soberanía nacional

• condenado por el régimen cubano a cumplir una condena de 7 años de privación de libertad

• reside actualmente en Madrid, España

Česká verze příběhu následuje po té španělské:

Regis Iglesias Ramírez nació en La Habana, Cuba, el 18 de septiembre de 1969. Desde niño vivió una infancia feliz rodeado de personas que personas diferentes, de las cuales dice: “Que nos entendíamos y jamás nos criticamos los unos a los otros por pensar diferentes”.

Vinculación de su familia al régimen

Los abuelos maternos de Regis fueron exiliados de Cuba apenas triunfó la Revolución, a los que el gobierno catalogaría como gusanos o vende patrias. El abuelo, fue personal de escolta del Palacio Presidencial hasta el año 1958: “Éste siempre estuvo vinculado a la vida militar y ya luego creó su empresa donde hacían muebles de mimbre, la cual fue intervenida luego del triunfo de la Revolución, el 1 de enero de 1959”. Su padre, cuenta: “Estuvo vinculado siempre al régimen. Estudió la carrera de Ciencias políticas y luego trabajó para la Agencia Desinformativa [Informativa] Prensa Latina[1], donde fue corresponsal, primeramente, en Pekín y en 1980 lo destinaron a Tokio”. Según narra Regis: “Recibí una formación ecléctica en los temas políticos. Se podría decir que en mi familia no había gusanos; es más, puedo asegurar que muchos eran simpatizantes de Fidel Castro”. La infancia transcurrió marcada por las buenas costumbres: “Me crió mi bisabuela, a la cual estuvo muy apegada mi madre. Ésta vivió el proceso republicano en Cuba y la familia estuvo muy vinculada a la Guerra de Independencia. Muere en 1999. También tuve una tía abuela, la cual fue novicia y estuvo muy ligada a la batalla de Playa Girón. Estuvo presa frente a la iglesia del Sagrado Corazón, de La Habana”.

Cuando habla de su abuelo comenta que: “De él aprendí muchas cosas que me han servido para ser el hombre que soy hoy. Aprendí de béisbol, del cine de Hollywood y de muchas otras aficiones que tengo”. En 1978, Regis viaja a Pekín: “Mi padre era corresponsal de Prensa Latina allá y le permitieron llevar a su familia. Allí me di cuenta de algunas cosas, como el nivel económico con el que viven los que habitan en países socialistas, como era el caso de China, Rusia y la antigua Checoslovaquia, los cuales no eran países prósperos”.

Politización de todo

El gobierno cubano se empeña en llamar a las personas que emigran a Miami, gusanos, pero: “No pensé nunca que los que estaban en Miami eran traidores ni gusanos. Simplemente eran personas que no estaba de acuerdo con el régimen en la isla. Ni en mi casa se tocaba ese tema”. Al decir de Iglesias Ramírez: “En Cuba todo se politiza. El deporte está manipulado políticamente. En aquellos años hasta por oír rock and roll eras mal mirado, porque el régimen lo rechazaba, porque muchas letras de canciones incitaban a la libertad. Era muy difícil ser joven y que te gustara el rock and roll, lo cual ocasionó en muchísimas ocasiones reyertas entre la policía y los rockeros”. Por ese tiempo, Regis conoce a Fray Miguel Ángel Loredo[2]: “Único sacerdote cubano que estuvo 10 años preso, para luego sufrir el exilio”. Por aquellos años: “Se realiza en Cuba el Encuentro Nacional Eclesial cubano[3], precisamente en 1986, donde, en las conclusiones del documento final, se le llama presidente a Fidel Castro y dictador a Batista. En el documento no se mencionaba ni una sola palabra sobre los católicos comprometidos que gritaban Viva Cristo Rey y eran fusilados por el régimen en La Cabaña[4] afirmando así, que en Cuba todo está politizado, hasta la Iglesia católica”. Es por ese tiempo que: “Oswaldo Payá[5] comienza a destacarse dentro de la Iglesia católica”.

