Josefa Bilíková

„Maminka měla nedostatek červených krvinek. V Kyjově v nemocnici jí nedali krev. Když jsme tam přišli, maminka říkala, že krev jí nemají z čeho dát, že tatínek musí sehnat peníze. Nesehnal. Žádné jsme neměli, tak maminka musela zemřít. Všechno nám říkala, jak se máme chovat, co máme dělat, jak si pomáhat a hlavně, že tatínka máme poslouchat, máme mu pomáhat a ať se máme rádi. To všechno nám říkala při vědomí, že ona umírá, že pro ni není krev!“

„To bych si mohla vzpomenout, protože komunisti u nás řádili. Zavřeli hned pana faráře. Pamatuji si na to, byla to těžká doba. U nás v roce 1950 zavřeli asi šestnáct chlapců, někteří možná neměli ani osmnáct let. Strýček, který bydlel přes jeden dům vedle nás, měl tři děcka, manželku. Oni pro něj došli a cosi mu nabízeli. Oni přišli jako přátelé. Věděli, že byla bída v padesátých letech na vesnici, něco nabízeli. Vzali ho s sebou, že mu něco dají. A hned ho zavřeli. Došli s ním tam, kde zavírali, a už ho nepustili. Pak byly soudy. To byla těžká doba, ty padesáté roky!“

„Samozřejmě to bylo moc těžké, když ho zavřeli, hlavně pro rodiče, že, pro maminku. A tak já jsem jezdívala s maminkou na návštěvu tam za ním, když měl návštěvu, tak jsem jela taky, ale mě nepustili. Akorát jsem mohla čekat na chodbě, až maminka vyšla. A maminka tam s ním seděla a seděla, bachař tam s ní seděli dva, František a maminka. A maminka mu dala křížek, tak mu ho nedovolili ani aby si ho vzal, jenom ho mohl políbit, vzít si ho a mamince vrátit. Tak byli pořád tak přísní. Ale na Františka mám samé pěkné vzpomínky, my jsme spolu prožili pěkný kus života.“

„Ten jeden estébák byl blízko oltáře a František Lízna ho tam viděl. Byl oblečený jako kněz, tak tam šel a dal mu požehnání. Chudák nevěděl, co má dělat, tak vyskočil (smích) – a teď nevěděl, jestli má kleknout nebo co. Tak se otočil na patě a pryč z kostela ven! Utekl, ale jestli utekl, nevím, možná jenom kousek odešel. No ale nevím, proč ho to napadlo, chudáka, přežehnat ho tam, estébáka, když on byl v uniformě, měl to jejich oblečení – a on mu jde dát požehnání…“