Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Kirenia Yalit Núñez Pérez (* 1981)

• nació el 25 de diciembre 1981 en Holguín, sin embargo, toda su vida ha vivido en La Habana, Cuba

• se graduó de la maestría de Psicología

• trabajó en el “Centro de las Investigaciones Psicológicas y Sociales” viajando por todo el país

• su madre fue condenada a presidio por una supuesta malversación al cubrir los hurtos de sus jefes en la farmacia donde trabajaba

• cuando en 2011 murió su hermano por problemas con alcohol, Kirenia se adhiere al movimiento antigubernamental

• se desempeñó en la “Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional”, liderada por el internacionalmente reconocido disidente Elizardo Sánchez

• durante 2014 empezó cooperar con el proyecto “Mesa de Diálogo de la Juventud Cubana”, y hasta hoy en día es su coordinadora

• como defensora y relatora de derechos humanos, es una de las representantes del movimiento contemporáneo de los oponentes al régimen comunista de Cuba, motivo por el que enfrenta constante represión y amenazas

Česká verze příběhu následuje po té španělské:

“Decidí hacer algo totalmente diferente, no sabía qué palabra darle, pero era justamente con cambiar y modificar lo que estaba pasando en mi país”, cita Kirenia Yalit Núñez Pérez, defensora de derechos humanos, su determinación dentro de la oposición al régimen comunista cubano.

Ley de la selva

Kirenia Yalit Núñez Pérez nació el 25 de diciembre 1981 en Holguín en Cuba, sin embrago, toda su vida ha vivido en La Habana. Sus padres se divorciaron cuando tenía tres años y Kirenia fue criada por su madre y abuela materna. Kirenia siempre ha sido muy activa y curiosa, el ritmo de estudiar en la escuela la aburría y su energía intentaba canalizar tras las actividades deportivas. Durante sus estudios preparatorios tuvo que enfrentar abiertos conflictos en distintas ocasiones, por tanto, se vio obligada a defenderse y ganarse el respeto de sus compañeros. Kirenia fue expulsada de dos preparatorias – escuelas de campo, por oponerse al director. Las escuelas de campo representan un estigma importante en la sociedad cubana hasta el día de hoy: “Hay gente que no ha superado este periodo de escuelas de campo, no avanzaron. Hasta hoy se quedó toda la violencia, ha marcado a toda esta generación”, menciona las obligatorias estadías de la juventud cubana con el fin de estudiar y trabajar para el bien de todos, este hecho originó en la separación de la adolescencia cubana del seno familiar durante un periodo de desarrollo personal muy importante. “Se salvó el que tenía más valentía, como en la selva”, agrega. Al finalizar la preparatoria, Kirenia empezó a estudiar psicología, pese a su gran ilusión por ingresar a “La Escuela Internacional de Cine y Televisión”, sin embargo, fue en ese preciso año que no aceptaron estudiantes cubanos.

Nunca más para el estado

Al terminar su carrera de psicología la ofrecieron trabajo en el “Centro de las Investigaciones Psicológicas y Sociales”, y se convirtió en gestora de distintos proyectos de investigaciones sobre la violencia o sobre el tema de VIH entre los jóvenes. Kirenia coordinaba realización, capacitación, encuestas, y también viajes por todas las provincias cubanas: “Estos proyectos me abrieron los ojos, me apasioné, aprendí cómo conectarme con jóvenes, cómo llegar al público, sobre la cultura, sexualidad y religiones y sus proyecciones en la generación de adolescentes”, describe su valiosa experiencia. En este momento, su entusiasmo por el trabajo en el Centro tuvo una fractura debido a la acusación por desfalco laboral de que fue objeto su madre: “Trabajaba en la farmacia, y por tapar faltas y robos de sus jefes la condenaron a la cárcel, sin pruebas, con abogados, penales y fiscalía corruptos”, describe Kirenia el “despertador” que le abrió los ojos sobre la realidad cubana y añade: “Empecé a hacer crítica abierta hacia la policía y el Gobierno, renuncié en el Centro, decidí nunca más trabajar para el estado”.