Creación del Movimiento Cristiano de Liberación, MCL

En el año 1988, se crea el Movimiento Cristiano de Liberación[6]: “Fundado por Oswaldo Payá a la cabeza, Santiago Cárdenas, Ramón Antúnez, Fernando Abedo, entre otros. Por aquel entonces, yo trabajaba en la Empresa de Promoción e Intercambio, como sonidista. También trabajé en una fábrica de muñecas, en carpintería…” En 1991 se celebrarían en Cuba los Juegos Panamericanos[7]: “Y yo había sido seleccionado para trabajar como sonidista en la apertura y clausura del evento. Llamé a Oswaldo y le dije que, si él me daba permiso, yo podía coger un micrófono y gritar consignas contra el gobierno cubano, ya que por esos días toda la prensa internacional estaría en Cuba. Oswaldo me dijo que si yo estaba loco. Que si hacía eso me iban a desaparecer del mapa”, cuenta Iglesias Ramírez entre risas, quien también dice que Payá: “Predicaba con el ejemplo”. Al decir de Regis: “El Capitalismo es un sistema económico, el Comunismo es un sistema económico-político-social que pretende ser una religión. Las transiciones del comunismo a la democracia, a la libertad, al cambio en Cuba, no podrían venir de procesos violentos. Eso no lo quería Payá”. Todo esto ocurría en momentos de mucha tensión en Europa del Este, en la década de 1980: “La Perestroika[8] era una apertura económica que no llevaba a ningún lado”.

El MCL comienza a laborar en temas más tangibles y palpables de la sociedad cubana: “Comenzamos desde entonces campañas por el cambio en Cuba. La primera fue por el diálogo nacional en 1990 donde emprendimos la primera recogida de firmas de la población. La fórmula era darle la voz a los que no tienen voz para que ellos mismo reclamen sus derechos”. De Payá: “Aprendimos muchísimas cosas, como por ejemplo, él [Oswaldo Payá] prefería más que la obediencia civil, obligar a la obediencia de Estado, obligar al régimen a cumplir sus promesas y sus propias leyes”. Al decir de Regis, Payá argumentaba que: “Para la libertad había que educar al pueblo, buscarlo, ser referencia y sobre todo coherentes. Que todo debía ser desde la ley hacia la ley”. Para el año 1992 el MCL: “Propone el llamado Programa transitorio y lo comenzamos con una gran recogida de firmas, para pedir la dimisión del dictador Fidel Castro, aunque estábamos conscientes que la oposición en Cuba no tiene la capacidad de movilizar porque el régimen no se lo permite”.

Proyecto Varela

Por aquel tiempo: “Comenzamos con la proposición del Proyecto Varela[9] y la instalación de los Comités ciudadanos en diferentes partes de la geografía cubana. Es válido aclarar que a estos, el régimen le tiene mucho miedo”. Para el año 2003 existían en Cuba más de 120 Comités ciudadanos. Fue ardua la labor de conseguir las firmas para dicho proyecto: “Sobre todo la represión a la que es mantenida la oposición cubana. Teníamos que ponerle seriedad al asunto porque los firmantes tenían que dar sus datos cuando plasmaban su firma. Conseguimos 11,000 rúbricas las cuales se entregaron a la Asamblea Nacional del Poder Popular[10]”. Debido al auge que tomó en Cuba la campaña por el Proyecto Varela: “El 18 [no menciona mes] de 2003, comenzaron las detenciones arbitrarias contra periodistas independientes, activistas y miembros del MCL que habíamos participado en una reunión en la casa del encargado de negocios de la Embajada de Estados Unidos en Cuba”. Fidel Castro se pronuncia en la prensa nacional y comenta: “Que iban a ir a por la oposición cubana y culpaba a los Estados Unidos de inmiscuirse en los asuntos de Cuba e incitar a un cambio político en la isla”. Iglesias Ramírez y algunos compañeros fueron arrestados el día 20 [no menciona mes] de 2003.

