Věra Doubková

„V roce 1950 jsme se vrátily z posledního skautského tábora, než nás taky zrušili komunisti. A jely jsme se podívat, jak vypadá naše klubovna, kterou jsme používaly, na Libeňském ostrově. Když jsme tam přišly, zjistily jsme, že zámky jsou zurážený a že je to přelepeno a že to bylo zabaveno ČSM. Protože jsme ale věděly, že je tam možný se dostat a že tam máme věci, tak jsme tam vlezly, kudy se tam normálně lezlo, a vzaly jsme si ty věci – to je jedna stará vojenská deka a jedna stolička v ceně tak deseti korun. Šly jsme s tím domů po Libeňským mostě a potkal nás nějakej mladík a říká: ,Odkud to nesete?‘ - ,Ze skautský klubovny!‘ - ,Víte, že jste se tam vloupaly?‘ A my, že to teda ne, že to je naše klubovna. Neuplynul ani měsíc, kdy jsme dostaly předvolání k soudu a byly jsme obviněný z krádeže vloupáním.“