Dalibor Funda

"Na severní straně stála prvomájová tribuna, kde byl starosta, tenkrát předseda místního národního výboru, a všecky nomenklatury a vítači Rusáků v osmašedesátém a podobně. Tak ty tam vždy vítali, ta kapela tam přišla jako první a hrála tam. Jako skauti jsme tenkrát byli naposledy součástí prvomájového průvodu. Byli jsme v krojích a za námi šli tzv. Mladí strážci hranic. To byla odnož pionýrů. K tomu se ještě vrátím. Tam nalezly děti, protože v Plané byla školní brigáda nebo spojovací brigáda Pohraniční stráže. Sídlila na zámku, tudíž v Plané na sídlišti bydlelo plno důstojníků a lampasáků Pohraniční stráže. Tam to neprobíhalo nějak konfrontačně, že by prosazovali nějakou komunistickou politiku. Tam to nějakým způsobem koexistovalo. Hlavně v té době uvolnění od toho osmašedesátého. Některé děti z oddílů Mladých strážců hranic byly ale strašně drzé. Pamatuji si, že tam na nás začaly pokřikovat – já ho tady nebudu jmenovat, ale přidávaly se k němu další: ‚Junáci jsou uráci!‘"

"Připadalo mi, že je ten vývoj strašně zpomalený. Tak jsem zorganizoval, že jsem vzal tubusy na výkresy, takové papírové, dlouhé 50, 60, 70 centimetrů, s víkem. Na ty jsem vždy napsal Stříbro, Mariánky, Planá, Chodová Planá, kde jsem si tam zkontaktoval nějakého člověka. Ve Stříbře to byl třeba Tonda Kraus. V Plané to byl polistopadový starosta pan Kalaš. Šel jsem na Florenc, tam jsem to dal autobusákovi a oni si vždy ze zavazadlového prostoru ten tubus s informačními letáky, časopisy, novinami vyzdvihli. Později to už byly velké role. Takhle se to tedy celé distribuovalo.“

„Četl jsem si nějaké noviny, něco k tomu přikusoval. Jak jsem si četl ty noviny, tak najednou rána pendrekem do novin a do ramene. Popadl mě policajt a nějaká ozbrojená železniční stráž a zavedli mě na policejní nádražní stanici. Posadili mě tam. Mezitím mi ujel vlak do Plané. Seděl jsem tam tak 20 minut. Přišel nějaký chlap. Přinesl si ve třetince pivo a jídlo v papíru. Otevřel to a v tom krvavá tlačenka. Seděl proti mně a já jsem se chtěl zeptat. ‚Drž hubu!‘ Řezal si kapesním nožíkem tu tlačenku a k tomu popíjel to pivo. Pamatuji si to jako dneska, když jsem se ho zeptal, jak může jíst tu krvavou tlačenku bez pečiva. Vystartoval na mě a začal se mnou třást. Vzal ten nůž, vylezl na stůl a celou tu kapsu s tím nápisem mi odřízl.“