A la mazmorra

Después de que se les realizara un juicio sumario a Regis, Tony Díaz, Roberto De Miranda, Omar Rodríguez Saude y Efrén Fernández Fernández, todos integrantes del MCL, sin derecho a réplica y ni siquiera a defenderse: “En el que los testigos era agentes de la Seguridad del Estado infiltrados en el MCL y la oposición” le impusieron una pena de casi ocho años. A Oswaldo no lo dejaron entrar al juicio, el cual se realizaba en el Tribunal militar de Marianao: “Pero nuestras familias salían a cada rato para informarle a Payá y a algunos de nuestros compañeros, como estaban yendo las cosas dentro del tribunal”. Regis narra que: “Oswaldo no era solo nuestro líder político, nuestra referencia moral ni ética en la lucha contra el régimen cubano. Era nuestro amigo, hermano, maestro, como nuestro padre. Nunca pactó absolutamente nada con la Seguridad del Estado”. El mismo día en que se celebró el juicio, Regis y sus compañeros fueron trasladados a la prisión, donde: “Las condiciones eran infrahumanas. Había ratas, fetidez, líquidos raros corriendo por las paredes, gusanos en la comida, tampoco teníamos comunicación con el exterior, pero siempre me dije que aquello era una carrera de resistencia, no de velocidad, y que era necesario pasar por todo eso para poder obtener el cambio en Cuba”. Según acota: “En las mazmorras vivimos momentos de mucho dolor, de impotencia… Por ejemplo, a mi familia las regresaron en dos ocasiones en días de visita en la prisión, una vez desde la prisión de Camagüey y otra desde Cienfuegos, simplemente porque a ellos les daba la gana”. En una ocasión: “Fui golpeado en la cabeza con un grillete, por un guardia y todo por defender a otro preso que estaba mal de los nervios. Todos los presos nos respetaban. Una vez estuve en una celda de 36 presos, de ellos 28 eran sancionados por homicidio y nunca me pasó nada, porque en el MCL hemos sido humildes con los humildes, pero siempre activos contra los soberbios”.

“El régimen ya quería salir de nosotros”

Para ese entonces, 2009, la situación en Cuba con la oposición estaba caótica y es cuando: “Las Damas de Blanco[11] piden al Cardenal Jaime Lucas Ortega y Alamino[12], interceder por los presos políticos. Este a su vez se reúne con Raúl Castro quien al parecer conversa con Fidel Castro. Y era verídico, el régimen ya quería salir de nosotros. Por esos días se hace un comunicado oficial explicando que se les dará la libertad a presos políticos que estuvieran enfermos a los que a su vez enviarían a España, país que nos acogería sin problema alguno”. Para Regis, tomar la decisión de abandonar Cuba fue difícil: “Lo hice por mis hijas, quienes me pidieron, a través de una llamada telefónica a la prisión, que nos fuéramos todos del país y así lo hice”. Han pasado los años y Regis no ha podido regresar a Cuba. Recientemente, el 1 de enero del año 2020, Regis se dispuso a regresar a Cuba: “Me iba desde Miami, pero no me dejaron ni abordar el avión, de la aerolínea American Airlines”. Así informa el MCL en un comunicado[13].

“No me arrepiento de haberme ido de Cuba, porque mis hijas se han realizado como han querido aquí en España. Viven en libertad, pero es frustrante y doloroso cuando has hecho un proyecto de vida y tienes que postergarlo por mucho tiempo y no sabes si puedes retomarlo alguna vez”, narra Regis.

“Quiero regresar a Cuba, aunque corra la misma suerte de Oswaldo [Payá]. Tengo una deuda con él y con los cubanos”, cierra la entrevista.

 

[1] Agencia Prensa Latina: https://www.prensa-latina.cu/index.php?o=qs&id=quienessomos&SEO=quienes-somos

[2] Fray Miguel Ángel Loredo: sacerdote franciscano, preso injustamente por el régimen de Fidel Castro. https://www.religionenlibertad.com/personajes/17796/franciscano-muerto-en-el-exilio-cubano-hacia-misas-clandestinas-para-presos.html

[3] Encuentro Nacional Eclesial Cubano, ENEC: https://www.pliniocorreadeoliveira.info/ES-HC/HC_0204_1986.htm

Mensaje del Papa Juan Pablo ll con motivo del ENEC-1986: http://www.vatican.va/content/john-paul-ii/es/speeches/1986/february/documents/hf_jp-ii_spe_19860211_encuentro-cubano.html   

[4] Fusilamientos en La Cabaña: Lugar donde se ejercían fusilamientos a personas opositoras al régimen de los Hermanos Castro. Ernesto “Che” Guevara de la Serna, era el encargado de aplicar, lo que ellos llamaban la “justicia revolucionaria rápida”  https://www.elnuevoherald.com/opinion-es/trasfondo/article226520615.html

[5] Oswaldo Payá: Líder y fundador del Movimiento Cristiano de Liberación. Junto a otros activistas crearon el Proyecto Varela, en el cual pedían un cambio político y social para Cuba. Muere en accidente de tránsito en el oriente cubano. https://www.memoryofnations.eu/en/paya-rosa-maria-1989

[6] Movimiento Cristiano de Liberación: fundado en la Habana el 8 de septiembre de 1988 por Oswaldo Paya, Ramón Antúnez, Dagoberto Capote Mesa, Fernando Avedo y Santiago Cárdenas. Pronto su influencia se expandió a todo el territorio nacional. La visión del movimiento es de cambio pacífico y democrático y de respeto a la dignidad humana. http://www.oswaldopaya.org/es/movimeinto-cristiano-liberacion/

[7] Juegos Panamericanos: Son el mayor evento deportivo internacional multidisciplinario en el que participan solo atletas de América.

