Vladimír Fros

„My Čechoslováci, všichni se nemusíme za to stydět, když spočítáme, kolik bylo Čechoslováků, počtu obyvatel, a kolik odešlo do zahraničí válčit proti fašismu, to nás nepředehnal, podle toho, jak jsem měl možnost, žádnej stát, ani Francie samozřejmý, ani Anglie, ani Američani vůbec ne. Československo co vydalo, jako z dobrovolníků, kteří šli válčit proti fašismu.“

„Seděl jsem na pozorovatelně, měli jsme určenou dobu, tam jsme museli sedět až šest hodin, podle toho, jaké bylo počasí, a potom se to vystřídalo na tý pozorovatelně. No a měl jsem desaterák dalekohled, se vyfasoval, a tam se musela pozorovat celá fronta, i v noci ty záblesky, jak Němci stříleli, nebo ve dne a tak dále. No, a my jsme prakticky z toho pozorovacího stanoviště řídili palbu naší baterie.“

„Otec teda, bylo to tehdy nepřípustný, otec někde dostal, jak bylo to krystalkové rádio, že ano, a natáhl tajně anténu, to bylo na proud, tam nebyl, že, to bylo vypojený, tak jsme velice málo chytli tu zprávu, že jako se zorganizovala, že začíná organizovat, to jsme měli i zprávy třebas ten, ta skupina těch Čechoslováků, kteří utíkali z Československa, tak řada jich, ty některé skupiny utíkaly přes Volyň, že. Někteří Volyňáci, ti starší, kteří byli, tak se k nim připojili, utíkali do Sovětského svazu, někteří potom na Střední východ, že, no a takže my jsme měli takové zprávy a bylo dost těžký jako, samozřejmě každodenní zprávy nebyly, to bylo rušený, nebo někdy se vůbec nechytlo nic, tak jenom takové běžné zprávy a tak dále, náhodou se to chytlo, takže my jsme věděli, že jako v Sovětském svazu se organizuje, začíná organizovat, ano.“

„My jsme prodělali kurz první lékařské pomoci, jo, musel, řikám, měli jsme několik střelek, ano, pochod, že ano. Takže jsme byli připravováni na obranu, tak to bylo takové heslo, musíme se připravit, že ano, na obranu vlasti. To bylo ve škole vyučování věnovaný podle toho... v zimě méně, v zimě byla spíš teorie, a v létě byla ta střelba, že ano, pochody, že ano, samozřejmý byly i rozcvičky, cvičení, že ano. Ti vybranější byli vybraní, cvičili na nářadí, někteří, kteří jako byli trošku nemožní, no, tak se ani nezúčastňovali, ani nebyli vzatí do toho kurzu tý vojenské přípravy. To byl výběr, kdo teda chtěl, ano, a za druhé, kdo teda chtěl, a nebyl schopnej fyzicky, no tak ho tam nevzali, nebo nemohl to zvládnout. Já jsem dobře plaval, samozřejmě cvičil jsem, potom, jak vám řeknu dál, že, když jsem šel do leteckého učiliště už za války, tak nás prověřili z fyzické připravenosti, tak hrazda, bradla, že ano, to jako já jsem precizně ovládal a tím, že jsem i dobře, u nás jsme měli velikej rybník, že ano, že jsem i uměl plavat, tak chci říct, nechci teda, mluvím pravdu, ještě někteří žijou z toho, tak jsem zachránil svého kolegu, kterej byl mladší, spadl z mostu do rybníka a utopil by se, kdybych tam nebyl já, já jsem ho zachránil, ve skutečnosti on by se utopil, jmenoval se Lojzíček, že?“