Defensora de derechos humanos por razones personales

Cuando en 2011 murió su hermano de 34 años, a causa del alcoholismo y depresión por lo que había ocurrido a su madre, Kirenia reaccionó. “En este momento yo sabía que quería hacer, decidí hacer algo totalmente diferente, no sabía que palabra darle, pero era justamente con cambiar y modificar lo que estaba pasando en mi país”, circunscribe su motivación por convertirse en activista y defensora de los derechos humanos. “Obtuve un golpe personal, fui automáticamente denegada por todas las instituciones estatales, no pude continuar estudiar y ni yo misma quería trabajar para el estado”, relata las dificultades. Por necesidad empezó a desempeñarse en una peluquería, dónde aprovechó tiempo libre para leer y estudiar.

Mesa diálogo de la Juventud Cubana

Kirenia buscaba un empleo que no sea para el Gobierno, hasta que un día una amiga de su madre le comentó sobre un puesto, que podría interesarla. “No sabía dónde iba, con quién iba a trabajar, me sonaba el nombre Elizardo Sánchez[1], hasta que llegué al lugar no tenía idea”, narra su entrada a la “Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional”[2], un grupo mundialmente respetado de derechos humanos. Kirenia inició labores como organizadora, es decir coordinaba las actividades de los líderes, recopilaba, registraba la información de la actividad económica, elaboraba los listados de presos políticos y realizaba las denuncias de violaciones de derechos humanos en su país. En 2014 sugirió la oportunidad de colaborar con la plataforma “Mesa de Diálogo de la Juventud Cubana”[3], donde hasta hoy día es activa. El movimiento tienes dos objetivos - defender los derechos humanos juveniles ye integración del liderazgo de jóvenes oponentes. “Trabajamos con la generación joven, sabemos qué piensan sobre política, economía, cultura, informática, qué les hace falta, qué demandan, sabemos cómo acercarnos y canalizar nuestros esfuerzos”, describe.

Enemigo del Gobierno

La plataforma “Mesa de Diálogo de la Juventud Cubana” organizó varias campañas con el fin de llamar la atención de la generación adolescente - en 2015 la “Voz Joven” y en 2016 el “Poder Joven”, promoviendo las elecciones libres, cuales ocurren en un país democrático. La reciente campaña del año 2020/2021 “#Exprésate” invitaba a las personas a exponer sus opiniones con cuestionamientos como ¿cuál es su ideal del país? y ¿cómo perciben el futuro de Cuba? Por sus actividades dentro de la oposición al sistema comunista, Kirenia fue inmediatamente proclamada enemiga del Gobierno cubano. “A raíz de mi labor me han aplicado diferentes tipos de represión, y no sólo hacia mí, pero la Seguridad del Estado impide a los miembros que lleguen a nuestras juntas”, acota. Gracias a las actividades en las campañas contemporáneas, Kirenia fue invitada en distintas ocasiones a seminarios y congresos en el extranjero. “No existe un ámbito de las fronteras, la represión no se queda en el país, el régimen comunista está dispuestos a cruzar cualquier tipo de límite, cruza todas las fronteras”, describe la vigilancia constante por parte de la Seguridad del Estado durante sus viajes laborales en Panamá o México, entre otros.

Acompañar el cambio

Para Kirenia, el aspecto más importante de la lucha contra el sistema comunista dictatorial en Cuba es la sociedad civil y su conciencia. “Hay una mayor conciencia ciudadana en varios grupos determinados, me alegra la cantidad, porque lo que está sucediendo ahora es el momento único, ha marcado un precedente, la sociedad ya sabe expresar su descontento – económico y con las soluciones de la pandemia de coronavirus[4], todo se refleja en el fenómeno del Movimiento San Isidro[5]”, así refiere el marcador del antes y después en la historia de la oposición cubana, cuando el movimiento de intelectuales y artistas cubanos con el líder Luis Manuel Otero Alcántara[6] levantó una ola de descontento. Kirenia se siente feliz, aunque no satisfecha: “Es muy importante tener en la mente que no es solo un cambio y ya todo se soluciona, lleva mi responsabilidad - pensar en los demás, eso es parte de la labor que hago - acompañar ese cambio mayor en toda su trayectoria”. Kirenia está determinada continuar en la lucha por un país dónde se respeten los derechos humanos, dónde existan instituciones independientes y dónde se valoren los cambios y diversidad. “¡No soy de dar formulas, de predecir, no me atrevo - lo que sí creo, es que hay un cambio importante por llegar y habría que aprovecharlo”! y así emocionada y con esperanza cierra su testimonio.

