„Na Pankráci se (otec – pozn. ed.) vyučil málem knihařem. Pak na Mírově navlékal takový ty návlečky, ty plíšky na textil, co se dávalo na ty visačky. To byla norma pět tisíc. Tak přes šedesát let pán, kterej špatně viděl, to nemoh splnit, takže on tu normu nikdy nemoh splnit. Takže si nemoh vydělat peníze, aby uhradil to, co potřeboval.“
„Neplnil, škodil státu, prostě to, že to nešlo, to nepochopěj. Pak mu v Praze rok nedodávek odečetli, ale rok vězení mu přidali. To mně řekl doktor Tausch ještě před soudním jednáním, že to bude horší než na Mělníce. Čili rozsudek byl připravenej, ještě než začlo jednání.“
„Strýc se hned neodstěhoval, zůstal u dcery v Praze, protože měl navždy zakázaný pobyt v okrese Mělník. Nejenom, že mu všecko sebrali, ale měl i zakázáno pobývat v okrese. Ale měli jsme starou babičku, tak mu trpěli, že dojížděl z Prahy. Byl zaměstnaný v Praze na státním statku a jezdil za ženou a tou babičkou do Kaniny na sobotu na neděli. Nikdo si nestěžoval.“
Jiřina Jaroměřská, rozená Hrabětová, se narodila 14. července 1931 v Kanině na Mělnicku do zemědělské rodiny. Za druhé světové války se její otec Jan podílel jako starosta obce na pomoci partyzánům z okolí. Po skončení války a nástupu komunistů k moci byl spolu se svým bratrem prohlášen za kulaka. V roce 1956 byl obviněn ze sabotáže, když nedokázal dodat předepsané dávky z hospodářství. Soud mu vynesl tři a půl roku vězení na Pankráci a na Mírově. Rodině byl konfiskován statek, do rodného domu v Kanině se již nikdy nevrátili.
