Alena Gebertová

* 1946

  • „Já mám na ta sedmdesátá léta vzpomínku... Člověk byl mladý, takže to bylo fajn, ale opravdu temné. Ty sedmdesáté roky, že byly... Po těch krásných šedesátých letech že to byl strašný zlom, po všech stránkách. Že to bylo takové umrtvené, šedé, neradostné. Já to mám taky spojené s tím, že jsem měla nějaké zdravotní problémy, ale beznadějné, ty roky byly opravdu… Ta osmdesátá léta, to už z nějakého důvodu, to už člověk měl pocit, že se trošičku víc nadechnul.“

  • „My jsme zůstali bez prostředků, tatínek měl nějaký účet a maminka zažádala, jestli by ho… – protože ho zablokovali, jestli ho teda můžou odblokovat, což se stalo. No ale maminka vzápětí nastoupila do práce, právě jako knihařská dělnice. No a tatínek, když přišel z vězení, tak se – to šlo postupně – tak se vyučil elektrikářem. Já vím, že to tak nějak vzal – aspoň co mám tu vzpomínku – bez velké hořkosti, že to tak prostě bylo. Protože my jsme žili hezky, udělali nám hezký život. Muselo to pro něj být hrozné, to vidím takhle zpětně. Vyučil se elektrikářem – měli jsme jistotu, že doma všechno funguje, elektřina, tatínek se o všechno postaral. Ale zároveň si pamatuju, že občas někomu poskytoval právní, právnické rady, že k nám chodili. Jsem hluboce přesvědčena, že to dělal zadarmo.“

  • „Pak si pamatuju, když se táta vrátil, protože jsem si zrovna hrála na ulici, protože tenkrát si člověk mohl hrát na ulici, což já jsem velmi často dělala, mně se na ulici líbilo žít. A když tátu přivezl taxík, úplně ho vidím, jaký měl na sobě kabát, světlý baloňák. Přišli jsme spolu domů, tenkrát u nás bydlela babička taky, moje babička. Moje máma byla ve špajzu, něco tam na štaflích dělala, a vím, jak na ni babička volala: ‚Zdeno, slez dolů,' protože se bála, že pod vlivem těch emocí by to nemuselo dobře dopadnout. Tak to se pamatuju.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.11.2023

    (audio)
    délka: 01:34:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sedmdesáté roky, to byl strašný zlom

Alena Gebertová, 90. léta
Alena Gebertová, 90. léta
zdroj: Archiv pamětnice

Alena Gebertová se narodila v Praze 9. července 1946 matce Zdeně a otci Vladimírovi Lindnerovým. Otec byl známým advokátem, který zastupoval obviněné ve vykonstruovaných procesech Střítecký a spol. a také Modrý a spol., kde byli odsouzeni hokejisté z národního mužstva. V roce 1951 byl zatčen, obviněn z ohrožení státního tajemství, které měl spáchat předáváním informací o „tajných“ procesech. Obvinění byl zproštěn a o pět měsíců později propuštěn na svobodu. Otcovo uvěznění nemělo vliv na vzdělání pamětnice, po maturitě na Gymnáziu Nad štolou byla přijata na Universitu 17. listopadu, kde v roce 1968 získala diplom v oboru tlumočnictví a překladatelství z francouzštiny a ruštiny. Zažila uvolněnou atmosféru pražského jara, kterou ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Tehdy pobývala Alena Gebertová ve Švýcarsku, ale o emigraci neuvažovala. Pracovala v Československém rozhlase, v redakci zahraničního vysílání jako překladatelka z francouzštiny a novinářka. Na začátku 70. let se vdala za architekta Jiřího Geberta, narodili se jim dva synové. Manžel v roce 1986 emigroval do Německa. Ačkoliv Alena Gebertová obdržela výjezdní doložku, ani tentokrát opustit svou zemi nechtěla a k manželovi se nepřipojila. Do důchodu odešla z Českého rozhlasu v roce 2011 jako vedoucí francouzské sekce Radia Praha. V roce 2023 stále občas pracovala pro rozhlas, věnovala se svým koníčkům – bridži a sborovému zpěvu, a žila v Praze.