Byla jsem doma, když mámu přišli sebrat
Libuše Heřmanská se narodila 27. března 1930 Libuši Šircové a Vladimíru Šircovi v Mělníku. Otec Libuši brával do nemocnice, aby viděla, v čem spočívá jeho práce, protože se toužila stát lékařkou. Libušin strýc, Josef Širc, byl zapojen v odboji a až do konce války byl vězněn v Innsbrucku. Dne 9. května 1945, při oslavách konce druhé světové války, byl sovětskou leteckou armádou zasažen jejich rodinný dům v Mělníku v Benešově ulici, naštěstí nikdo z rodiny nezemřel. Komunistický puč v roce 1948 však rodině přinesl mnoho těžkostí, matka Libuše byla rok vězněna v Praze na Pankráci za neprokázaný převoz armádního generála Aloise Lišky přes hranice. Kvůli kádrovému posudku, ke kterému navíc přispěl spolužák mstící se za milostné odmítnutí, nemohla Libuše studovat na vysoké škole. V roce 1950 se přestěhovala do Prahy, kde se vyučila rentgenovou techničkou. V létě 1957 si vzala Miroslava Heřmanského, vědce a klavíristu, se kterým má dvě dcery. Možnost emigrovat do Anglie, kde by vědečtí kolegové našli Miroslavu Heřmanskému práci, manželé nevyužili. Den invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 pamětnice prožila v nemocnici, kde ošetřovala raněné civilisty. Do svého důchodu pracovala Libuše Heřmanská v nemocnici a v roce 2022 žila v Praze na Vinohradech.