Kdybych tam tehdy nebyla, nepřežil by to
Stáhnout obrázek
Světlana Bigajeva, rozená Chudijeva, se narodila ve Farně v roce 1963. Jejím rodným jazykem je osetština, i když je její rodina pravoslavné víry, přátelila se v dětství i s muslimskými dětmi z okolí. Vystudovala ekonomickou školu a po absolutoriu v roce 1988 se vdala a odstěhovala do Beslanu. Narodily se jí tři děti: Suslanbek (1988), Georgij (1990) a Azamat (1992). V den útoku vypravila své syny do školy a vydala se za nimi. Teroristé je zahnali do tělocvičny a utéct se podařilo jen jejímu prostřednímu synovi. První den strávený v tělocvičně všichni doufali, že budou brzy propuštěni. Teroristé ale před zraky rukojmích zabili muže, který se snažil ostatní uklidňovat. Když pak byla propuštěna skupina nejmenších dětí, chovali se teroristé ještě brutálněji. Výbuch třetího dne vyhodil pamětnici do vzduchu a způsobil jí břišní zranění. Když se probrala z bezvědomí, viděla, jak teroristé zabíjejí ty, kteří výbuch přežili. Po chvíli nahnali teroristé všechny přeživší do jídelny. Cestou bylo mnoho lidí zabito střelbou přicházející zvenku. Z jídelny ji i se starším synem vyvedly oknem jednotky speciálního nasazení. Světlana Bigajeva vzpomíná na momenty v nemocnici, kde lidé v panice hledali své blízké. Personál zapisoval na tabule jména těch, které přivezli. Pamětnice měla štěstí, v nemocnici našla i svého mladšího syna, kterého výbuch vyhodil ven z budovy. Kdo nenašel své blízké zde, šel hledat do márnice. Světlana Bigajeva i oba její synové obsazení beslanské školy přežili.