 

[1] Elizardo Sánchez Santa Cruz-Pacheco (Santiago de Cuba, 29 de junio de 1944) es un exprofesor de filosofía de la Universidad de La Habana, es disidente cubano y el presidente de la “Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional” [CCDHRN]. Entrevista durante su visita a República Checa pueden encontrar aquí: https://espanol.radio.cz/elizardo-sanchez-habla-de-la-situacion-de-los-dd-hh-en-cuba-8035762

[2] “La Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional” [CCDHRN] fue fundada el 10 de octubre de 1987 por un grupo de ex-prisioneros políticos y disidentes. Página oficial aquí: http://ccdhrn.org/

[3] “Mesa de Diálogo de la Juventud Cubana” [MDJC] es una organización de la sociedad civil independiente que durante siete años ha trabajado (desde 2014) en el bienestar de las y los jóvenes cubanos. Página oficial aquí: https://juventudcuba.org/

[4] En marzo 2020 la Organización Mundial de la Salud anunció pandemia mundial de COVID – 19. Más información aquí: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE

[5] San Isidro es un movimiento artístico y social activo de corte político cubano, creado por un grupo de artistas e intelectuales que forman parte de la denominada disidencia cubana, la oposición al Partido Comunista de Cuba. Más información aquí: https://www.bbc.com/mundo/noticias-america-latina-55167554

[6] Testimonio de líder del Movimiento San Isidro, Luis Manuel Otero Alcántara, pueden encontrar en el archivo de “Memory of Nations”: Luis Manuel Otero Alcántara (1987) (memoryofnations.eu)

 

„Rozhodla jsem se dělat něco úplně jiného, nevěděla jsem, jak to pojmenovat, ale cílem bylo změnit a napravit to, co se děje v mé zemi,“ vysvětluje Kirenia Yalit Núñez Pérez, obhájkyně lidských práv, své odhodlání uvnitř opozice vůči kubánskému komunistickému režimu.

Zákon džungle

Kirenia Yalit Núñez Pérez se narodila 25. prosince 1981 ve městě Holguín na Kubě, celý svůj život však žije v Havaně. Když jí byly tři roky, její rodiče se rozvedli a Kirenia byla vychovávána svou matkou a babičkou. Kirenia byla vždy velmi aktivní a zvědavá, rytmus školního vyučování ji nudil a svou energii se snažila směřovat do sportovních aktivit. Během školních letčasto čelila otevřeným konfliktům, a proto se cítila povinna bránit se a získat si respekt svých spolužáků. Byla vyloučena ze dvou středních, tzv. venkovských škol[1] kvůli tomu, že oponovala řediteli. Venkovské školy jsou dodnes důležitým stigmatem kubánské společnosti. „Jsou lidé, kteří nepřekonali období venkovské školy, neposunuli se vpřed. Všechno to násilí dodnes přetrvává a poznamenalo celou generaci,“ vypráví o vzdělávání kubánské mládeže, která měla studovat a pracovat pro dobro všech. Výsledkem bylo oddělení kubánských adolescentů od rodin v průběhu důležitého období osobního rozvoje. „Zachránili se ti nejodvážnější, jako v džungli,“ dodává k vnitřním pořádkům venkovských škol. Po jejím dokončení začala Kirenia studovat psychologii, a to navzdory svému velkému zápalu pro studium na Mezinárodní filmové a televizní škole na Kubě [La Escuela Internacional de Cine y Televisión]. Bohužel chtěla nastoupit v roce, kdy nepřijímali kubánské studenty.

