„Největší zážitek je to, že jsem chodil na Slovensko pašovat. Tam byl mlynář, Moravák, co měl mlýn. Byl tam Moravák, co měl pilu. Byl tam Kapsa, Moravák. Bylo tam víc těch Moraváků. Chodíval jsem přes hory do Drietomy. Tam mi nabalili. Do ruksaku cigarety Vlasty, potom mi dali slaninku. Jeden nebo druhý mi dal slaninku. Mlynář mi dal mouku, někdy i chleba. Ti čtyři, co byli, tak mi podávali, tam jsem chodil do hory a křížem. Přitom jsem měl krávy tam na Bedové, na těch našich rolích. Kosívali jsme aj Sirotnému. Aj ten mi několikrát nabalil, to byl Slovák, ale čestný chlap. Měl tam roli, tam jsem též pásával krávy. I z Kostelné jeden též tam měl, ale tam jsem nechodil, do Kostelné. Tak jsem chodil tam a psík mi hlídal ty krávy aj ovce. Šel jsem nabalený. To jsem vždycky vyčkal, kdy německá hlídka přejde, oni se měnili. Nahoře se setkávali. Jedni šli na Liečnú a druzí dole na hranici. Tam se vystřídali. V té chvíli to bylo prázdné, v tu chvíli jsem přeběhnul.“
„Konec konců i Němec přišel za mamkou. Takový velitel, že jestli vyhrají válku? Mamka povídá: 'Víte co? Vy to zjistíte, až vás Rusi porazí.' 'A vyhrajeme, či prohrajeme?' 'Buďte rádi, že zůstanete naživu!' Víc mu neřekla. Začal dělat křik. 'A co já vám můžu za to, že jste se pustili do takového národa, jako je Rusko?' Téměř ji chtěl zastřelit, osel.“
„No ale těmi zelinkami zas léčila. Když vyléčila lidi, tak hned jí věřili, že je dobrá. To jeden druhému pověděl, a tak za ní chodili. A peníze ona neptala. Ona kde se zeptali kolik, to ji babička naučila: 'Kolik dáte, tolik bude. Já nemůžu ptát peníze od vás. Kolik dáte, tolik bude. Jinak by to neplatilo, kdybych si vzala peníze.' Kolik kdo dal, tolik bylo.“
Jozef Gabrhel se narodil 8. února 1932 na samotě mezi Starým Hrozenkovem a Žítkovou v Moravských Kopanicích jako druhý syn ze sedmi dětí. Jeho matkou byla Irma Gabrhelová, o které se dnes mluví jako o poslední žítkovské bohyni. To byly ženy, které využívaly síly místních bylin, pomocí kterých léčily nejrůznější nemoci, napravovaly vykloubená ramena i narušené mezilidské vztahy. Zabývaly se i milostnou magií a předpovídáním budoucnosti – z vosku či karet. Během druhé světové války Jozef pašoval zboží z nedalekého Slovenska. Po skončení války odešel do Brna, kde se v Židenicích vyučil zedníkem. Poté pracoval např. v jáchymovských dolech při stavbách tunelů a chodeb. V roce 1955 se oženil s Máriou Blažejovou, s níž se usadil ve slovenské obci Drietoma, kde společně vychovali pět dětí. V roce 2001 zemřela jeho matka Irma a její rodný dům rodina prodala manželům Mizerovým, kteří chtěli zchátralé stavení přebudovat v chalupu. Po vydání románu Kateřiny Tučkové jej proměnili v Muzeum poslední žítkovské bohyně. Jozef Gabrhel zemřel 1. června 2022 v obci Drietoma.
