„V Leopoldově jsme dostali kopanců, facek. Tam byl jeden zrzavý Jano. Přišel, otevřel celu, kop do kolena, do zadku, a zase odešel. A Štefan, to byl zase takový dlouhý blonďák. Měl modré nebo zelené oči, takový rybí ksicht. Ten přišel a práskl mi takovou facku, že jsem spadl na zem. Na cele nebylo nic, akorát jedna deka, dřevěná podlaha. Tam to bylo tvrdé.“ – „To byla ještě vazba?“ – „Ano. Tam jsem byl půl roku na samotce. Sednout jsem si nesměl, musel jsem pořád chodit. Pak jsem zjistil, že oni každých pět minut obcházeli ty cely a špehýrkou vždycky se dívali a hlídali, jestli chodíme. Tam se jeden oběsil. Slyšeli jsme kravál, dupot, volání o pomoc. Oni se z těch poschodí seběhli a vytáhli ho. My jsme nevěděli, akorát jsme slyšeli ten randál, jak běhali po těch rampách kolem dveří. Uprostřed byla taková díra na tom ochozu. Tam byly síta, kdyby chtěl někdo skočit dolů, tak aby si neublížil.“
„To mě nakrkli, když ze Sokola udělali tělovýchovnou jednotu, nastrkali tam všelijaké fízly a lidi, kteří ani cvičit neuměli. Skauta zrušili a udělali z toho Svaz mládeže. A ty zájmy! Člověk musel chodit na přednášky, zpívat písničky: Vzhůru, bratři, soudruzi… Mě to nebralo. Měl jsem zájem o hory, lyžování.“
„Co bylo na těch letácích? Smrt komunismu. A byla tam taková šibenice, provázek, hlava taková. Měla ruky, nohy a napsané tam bylo: Smrt komunistům. A pod tím byl třeba nápis: Volte národní stranu. To bylo asi před těmi volbami. Hodili jsme to vždycky někde nenápadně nebo jsme to srolovali a strčili za plot. Jenomže tam byl nějaký blbec a ten to jen tak rozhazoval. Nebo do schránek to strkal. Z každého okna čuměl pomocník Veřejné bezpečnosti nebo nějaký konfident. Jeden ho viděl, podíval se na ten leták, a málem spadl na zem.“
Jaroslav Březovják se narodil 4. května 1932 v Pržně na Vsetínsku. Otec byl zedníkem, ale získal práci u firmy Baťa a rodina se přestěhovala do Zlína. Byl skautem, cvičil v Sokolu. Když se v únoru 1948 dostali k moci komunisté a Skaut i Sokol zakázali, začal s kamarády roznášet protikomunistické letáky. Na jaře 1950 byla část skupiny prozrazena. Ze strachu před zatčením se pokusil o útěk do Rakouska, na hranici ho však zatkli vojáci. Půl roku byl vězněn, bit a vyslýchán v Leopoldově. O letácích nic neřekl. Tvrdil, že měl namířeno do Afriky lovit slony a tygry. Za nedovolené opuštění republiky dostal jako mladistvý čtrnáct měsíců nepodmíněně. Zbytek trestu musel odpracovat v jáchymovských uranových dolech. Dvakrát byl při práci zavalen a zdravotní problémy měl celý život.