[8] Perestroika: Política reformista que se llevó a cabo en la Unión Soviética tras la llegada al poder (1985) de Mijaíl Gorbachov, caracterizada por una apertura hacia los países del bloque occidental, cierta liberalización del sistema económico y transparencia informativa.

[9] Proyecto Varela: Proyecto de ley ideado y dirigido por el activista político cubano Oswaldo Payá en 1998, que abogaba por reformas políticas en Cuba a favor de mayores libertades individuales. El nombre del proyecto se eligió en honor al Padre Félix Varela, un líder religioso cubano de principios del siglo XIX. http://www.oswaldopaya.org/es/iniciativas-y-documentos/proyecto-varela/

[10] Asamblea Nacional del Poder Popular: es el órgano supremo del poder del Estado y representa el Poder Legislativo de la República de Cuba. De acuerdo a la Constitución del 2019, le corresponden las facultades legislativas y constituyentes de la Nación. Está integrado por diputados elegidos por cinco años reelegibles, representando los 168 municipios. Cuenta con 605 diputados tras la última elección general celebrada en 2018, lo cual corresponde a la Novena Legislatura. http://www.parlamentocubano.gob.cu/

[11] Las Damas de Blanco es un movimiento opositor pacífico que reúne a las familiares femeninas de los presos políticos cubanos. Las Damas se suelen manifestar contra el régimen en vías públicas y parques, vestidas de blanco, como símbolo de la paz. Varias entrevistas con las Damas de Blanco están disponibles en el archivo de Memory of Nations: https://www.memoryofnations.eu/en/search?text=Damas%20de%20blanco

[12] Cardenal, Jaime Lucas Ortega y Alamino: https://es.wikipedia.org/wiki/Jaime_Ortega_Alamino https://elpais.com/internacional/2019/07/27/actualidad/1564223515_764792.html https://www.ecured.cu/Jaime_Ortega

[13] Comunicado del MCL sobre el intento de Regis de volver a Cuba a principios del 2020: http://www.oswaldopaya.org/es/2020/01/02/cuba-hogar-nacional-de-todos-los-cubanos/?fbclid=IwAR0K-KqhaW2UOeyEouf4LGlLmeaQZsIiHP82DKuzB5ZHfkdvgqRhwxwAl40

 

Regis Iglesias Ramírez se narodil 18. září 1969 v Havaně na Kubě. Prožil šťastné dětství obklopen rozličně smýšlejícími lidmi. „Rozuměli jsme si a nikdy jsme nikoho neodsuzovali za to, že vnímá věci jinak,“ vysvětluje Regis, kde se začala formovat jeho disidentská vůle.

Spojení rodiny s režimem

Prarodiče Regise Iglesias Ramíreze z matčiny strany byli po vítězství Kubánské revoluce v roce 1959 vyhnání z Kuby. Vláda je označila za ničemy a zrádce režimu. Regisův dědeček byl totiž do roku 1958 členem osobní ochranky v Prezidentském paláci. [1]„Jeho život byl vždy spjat s armádou, později si založil firmu na výrobu proutěného nábytku. Ta mu ale byla po vítězství Revoluce 1. ledna 1959 zabavena“ vzpomíná, jak režim zatočil s jeho dědečkem. Regisův otec se vydal jinou cestou. „Vždy byl spjat s [Castrovým] režimem. Vystudoval politologii a poté pracoval pro [dez]informační latinskoamerickou tiskovou agenturu Prensa Latina[2] [Agencia Informativa Prensa Latina] založenou roku 1959 Fidelem Castrem, kde působil jako dopisovatel nejprve z Pekingu a po roce 1980 z Tokia,“ popisuje otcovu kariérní cestu. „Ohledně politických témat jsem dostával eklektické informace. Dalo by se říct, že v mojí rodině nebyli žádní ničemové [oficiální vládní název pro odpůrce Castrova režimu], naopak, můžu vás ujistit, že mnozí z nich byli sympatizanti Fidela Castra,“ vysvětluje Regis, jak různé myšlenkové proudy utvářely jeho světonázor. Regisova výchova se nesla ve znamení dobrých mravů. „Vychovala mě prababička, ke které má matka velice přilnula. Zažila republikánský přerod Kuby[3] a celá její rodina byla úzce spjata s válkou za nezávislost[4]. Zemřela v roce 1999. Měl jsem také pratetu, která byla novicka a na vlastní kůži zažila bitvu v Zátoce sviní. Byla (zajata) před kostelem Sv. Srdce v Havaně,“[L1]  popisuje rodinnou historii ovlivněnou během kubánských dějin.

