Josef Čermák

„A mám z toho takový vjem, když jsem hovořil o té vnitřní svobodě a o tom, jak člověk vnímá tu Boží ruku nad ním... Tak hned při mém příchodu na vojnu, hned ten první den, tak já jsem si vzal s sebou Nový zákon, Písmo svaté. To je pro mě důležité, Boží slovo, abych s ním denně byl v kontaktu. A tak jsem tam stál, oni nás ostříhali, museli jsme ty šaty, ve kterých jsme tam přišli, tak to se posílalo potom domů. Tak jsme tam stáli v trenýrkách a já jsem držel Písmo svaté v ruce. A když na mě přišla řada, tak se mě ptali - nejdřív se mě ptali na jméno, to se všechno zapisovalo zase znovu, a pak říkali: 'Tamhle máte vaše věci,' a říkali: 'Co to máte v ruce?' Říkám: 'To mám Nový zákon, Písmo svaté, to já potřebuju.' A oni řekli: 'Ne, ne, to, co budete potřebovat, to všechno vám armáda zajistí, všechno - od kapesníků…' Když mám bránit vlast, tak musí být o mě postaráno, o toho vojáka, tak všechno, co potřebuje, že jo… Tak jsem říkal: 'Tohle já opravdu potřebuju.' Říkali: 'Ne, ne, to pošlete domů.' A tak jsme tam chviličku okolo toho spolu hovořili, byl to takový ping pong, který jsme tam hráli slovní, a teď už jsme zdržovali ty ostatní, tak oni to museli vyřešit. A tak pak řekli: 'Tak si to nechte a už běžte dál.' Takže já jsem v těch trenýrkách s tím Písmem svatým postoupil pak dál.“

„Pak jsme nastoupili prvního září do druhého ročníku střední všeobecně vzdělávací školy, což je dneska gymnázium, v Jihlavě a naše třídní profesorka nás přivítala a řekla: 'Podívejte, to, co jste prožili, tak to si ponesete celý život, to už je ve vás.' A řekla nám: 'A druhý den jdeme na bramborovou brigádu, budeme sbírat brambory nad Jihlavou na těch polích, kde byla zakopaná ta vojenská technika.' Takže my jsme tam mezi nimi sbírali brambory, bylo to velmi zajímavé.“