Pro stát už nikdy

Po ukončení studia psychologie jí byla nabídnuta práce v Centru psychologického a sociálního výzkumu [Centro de las Investigaciones Psicológicas y Sociales], kde se stala gestorkou různých výzkumných projektů zaměřených na násilí a témata spojená s HIV mezi mladými lidmi. Kirenia koordinovala implementaci projektů, školení, průzkumy a cesty po všech kubánských provinciích. „Tyto projekty mi otevřely oči, nadchla jsem se pro věc, naučila jsem se propojit se s mladými lidmi, jak oslovit veřejnost, o kultuře, o sexualitě a náboženském vyznání a jejich projekci u adolescentů,“ popisuje svou cennou zkušenost. V té době však její nadšení pro práci v Centru utrpělo ránu kvůli matčinu obvinění z pracovní zpronevěry. „Pracovala v lékárně a za krytí chyb a krádeží svých nadřízených ji poslali do vězení, bez důkazů, za pomoci zkorumpovaných právníků, žalobců a státních zástupců,“ vysvětluje Kirenia budíček, který ji otevřel oči. „Začala jsem otevřeně kritizovat policii a vládu, skončila jsem v Centru a rozhodla se, že už nikdy nebudu pro stát pracovat,“ dodává odhodlaně.

Obhájkyní lidských práv z osobních důvodů

Když v roce 2011 zemřel její bratr v pouhých 34 letech kvůli problémům s alkoholem a depresím způsobených tím, co se stalo jejich matce, rozhodla se Kirenia Yalit Núñez Pérez konat. „V ten moment jsem věděla, co chci udělat, rozhodla jsem se dělat něco úplně jiného.Nevěděla jsem, jak to pojmenovat, ale cílem bylo změnit a napravit to, co se v mé zemi děje,“ popisuje svou motivaci stát se aktivistkou a obhájkyní lidských práv. „Byla to pro mě osobní rána, automaticky jsem byla odmítnuta všemi státními institucemi, nemohla jsem pokračovat ve studiu a ani já sama jsem pro stát pracovat nechtěla,“ vypráví o svých potížích. Z nouze začala Kirenia pracovat v kadeřnictví, kde využívala volný čas ke čtení a studiu.

Diskusní skupina kubánské mládeže

Kirenia hledala práci v nevládním sektoru, až jí jednoho kde kamarádka její matky řekla o místě, které by jí mohlo zajímat. „Nevěděla jsem, kam jdu, s kým budu pracovat, jméno Elizardo Sánchez[2] mi znělo povědomě. Až do chvíle, než jsem dorazila na místo, jsem neměla tušení,“ vypráví o svém vstupu do Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření[3] [Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional], celosvětově respektované skupiny pro lidská práva. Kirenia začala pracovat jako organizátorka. Koordinovala činnost vedoucích, shromažďovala a zaznamenávala informace o ekonomických aktivitách, připravovala seznamy politických vězňů a podávala stížnosti na porušování lidských práv ve své zemi. V roce2014 získala příležitost spolupracovat s platformou Diskusní skupina kubánské mládeže [Mesa de Diálogo de la Juventud Cubana], kde je dodnes aktivní. Skupina má dva cíle – hájit lidská práva mládeže a integraci mladých oponentů ve vedení. „Pracujeme s mladou generací, víme, co si myslí o politice, ekonomice, kultuře, informatice, co potřebuje, co požaduje, víme, jak se k ní přiblížit a směřovat naše úsilí,“ popisuje fungování platformy.