Regis s láskou vzpomíná také na svého dědečka. „Od něj jsem se naučil věcem, které ze mě udělaly muže, jakým dnes jsem. Naučil mě baseball, přivedl mě k Hollywoodským filmům a dalším mým dnešním koníčkům,“ vzpomíná. V roce 1978 Regis navštívil Peking. „Můj otec zde působil jako dopisovatel Prensa Latina a mohl si s sebou vzít rodinu. Tady jsem si začal všímat takových věcí, jako úrovně ekonomického rozvoje socialistických zemí jako Čína, Rusko nebo bývalé Československo, které nebyly zeměmi prosperujícími,“ vysvětluje, jak otcova práce ovlivnila jeho politické přesvědčení.

Politizace všeho

Kubánská vláda označuje kubánské imigranty do Miami za „ničemy“. Regis Iglesias Ramírez to však vnímal jinak. „Nikdy jsem si nemyslel, že ti, co emigrovali do Miami, byli ničemové nebo zrádci. Prostě to byli lidé, kteří nesouhlasili s režimem na Kubě. Na tohle téma se u nás doma nemluvilo,“ dodává. „Na Kubě je všechno zpolitizované. I sport je politicky manipulován. Pokud jste poslouchal rock and roll, koukalo se na vás skrz prsty. Režim ho odmítal, jelikož mnoho textů podněcovalo ke svobodě. Bylo těžké být mladý a mít rád rock and roll, často to vedlo k potyčkám mezi rockery a policií,“ popisuje Regis, jak i obyčejné koníčky mohly člověka přivést do nesnází. V té době poznal otce Miguela Ángel Loreda[5]. „[Byl to] jediný kubánský kněz, který byl 10 let vězněn, aby následně trpěl v exilu,“ říká o něm Regis. „[V té době] probíhalo Národní kubánské církevní setkání [Encuentro Nacional Eclesial Cubano][6], konkrétně v roce 1986, v jehož závěrečném dokumentu je Fidel Castro potvrzen jako prezident a Batista jako diktátor. V dokumentu ale nejsou jediným slovem zmíněni angažovaní katolíci, kteří křičeli: ‚Ať žije Ježíš Kristus‘, a kteří byli režimem zastřeleni v La Cabaña[7]. To jen potvrzuje, že na Kubě je všechno zpolitizované, dokonce i katolická církev. V té době taky začal uvnitř katolické církve vystupovat Oswaldo Payá[8],“ upozorňuje Regis na jednu z hlavních postav kubánského disidentu.

Vznik Křesťanského osvobozeneckého hnutí MCL

V roce 1988 vzniklo Křesťanské osvobozenecké hnutí [Movimiento Cristiano de Liberación][9], zkráceně MCL. „Bylo založeno Oswaldem Payou v čele, dále Santiágem Cárdenasem, Ramónem Antúnezem, Fernandem Abedoem a dalšími. V té době jsem pracoval ve firmě Empresa de Promoción e Intercambio jako zvukař. Také jsem pracoval v továrně na panenky, v truhlářství,…“, dává Regis neúplný výčet zaměstnání, která během svého života na Kubě vyzkoušel. V roce 1991 se na Kubě konaly Panamerické hry[10]. Díky své práci měl možnost podílet se na jejich přípravě. „Byl jsem vybrán jako zvukař pro úvodní a závěrečnou ceremonii her. Zavolal jsem Oswaldovi, že pokud mi to dovolí, můžu vzít mikrofon a křičet do něj protirežimní hesla. Během těch dní byl totiž na Kubě přítomen mezinárodní tisk. Oswaldo se mě zeptal, jestli jsem se zbláznil. Že kdybych to udělal, zmizel bych z povrchu zemského,“ vypráví se smíchem Regis Iglesias Ramírez o svém smělém plánu. „[Oswaldo Payá] kázal příkladem,“ popisuje Regis Payovu osobnost. „Kapitalismus je ekonomický systém, komunismus je ekonomicko-politicko-sociální systém, který předstírá, že je náboženstvím. Přechod od komunismu k demokracii, ke svobodě, ke změně na Kubě nemůže být násilný. To Payá nechtěl,“ dodává Regis na jeho adresu. Celé směřování Křesťanského osvobozeneckého hnutí se formovalo během napjaté situace ve Východní Evropě v 80. letech ovlivněné tzv. perestrojkou. „Perestrojka[11] byla ekonomickým uvolněním, které nikam nevedlo,“ říká Regis skepticky.

