„Já vám ale řeknu k tomuhle třetímu táboru - to bylo krásné v tom... Měli jsme tábor přes celé městečko, u lesa, u potůčku na mytí, nebyla žádná hygiena. Ale my jsme se seřadili, nejdřív šly holky, potom šli kluci,a přes celé městečko jsme pochodovali a zpívali. Došli jsme ke kuchyni, tam byl zvlášť takový domeček, kde vařily naše kuchařky - ochotné maminky, tam jsme na lavicích poobědvali a zase se pěkně seřadili a mašírovali a zpívali. To nešlo bez zpívání.“ Tazatelka: „Můžeme vědět, co jste zpívali?“ - „Šla má milá na houby. Znáte? (Zpěv:) ,Šla má milá na houby / ona mně tam zabloudí, zabloudí. / Nezabloudí, neboj se / ona houby přinese. / Přinese a usmaží / mé srdéčko oblaží, oblaží.‘ A opakuje se. Myslím, že to je konec. Nebo Dva kováři v městě nebo Kolíne, Kolíne - všechny, který šly do pochodu. A pak byly nějaké skautské.“ Tazatelka: „Kolik vás šlo v tom průvodu?“ - „Takových dvacet děvčat určitě.“
„Co mě hrozně naštvalo tedy, jo? Musela jsem na tom Bracknellyho zámku dělat miniaturní kuličky z másla, aby komtesa... Měla jsem tam mýt nádobí, a ten dřez byl tak mastný, že se to dalo vytahovat lžící. Měla jsem proti komtese averzi - jsem si říkala, jsi nějaká jiná než my, my taky nemáme kuličky z másla. Mohli byste se zeptat, proč jsme tam chodili. Abychom si vydělali na ten náš pobyt tam. Abychom měli co jíst, aby zásobovač měl za co koupit jídlo...“ Tazatelka: „Takže vy jste za ten tábor nic neplatili, ale za to, že jste byli u toho zámku, tak jste na něm pracovali.“
Za tábory jsme neplatili, všechno jsme si odpracovali
Milada Červená se narodila se 13. září 1931 v Poličce v rodině s hospodářstvím. Ke skautování se dostala ihned po válce - v roce 1945 vstoupila do 1. oddílu v Poličce, patřila do družiny Leknínů. V letech po válce zažívala pro ni nejbohatší skauting, právě na tu dobu vzpomíná nejraději.
