Helena Bobková

* 1948

  • „Žila jsem už v Sokolově a slyšela v rádiu, že nás napadli a že jsou plná města. Říkala jsem si, že to snad není pravda, to jen něco čtou. Koukla jsem z okna a viděla, že tam stojí auta i vojáci. Asi za tři dny ráno v půl páté – v noci spím málo – koukám z okna a tam vyjíždělo zespoda velké vojenské nákladní auto a byla na něm přes sebe naházená mrtvá těla, bylo jich plné auto. Ani to nepřikryli. Nechtěla jsem tomu věřit. Okupanti neměli co jíst, nestarali se o ně, jednou prostříleli pekařům gumy u auta a vybrali jim chleba. Ti, co byli v lesích, tak jedli houby, asi se otrávili. Nebo když měli strach a chtěli utéct, tak je odstřelili. Takhle se prý okupanti ke svým chovali, takhle jsem to slyšela od lidí…“

  • „JZD u nás začalo v roce 1957. Můj táta byl nejlepší hospodář, lidi nechtěli vstoupit, někteří nešli a zůstali soukromě hospodařit. Můj otec taky nechtěl jít. A oni říkali, že až to podepíše, tak teprve poté prý půjdou i ostatní. Stávkovalo se a on to pak pod nátlakem podepsal. Dopadlo to tak, že ho určili předsedou. Začali z budov přestavovat chlív, aby se mohl dobytek dát do jedné budovy, stavěly se drůbežárny, vysazovala se zelenina, ovoce. Co kde bylo, se dávalo dohromady, aby se to mohlo odevzdávat. To vše otec zařizoval.“ – „Měl otec nějaké problémy s komunisty kvůli tomu, že za války působil v západní armádě?“ – „Spíš když už dal JZD ve Valči dohromady, tak se ozvaly hlasy, že nemůže dělat předsedu, když chodí do kostela. Tak předsedu nedělal a dělal pak agronoma.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Valeč, 06.03.2024

    (audio)
    délka: 01:00:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec bojoval ve wehrmachtu i u Spojenců, rodinu pak přivedl do pohraničí

Helena Bobková v roce 1966
Helena Bobková v roce 1966
zdroj: Archiv pamětníka

Helena Bobková se narodila 28. ledna 1948 ve Valči. Rodina jejího otce pocházela z okolí polského Zelówa, kde žila česká menšina. Otec Vilém Dedecius musel narukovat během druhé světové války do wehrmachtu, na jejím konci přeběhl ke Spojencům a s nimi došel do Československa. Na jihu Čech se seznámil se svojí budoucí manželkou a v roce 1946 šli osidlovat pohraničí do Valče. Otce pamětnice donutili ke vstupu do JZD v roce 1957. Jako nejlepší hospodář zpočátku dělal i předsedu, poté jen agronoma, jelikož byl praktikující věřící. Pamětnice pracovala v zemědělském družstvu, později jako vychovatelka v dětském domově na valečském zámku. Poté, co zámek vyhořel, získala místo na civilní obraně a ve školství. Věnovala se také aktivitám v rámci Červeného kříže či u dobrovolných hasičů. V roce 2024 žila ve Valči.