Postupně se MCL začalo zabývat konkrétnějšími a hmatatelnějšími otázkami kubánské společnosti. „Začali jsme s kampaněmi za změnu kubánských pořádků. První taková kampaň byla výsledkem národního dialogu v roce 1990, kde jsme prvně od občanů sbírali podpisy. Cílem bylo dát hlas těm, kteří ho nemají, aby se sami mohli domáhat svých práv,“ vzpomíná Regis Igslesias Ramírez na jednu z velkých akcí MCL. „Naučili jsme se hodně věcí, například že [Oswaldo Payá] chtěl spíše než vynucování občanské poslušnosti přimět k poslušnosti stát, přinutit režim plnit své vlastní sliby a zákony,“ objasňuje Payovo revoluční myšlení. „Ke svobodě je lid třeba vzdělávat, usilovat o něj, musí být výchozím bodem a především jednotný. Všechno musí vycházet ze zákona,“ jmenuje Payovi základní hodnoty. V roce 1992 MCL přišlo s novým programem. „[MCL] navrhlo tzv. Tranzitní program[12]. Rozběhli jsme ho velkou sbírkou podpisů k žádosti o demisi diktátora Fidela Castra, i když jsme si byli vědomi toho, že opozice na Kubě není schopna se mobilizovat, protože režim to nedovolí,“ popisuje Regis realitu opoziční činnosti na Kubě.

Projekt Varela

„Během toho jsme začali i s návrhem Projektu Varela[13] a vytvářením občanských výborů [Comités Ciudadanos] v různých částech Kuby. Je důležité zmínit, že režim se těchto výborů velmi bojí,“ říká Regis o jednom z nejvýznamnějších projektů MCL. V roce 2003 existovalo na Kubě více než 120 občanských výborů. Získávání podpisů pro uvedený projekt bylo náročné, především kvůli represi kubánské opozice. „Brali jsme to [sbírání podpisů] vážně, protože signatáři museli při podpisu poskytnout své osobní údaje. Obdrželi jsme 11 000 podpisů, které jsme doručili na Národní shromáždění lidové moci [Asamblea Nacional del Poder Popular][14],“ dodává hrdě. Projekt Varela zaznamenal na Kubě velký rozmach. „18. [měsíc nezmiňuje] v roce 2003 začalo svévolné zatýkání nezávislých novinářů, aktivistů a členů MCL, kteří se zúčastnili schůzky v domě osoby odpovědné za obchody Velvyslanectví USA na Kubě,“ popisuje Regis následky projektu Varela. Fidel Castro se k tématu vyjádřil v celostátním tisku. Prohlásil, že: „půjdou po kubánské opozici a obvinil USA ze zasahování do kubánských záležitostí a z podněcování politických změn na ostrově,“ objasňuje Regis poselství Castrova projevu. Regis a někteří jeho kolegové byli následně zatčení 20. [měsíc nezmiňuje] roku 2003.

