Antonín Holub

„Ve Slaném založili skautský oddíl Václav Koten a Ota Pátek. Zpočátku jsme neměli klubovny a scházeli se v altánu na zahradě u Rozenkranzů. Tóňa Rozenkranz, jeho otec byl holič, byl jedním z oddílových vedoucí. Postupně se oddíl rozrůstal, Václav Koten navázal spolupráci se šesti trampy, kteří si v Kalivodech svépomocí postavili chatu, u chaty nebyl zámek, dveře byly otevřené a ti se stali našimi skautskými vedoucími. Zpočátku jsem byl v oddílu Františka Holiny. V 30. letech byla v Čechách velká nezaměstnanost. Holina byl nezaměstnaný, Pepa Huml také, František Zíma, původně se jmenoval Winter, se vyučil kožešníkem v obchodě své ovdovělé matky. Později převzal oddíl, v kterém jsem byl já. V té době jsme už měli čtyři oddíly od vlčat přes rovery až po ty nejstarší.“

„Jednou jsme šli se skautským oddílem na výlet přes Studeněves, Řisuty, Malíkovice. Za Malíkovicemi jsme přišli na krásnou louku, tekl tam potůček, v těch místech už začínaly křivoklátské lesy. Nám se tam moc líbilo. Bylo nás asi dvanáct skautíků, každý měl čtvrtku stanu (tehdy bylo zvykem, že každý táborník měl část stanu ve tvaru trojúhelníku, při spojení čtyř trojúhelníků olivkami vznikl jeden stan, pozn. ed.). Postavili jsme si čtyři stany, nebyl to žádný přepych. Spali jsme na zemi pod celtou. Protože se nám tam líbilo, začali jsme tam chodit. Jednou ráno, ještě bylo šero, otevřeli jsme stan, před ním stál pes. Podívali jsme se nahoru, za ním stál hajný s flintou. Vylezli jsme ven, hajný řekl: ,Tak, hoši, kdo vám to tady dovolil? A víte, že tohle je soukromý les a já jsem hajný? Já vás okamžitě mohu odsud vyhnat. Já vás nevyženu, já to tady vidím. Až odejdete, já se sem přijdu podívat, jak to tady bude po vás vypadat. Až sem půjdete příště, tak se stavte v Malkovicích v hájovně.‘ Dodnes si pamatuji, že hajný se jmenoval Staněk. Zpočátku jsme za Malíkovice chodili už v pátek, ale později, protože někteří pracovali i v sobotu, až v sobotu. Vždycky jsme se zastavili v hájovně, pan hajný byl s naším chováním v lese spokojený, říkal, že u něho máme velké plus. Oddíl se rozrůstal, bylo nás už kolem dvaceti, když jsme šli vesnicemi, mládež šla za námi. Večer jsme při táboráku zpívali a opékali buřty. Protože táboráky bývaly až po setmění, přicházeli s dětmi i rodiče. Skauting se na Slánsku rozrůstal. V Řisutech si osm chlapců pod vedením Karla Krále, brašnáře ze Slaného, založilo vlastní oddíl.“