Marie Dobešová

„Že jsme nechtěli vstoupit do družstva, tak jsme dostávali ta pole, která byla dočista k ničemu. Vždycky někde na okraji, špatně se tam hospodařilo. Tak jsme měli roli hned tuhle, hned támhle. A na střídačku jsme se stěhovali. Naši roli někdo zabral a my jsme dostali někde jinde. Chodili nás přemlouvat do družstva. Akorát si pamatuju, jednou jsme byli ve stodole, tatínek tam měl krávy a skládalo se obilí. A tatínek povídal komusi: ,Kde mám ten bič?‘ Už chtěl vyjet s krávami. A tam ti soudruzi, co tam byli a chtěli ho přemlouvat: ,To snad ne!‘ Oni se polekali, že ten tatínek bude chtít bič použít na ně [smích]. A on chtěl jenom vyjet s krávami.“

„Babička byla za stodolou schovaná, tam byla prkna. Ona nemohla nikam do sklepa. A my jsme byli pod stodolou, tam máme sklep. A tam je taková stříška a tam jsou schůdky dolů. Tam jsme měli postavený stroj na těch schůdcích, aby ty schůdky nebyly vidět. A okýnkem ze strany jsme do toho sklepa lezli. Tam byli i sousedi. Byli jsme tam dohromady, protože oni žádný takový sklípek neměli. Tak jsme tam měli otomany a postele a to nejnutnější. Tak jsme tam lezli, a když ti vojáci už táhli, tak ti Němci nám říkali: ,Však počkejte, teď ještě se nemusíte bát, ale počkejte, až za námi přijdou ti druzí.‘ Věděli o nás, mluvili na nás okýnkem. Ve stodole měli i nějaká zvířata a nějaké stroje a měli tam i kotel, vařili tam pro armádu. A opravdu nemůžu o nich říkat, že by... Skutečně o nás věděli a chovali se k nám pěkně. A potom už to bylo jiné.“

„Pamatuju si, že přišla i kontrola. A my jsme tady dole měli stodůlku a v té stodůlce viselo prase. Ale byl to takový opravdu solidní člověk, že to jako neviděl, i když to viděl. Nenahlásil to. Takže jsme neměli žádnou takovou nepříjemnost. A jinak se muselo určité množství – na počet krav – mlíka, určité množství vajec a ze zabijačky sádlo se muselo odevzdat. To jsme všechno dělali. Vejce se nosila do obchodu a obchodník se vždycky musel podívat, jestli jsou čerstvá, jestli jsou v pořádku. A já jsem do obchodu donesla vajíčka, a prý: ,Vždyť ta jsou načisto špatná.‘ A já říkám: ,Jak je to možné, vždyť to jsou čerstvá vajíčka.‘ ,Tak je schválně zkuste rozklepnout.‘ A ona byla uvařená! Já jsem ráno uvařila vajíčka a spletla jsem si to a zanesla jsem ta uvařená [smích].“