Do žaláře

Následně proběhl krátký proces se členy MCL, jmenovitě s Regisem, Tonym Díazem, Robertem De Mirandou, Omarem Rodríguez Saudem a Efrénem Fernández Fernándezem, bez práva souzených na odvolání nebo dokonce obhajobu. „Svědci byli infiltrátoři z řad agentů Státní bezpečnosti v MCL a v opozici,“ popisuje Regis absurditu celého soudního procesu. Všem jim byl uložen trest osmi let odnětí svobody. Oswaldo Payá nemohl být procesu u Vojenského soudu v Marianao [Tribunal militar de Marianao] přítomen. „Naše rodiny ale po celou dobu vycházely ven, aby Payu a další kolegy informovaly, jak se věci uvnitř vyvíjejí,“ přiznává Regis obcházení nesmyslného soudního nařízení. Na osobu samotného Oswalda vzpomíná s velkým respektem. „Oswaldo nebyl jen naším politickým vůdcem a etickým či morálním odkazem našeho boje proti kubánskému režimu, byl to i náš kamarád, bratr, učitel, byl jako náš otec. Se Státní bezpečností se nikdy nedohodl,“ vykresluje jeho charakter. Ještě v den konání soudu byli Regis a jeho kolegové převezeni do věznice. „Podmínky to byly nelidské. Byly tam krysy, smrad, po stěnách tekly tekutiny bůhvíjakého původu, v jídle byli červi. Taky jsme neměli spojení s vnějším světem, ale vždy jsem si říkal, že je to vytrvalostní, ne rychlostní závod, a že bylo nutné si tím vším projít, aby bylo možné na Kubě dosáhnout změny. Ve vězeňských kobkách jsme zažívali momenty velké bolesti, bezmoci… Například během návštěvních dnů mou rodinu dvakrát otočili zpět, jednou z věznice v Camagüey a podruhé z Cienfuegos. Jednoduše proto, že se jim chtělo,“ popisuje zlovůli vězeňských dozorců. Vypráví i o dalších příhodách z vězení. „Jeden strážný mě přetáhl po hlavě pouty jen proto, že jsem bránil jiného vězně, který byl na pokraji nervového zhroucení. Všichni vězni nás tam respektovali. Jednou jsem byl v cele s 36 vězni, z nichž 28 byli vrazi. Nikdy se mi nic nestalo. V MCL jsme byli pokorní k poníženým, ale vždy jsme zasáhli proti povýšeným,“ dodává Regis hrdě.

Režim se nás už chtěl zbavit

V roce 2009 byla opozice na Kubě v chaosu. „Dámy v bílém [Las Damas de Blanco][15] žádaly kardinála Jaimeho Lucase Ortegu y Alaminam[16], aby se za politické vězně přimluvil. Setkával se s Raúlem Castrem, který zřejmě s Fidelem Castrem hovořil. A byla to pravda, režim se nás už chtěl zbavit. V té době bylo učiněno oficiální prohlášení, že všichni političtí vězni budou propuštěni a poslání do Španělska, země, která nás bez problémů přivítá,“ vysvětluje Regis, jak se Castrův režim rozhodl vypořádat s opozičními vězni. Pro Regise bylo opuštění Kuby těžkým rozhodnutím. „Udělal jsem to pro své dcery, které mě po telefonu do vězení prosily, abychom společně opustily zemi. A tak jsem to udělal,“ říká, co ho nakonec k odchodu přesvědčilo. Roky ubíhaly a Regis se na Kubu nemohl vrátit. Nedávno, konkrétně 1. ledna 2020 se na návrat na Kubu připravoval. „Letěl jsem z Miami, ale nenechali mě ani nastoupit do letadla společnosti American Airlines,“ popisuje v komuniké[17] MCL tento incident. „Nelituji toho, že jsem Kubu opustil, protože moje dcery se mohly ve Španělsku svobodně realizovat. Žijí ve svobodě, ale je frustrující a bolestivé vytvořit životní projekt a muset ho na dlouho dobu odložit s tím, že nevíte, zda v něm někdy budete moct pokračovat. Chci se na Kubu vrátit, i když mě postihne stejný osud jako Oswalda[18]. Mám u něj a u Kubánců dluh,“ uzavírá Regis rozhovor.

 

[1] Rok 1958 byl na Kubě stále pod velením diktátora Fulgencia Batisty. Kubánská revoluce Fidela Castra už ale tehdy probíhala a byla pouhý rok od svého vítězství (1959).

[2] Oficiální stránky Informační latinskoamerické tiskové agentury Prensa Latina: https://www.prensa-latina.cu/index.php?o=qs&id=quienessomos&SEO=quienes-somos

[3] Republikánský přerod Kuby začal po získání nezávislosti na Španělském impériu v 19. století.

[4] Válka za nezávislost Kuby je posledním ozbrojeným konfliktem z roku 1885, Patří do řady dlouhých bojů Kuby proti španělské nadvládě. Válka skončila v roce 1898 poražením španělského impéria a USA, které se do konfliktu vložily.