Vládní nepřítel

Platforma Diskusní skupina kubánské mládeže uspořádala několik kampaní s cílem přitáhnout pozornost dorostenců. V roce 2015 to byla kampaň „Voz Joven[4]“ a v roce 2016 „Poder Joven[5]“ podporující svobodné volby, které se konají v demokratických zemích. Další kampaň za období 2020/2021 #Exprésate[6] vyzívá lidi, aby vyjádřili svůj názor na otázky jako: „Jaký je váš ideál země?“ nebo „Jak vnímáte budoucnost Kuby?“ Díky svým opozičním aktivitám proti komunistickému systému byla Kirenia okamžitě prohlášena za nepřítele kubánské vlády. „V důsledku mé práce na mě byly uvaleny různé typy represí, ale nejen vůči mně, Státní bezpečnost brání členům v přístupu na naše setkání,“ poukazuje na snahy státu zabránit opozičním aktivitám. Díky zapojení se do aktuálních kampaní byla Kirenia při několika příležitostech pozvána na různé semináře a kongresy v zahraničí.  Ani tam však neunikla dohledu kubánské vlády. „Neexistuje hraniční oblast, represe nezůstává v zemi, komunistický režim je ochotný překročit jakýkoliv druh limitů, překračuje všechny hranice,“ popisuje neustálou kontrolu ze strany Státní bezpečnosti během svých pracovních cest, mimo jiné do Panamy a Mexika.

Doprovázet změnu

Pro Kirenii je nejdůležitějším aspektem boje proti diktátorskému komunistickému systému na Kubě občanská společnost a její společné vědomí. „V několika konkrétních skupinách existuje větší povědomí občanů, to množství mě těší, protože to, co se teď děje, je výjimečný okamžik, který vytvořil precedens. Společnost už ví, jak vyjádřit svou nespokojenost s ekonomikou a řešením pandemie koronaviru[7], všechno se odráží ve fenoménu Hnutí San Isidro[8] [Movimiento San Isidro],“ označuje historický milník kubánské opozice, kdy hnutí intelektuálů a umělců v čele s Luisem Manuelem Otero Alcántarem[9] vyvolalo vlnu nespokojenosti. Kirenia je šťastná, i když nespokojená. „Je velmi důležité mít na paměti, že nejde jen o jednu změnu, která vše vyřeší. Mám svou povinnost myslet na ostatní, je to součástí mé práce, doprovodit tuto hlavní změnu po celé její trajektorii,“ vysvětluje své další směřování. Kirenia je odhodlaná pokračovat v boji za zemi, kde se dodržují lidská práva, kde existují nezávislé instituce a kde se oceňuje změna a rozmanitost. „Nebudu dávat žádné vzorce, předvídat, neodvažuji se. Věřím, že jsme na cestě k důležité změně a měli bychom ji využít,“ uzavírá s nadějí své svědectví.

 

[1]  Venkovské školy [Escuela al Campo] byl program zahájený na Kubě v 70. letech. Jeho údajným záměrem bylo propojení studia s prací v oboru. Více na: https://oncubanews.com/canaldigital/galerias/por-el-camino/la-escuela-al-campo/

[2]Elizardo Sánchez Santa  Cruz-Pacheco (nar. 29. června 1944, Santiago de Cuba, Kuba) je bývalý profesor filozofie na Havanské univerzitě [Universidad de La Habana], kubánský disident a prezident Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření [Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional – CCDHRN]. Rozhovor během jeho návštěvy České republiky naleznete na: https://espanol.radio.cz/elizardo-sanchez-habla-de-la-situacion-de-los-dd-hh-en-cuba-8035762

[3] Kubánská komise pro lidská práva a národní usmíření [Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional - CCDHRN] byla založena 10. října 1987 skupinou bývalých politických vězňů a disidentů. Oficiální stránka komise na: https://juventudcuba.org/

[4] Lze přeložit jako „Hlas Mladých“.

[5] Lze přeložit jako „Mladá síla“.

[6] Lze přeložit jako #VyjádřiSe.

[7] V březnu 2020 Světová zdravotnická organizace oznámila světovou pandemii COVID-19. Více na: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE

[8]  Hnutí San Isidro je kubánské umělecké a sociální hnutí politické povahy založené skupinou umělců a intelektuálů, kteří jsou součástí kubánského disidentu, a opozice vůči Kubánské komunistické straně [PartidoComunista de Cuba]. Více na: https://www.bbc.com/mundo/noticias-america-latina-55167554

[9] Svědectví vůdce Hnutí San Isidro Luise Manuela OteroAlcántara naleznete v archívu Paměti národa na: https://www.pametnaroda.cz/cs/otero-alcantara-luis-manuel-1987