Já přece nemůžu chodit se svazákem
Mariana Hovorková se narodila 24. listopadu 1932 v Praze. Pochází z významné právnické rodiny Kloudů. Její dědeček byl prvorepublikový senátor a předseda advokátní komory JUDr. Antonín Klouda. Celý svůj bohatý život později popsal v pamětech, které rodina vlastní. JUDr. Jiří Klouda, otec paní Mariany, byl rovněž právník, stejně jako jeho čtyři bratři. Matka Marie Kloudová, rozená Eisnerová, pocházela z židovské rodiny z Nových Hradů, kde měli její rodiče faktorství s ručním vyšíváním. Obecnou školu navštěvovala Mariana v Praze. Ve třetí třídě musela však pro svůj židovský původ školu opustit a ve studiích pokračovala na obecné spolkové škole, kterou navštěvovaly děti ze stejně postižených rodin. Vlastenecky založená rodina Kloudů se hned na počátku okupace zapojila do odbojové činnosti. Dědeček i čtyři z pěti synů byli pozatýkáni a vězněni v koncentračních táborech. Otec byl po zatčení vyšetřován v Praze na Pankráci a transportován do koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald, kde se na konci války dočkal osvobození. S Jiřím Kloudou nejvíce spolupracoval bratr Vladimír, který působil jako právní poradce prezidenta E. Beneše. Bratr Vladimír byl ve spojení se členy anglického paravýsadku a zajišťoval jim úkryt. Z domu Kloudů v Lysolajích v dubnu a květnu 1942 vysílal i radiotelegrafista jednoho z anglických paravýsadků. Bratr měl kontakty na Pražský hrad a byl úzce napojen na odbojovou skupinu Akademické YMCA vedenou Jaroslavem Valentou a Jaroslavem Šimsou. Vladimír Klouda byl 25. října 1944 popraven v Drážďanech, ostatní bratři i otec válku přežili v koncentračních táborech, kde se mimo jiné setkali i s pozdějším ministrem A. Čepičkou. Paní Mariana prožívala válečná léta i skrze židovství své matky, která samozřejmě musela nosit předepsanou židovskou hvězdu a týkaly se jí všechny zákazy a omezení. Do Terezína, kde byli všichni příbuzní, nebyla matka transportována pouze z důvodu své vážné nemoci, které v lednu 1945 podlehla. Malá Mariana tak byla nucena vyrůstat u příbuzných v Praze a v Benešově a občas se jí podařilo zapomenout na hrůzy války. Vzpomíná, jak například na Švihově společně se sestřenicemi a pozdějším farářem ČCE Janem Šimsou zakládala tajný dětský spolek VOKLEST. Konec války přinesl nejen kýženou svobodu, ale především návrat otce z koncentračního tábora. Mariana se i se setrou Helenou přestěhovaly zpět k otci do Prahy. V roce 1948 nastoupila Mariana na anglické gymnázium v Praze. Na gymnáziu se po únoru 1948 začal stále více prosazovat ČSM, do kterého paní Mariana, aktivní skautka z oddílu pražských Vřetenušek, odmítla i přes nátlak vstoupit. V souvislosti s činností ČSM došlo v květnu 1950 i k zatčení několika starších spolužáků, mezi které patřil i budoucí manžel paní Mariany Jiří Hovorka. Ještě před jeho zatčením byl opět uvězněn i otec Jiří Klouda. Státní bezpečnost ho zatkla 15. února 1950. Jako právní zástupce mezinárodní firmy Standard Elektrik byl zařazen do druhého procesu v rámci skupiny Plocek a spol. a za zločin vyzvědačství Státním soudem v Praze 31. října 1951 odsouzen na 12 let těžkého žaláře. Tento proces navazoval na větší proces z června 1951, kde byly vyneseny tři tresty smrti a jeden trest doživotního žaláře. Mariana se po otcově zatčení snažila zjistit, co se s otcem stalo, a teprve po dlouhém pátrání v Bartolomějské ulici zjistila, že byl uvězněn a bude souzen. Po soudu společně se sestrou udržovaly s otcem pouze občasný písemný kontakt. V dopisech se zrcadlila otcova starost o dvě mladá děvčata, zvláště o mladší Helenu. V roce 1952 paní Mariana úspěšně odmaturovala a nastoupila jednoroční rehabilitační kurz, při kterém absolvovala praxi v Praze a Kladrubech. V té době se sblížila i se svým budoucím manželem Jiřím Hovorkou. Skromná svatba se konala 30. dubna 1953 v Praze. O ruku Mariany jel Jiří Hovorka požádat do valdické věznice, ale vpuštěn nebyl. Paní Mariana krátce nastoupila do Jedličkova ústavu a následně pracovala na neurologické klinice všeobecné nemocnice v Praze. Rodinu a zvláště manžela silně zasáhlo povstání v Maďarsku a následné události v roce 1956. Silný otřes zahojilo až narození syna Tomáše v roce 1957. V té době manžel hodně cestoval s geologickým průzkumem a pustil se do překladu tehdy v Československu téměř neznámého románu 1984 od George Orwella. Kniha nikdy nebyla oficiálně vydána, ale překlad byl dokončen a čten v některých disidentských kruzích. V té době také vznikaly unikátní paměti senátora JUDr. Antonína Kloudy, který v té době bydlel společně s Hovorkovými. V roce 1960 se rodina přestěhovala do bytu pod Pražský hrad, narodila se dcera Jana a otec se vrátil na tzv. amnestii z komunistického vězení. V roce 1963 nastoupila paní Mariana do Ústavu pro jazyk český AV, kde pracovala na ověřování terminologie pro různé slovníky až do začátku 90. let. Prožila zde i rok 1968, kdy se velice aktivně zapojila do demokratizačního procesu, následně při prověrkách odsoudila i vstup vojsk Varšavské smlouvy. V zaměstnání však mohla zůstat. Manželé Hovorkovi měli přes rozličné kanály po celou dobu tzv. normalizace přísun samizdatové literatury. Od osmdesátých let, kdy se dcera seznámila se synem Ivana Klímy, za kterého se později provdala, přibyla ještě další možnost pro získávání literatury a informací. Od konce osmdesátých let se manželé Hovorkovi pravidelně účastnili protirežimních demonstrací. Listopad 1989 pro ně byl jen logickým vyústěním snah z konce osmdesátých let. Dobu vnímala paní Mariana nadšeně, chodila demonstrovat. Přesto vše nepřijímala s povděkem a postupem doby se dostavovalo i rozčarování. Vedle vlivu rodičů formovala životní postoje paní Mariany Hovorkové i její víra žitá v prostředí Českobratrské církve evangelické. Ze skautingu a z náboženství si s sebou celý život nese poslání sloužit a milovat bližní.