[5] Fray Miguel Ángel Loredo byl františkánský kněz nespravedlivě uvězněn Castrovým režimem. Více na: https://www.religionenlibertad.com/personajes/17796/franciscano-muerto-en-el-exilio-cubano-hacia-misas-clandestinas-para-presos.html

[6] Národní kubánské církevní setkání [Encuentro Nacional Eclesial Cubano] ENEC. Cílem bylo vypracovat pastorační plán církve v souladu se socialistickou realitou země Více na: https://www.pliniocorreadeoliveira.info/ES-HC/HC_0204_1986.htm

Zpráva papeže Jana Pavla II. v souvislost s ENEC v roce 1986: http://www.vatican.va/content/john-paul-ii/es/speeches/1986/february/documents/hf_jp-ii_spe_19860211_encuentro-cubano.html

[7] V pevnosti La Cabaña se prováděli popravy osob odporujících Castrově režimu. Na starost je měl Ernesto „Che“ Guevara de la Serna. Popravy byly prováděny ve jménu tzv. „rychlé revoluční spravedlnosti“. Více na: https://www.elnuevoherald.com/opinion-es/trasfondo/article226520615.html

[8] Oswaldo Payá byl vůdce a zakladatel Křesťanského osvobozeneckého hnutí [Movimiento Cristiano de Liberación] MCL. Spolu s dalšími aktivisty vytvořil projekt Varela, v němž požadoval politickou a sociální změnu na Kubě. Zemřel při dopravní nehodě na východě Kuby.

[9] Křesťanské osvobozenecké hnutí [Movimiento Cristiano de Liberación] bylo založeno 8. září 1988 Oswaldem Payou, Ramónem Antúnezem, Dagobertem Capopte Mesou, Fernandem Avedem a Santiagem Cárdenasem. Jeho vliv se brzo rozšířil po celé Kubě. Vize hnutí spočívá v mírové a demokratické změně spolu s respektem k lidské důstojnosti. Více na: http://www.oswaldopaya.org/es/movimeinto-cristiano-liberacion/

[10] Panamerické hry jsou největší multidisciplinární mezinárodní sportovní událostí, které se účastní sportovci z celého amerického kontinentu.

[11] Perestrojka byla reformní politika aplikovaná v Sovětském svazu po nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985. Vyznačuje se otevřením vůči zemím západního bloku, určitou liberalizací ekonomického systému a informační transparentností.

[12] Tranziční plán byl dokument připravený jako vodítko k provedení lidové konzultace v rámci národního dialogu a k dosažení konsensuálního programu. Více na: https://mcliberacion.org/iniciativas-y-documentos/dialogo-nacional-todos-cubanos-documento/documentos-sobre-dialogo-nacional/programa-transitorio/

[13] Projekt Varela je návrh zákona z roku 1998 v režii kubánského politického aktivisty Oswalda Payá, který prosazoval politické reformy na Kubě ve prospěch větších svobod jednotlivce. Název projektu byl zvolen na počest otce Félixe Varely, kubánského náboženského vůdce z počátku 19. století.

[14] Národní shromáždění lidové moci [Asamblea Nacional del Poder Popular] je nejvyšším orgánem státní moci a představuje zákonodárnou moc Kubánské republiky. Dle Ústavy z roku 2019 mu náleží právo zákonodárné a ústavodárné iniciativy národa. Skládá se z poslanců reprezentujících 168 obcí volených na pět let s možností znovuzvolení. Po posledních všeobecných volbách v roce 2018 má 605 poslanců. Více na: http://www.parlamentocubano.gob.cu/

[15] Dámy v bílém [Las Damas de Blanco] je mírové opoziční hnutí, které sdružuje příbuzné ženského pohlaví kubánských politických vězňů. Dámy často demonstrují proti režimu na veřejných komunikacích a v parcích oblečené v bílé barvě jako symbolu míru. Několik rozhovorů s členkami Dam v bílém je dostupných na Paměti národa. Například příběh členky Miriam Leivy: https://www.memoryofnations.eu/en/leiva-miriam-1947

[16] Jaime Lucas Ortega y Alamino byl kubánským kardinálem a arcibiskupem, který se stavěl na stranu utlačovaných Castrovým režimem. Více na: https://es.wikipedia.org/wiki/Jaime_Ortega_Alamino

[17] Komuniké MCL k incidentu nevpuštění Regise Iglesiase Ramíreze  na Kubu počátkem roku 2020 na: http://www.oswaldopaya.org/es/2020/01/02/cuba-hogar-nacional-de-todos-los-cubanos/?fbclid=IwAR0K-KqhaW2UOeyEouf4LGlLmeaQZsIiHP82DKuzB5ZHfkdvgqRhwxwAl40

[18] Příčina úmrtí Oswalda Payá během autonehody je předmětem spekulací. Někteří se domnívají, že šlo skutečně o nehodu, jiní jsou přesvědčeni, že šlo o plánovanou akci kubánské vlády.

 [L1]Tady si nejsem jistá, jak to myslel. „Estuvo presa frente a la iglesia del Sagrado Corazón, de La Habana”