"Ten pomník Smíření na Horních Teplicích... Tak já sama jsem to nezažila, protože jsem se narodila v roce 1948. Ale dost mě to zajímalo a ten náš syn studoval dějiny a vybral si od devětatřicátého roku až do roku 1945 život v Teplicích, tak tam se ten divoký odsun taky promítal. Jednak jsem sháněla knížky v Německu, protože tady nic v archivech o tom nebylo, tak jsem se taky o tom hodně dozvěděla. To by se dalo asi vyprávět déle. Ale co já vím a pamatuji, když maminka manželova, když potom byli na Horních Teplicích zavražděni a na té Bukové hoře je potom museli vykopat, exhumovat a odváželi je do Srbské a tam je museli pohřbít, tak maminka se tady dívala z okna, když je na žebřiňáku a koňmi odváželi. A tam na té Bukové hoře zahynulo 22 dětí. Byly tam i děti! A tihleti měli být odsunuti jako první do Německa, vlastně z Polska. No a byla tam mezi nimi i jedna Češka, maminka holčičky, a tam to byla taková osobní msta finance Riedla. A ten celkem těch 22 lidí včetně ní do toho odsunu zařadil. Poslali je do Polska, jenomže polská strana je odmítla a oni přišli zpátky a na té Bukové hoře si museli vykopat jámu a oni je tam postříleli. Takže jsem se dočetla, že to byl pan Svoboda a pan Riedl. A ten pan Riedl, to byla taková osobní msta na tu paní, tu Češku. A oni, když šli potom do toho transportu, nebo když byli připraveni, tak ona ta Češka bydlela na Dolních Teplicích. Tatínek z Hronova za ní přijel, protože té Češky manžel, ten byl na frontě, byla válka a nebyl doma. Ten tatínek ji přijel navštívit, a když potom začali ten divoký odsun, tak ji sebrali a toho tatínka jejího s tou holčičkou nechali tady. Ta přišla o život a byla to Češka, ale jak říkám, byla to osobní msta jednoho z těch financů. Tu holčičku vychovali prarodiče v Hronově, no je to složité a ještě by se dalo vyprávět. Ten tatínek té holčičky a manžel té popravené se už z té fronty nevrátil. Ten zůstal v Německu.
A jak už jsem se zmínila, potom byl takový soud v roce 1946 a tam se měl zodpovídat ten pan Riedl, ten financ s tím panem Svobodou. A oni je sice odsoudili. A jak jsem říkala, museli je exhumovat a pohřbít tak, jak se má. Takže jsou v té Srbské u Police pohřbení. A jak byla ta válečná doba, tak oni dostali takové to malé odsouzení, takové to 'tytyty', ale nic se jim nestalo."