Ještě deset let po válce, když jsem měla v noci zlý sen, zdálo se mi, že jsem tam a nemám co jíst. Vždycky jsem byla vyděšená a můj manžel mi říkal: ‚Uklidni se, malá, jsi doma.‘
Stáhnout obrázek
Libuše Chourová, roz. Šimková, se narodila 8. 6. 1924 v Praze v rodině legionáře Josefa Šimka. Později rodina žila v Ústí nad Labem. Měla dva bratry, jeden ale zemřel v dětském věku. Po záboru pohraničí v říjnu 1938 se celá rodina rozhodla vystěhovat do Roudnice nad Labem, kde Libuše Chourová nastoupila do kvarty místního reálného gymnázia. Tam studovala až do svého zatčení 20. 6. 1942. Spolu s dalšími studenty byla gestapem formálně obviněna z přípravy atentátu na řídícího učitele německé obecné školy v Roudnici a aktivního nacistu Alfreda Bauera. Všichni byli uvězněni v Malé pevnosti, mnozí z nich putovali dále do jiných koncentračních táborů a věznic. Několik studentů se konce války nedožilo. Po půlročním strádání byla Libuše jako jedna z posledních dívek propuštěna na svobodu. Od té chvíle až do konce války pracovala jako totálně nasazená ve strojní a chemické výrobě v Roudnici nad Labem. Po válce se Libuše Šimková vrátila zpět do Ústí nad Labem. V roce 1946 se tam provdala za Jaroslava Chouru. V roce 1948 se jim narodil jediný syn Petr. Manžel Jaroslav Choura v roce 1971 tragicky zahynul při autonehodě. Libuše Chourová pracovala většinou v úřednických profesích, převážně jako účetní. V roce 1968 se rozhodla vstoupit do Klubu angažovaných nestraníků (KAN). V roce 1976 se podruhé vdala, vzala si Vlastimila Mastného, který pracoval jako knihkupec.
