František Jaroš

* 1940

  • „On vždycky, když jsme byli dole, koupil nějaké noviny. Najednou se začal chechtat a povídal: 'Jé, koukej, odhalili Juru Šulce!'. Byla tam malinká poznámka, že byl odhalen agent Jiří Šulc. Řekli jsme si: 'To se s ním musíme rozloučit.'. Jura Šulc tenkrát učil v Brně na Vojenské technické akademii. Tak jsme koupili lístek, nalepili známku a na lístek napsali adresu: americký agent Ing. Jiří Šulc, Katedra organické chemie, Vojenská technická akademie, Brno. Text lístku zněl: 'Zdar šéfe. Zbraně a dolary došly v pořádku. Po neděli začneme s věšením komunistů. Podej o všem zprávu do centrály v západním Berlíně.' Podepsali jsme se jako Franta a Long. Pustili jsme to z hlavy. Jura se pak v Tatrách objevil koncem léta. Říkali jsme mu: 'Tak jak? Dostal jsi pozdrav?'. 'Jaký pozdrav?' Říkali jsme si, že si nějaký pošťák řekl: 'To je nějaká blbost a provokace.' a že to vyhodil. Pak mi najednou Jura vzkazoval: 'Nic mi nepiš vlastní rukou!' Přišli za ním dva pánové s lístkem a kdo mu ho poslal. Jura koukal, už věděl, o co se jedná a řekl: 'To je nějaká kravina.' On říkal: 'Kravina, kravina. Franta je běžné jméno, Frantů je plno, ale long, to je dlouhý, nějakého dlouhého kamaráda nemáte?' Říkal: 'Nemám. Já nevím.' Víc nedělali, odešli. Ale za týden si ho šéf katedry zavolal a sdělil mu, že bude dobře, když si najde jiné místo.“

  • „První kontakt vlastně s tímhle přišel až na průmce. Zase, já jsem neměl problémy se na průmku dostat, nikdy mně nikdo nic nepředhazoval, i když tatík byl soukromník, ale nikdy jsme s tím problémy neměli. Až teprve na průmce jsem najednou zjistil, že jsem tam takový benjamínek. Že kolem mě je spousta spolužáků o ty tři roky starší, kteří neměli šanci jít po základce rovnou na průmku. Nahnali je do učiliště, tím ztratili tři roky a pak teprve teda se nějak vždycky na tu průmku zase propasovali a dostali. Jak teď poslouchám ty kecy, že zase chtějí děcka tlačit na ty učiliště, tak se mi otevírá kudla v kapse, protože mezi nimi byla pak dobrá polovina, kteří si dál udělali vysokou…“

  • „Ráno mě vzbudila domácí, že jsme obsazovaní. Sbalil jsem se, šel jsem na vlak, jel jsem do Prahy. Dvacátého prvního jsem se tam motal jako většina, co se tam motala bez nějakého logického a organizačního záměru. Druhý den jsem se vrátil do Pardubic, ale už jsem ve škole nevydržel. Sbalil jsem se, jel jsem do Adršpachu, vylezl jsem na Milence, že tam budu držet hladovku. Tak jsem ji pět dní držel. Pak pro mě známí kluci 'Adršpašáci' vylezli a řekli mi: 'Neblbni, nemá to cenu, pojď dolů.' Už jsem neslezl. Sice jsem ještě sám slaňoval, ale už mě přitom museli jistit, už jsem byl nějaký rozlepený. Pak jsme si u Náchodské boudy udělali oheň, nalili do mě dvě piva a já jsem ztuhnul.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Broumov

    (audio)
    délka: 40:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Hradec Králové, 28.11.2019

    (audio)
    délka: 01:30:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Spoléhejte se na vlastní rozum a neberte ohled na autority

František Jaroš
František Jaroš
zdroj: archiv pamětníka

František Jaroš se narodil 2. ledna 1940 v Boskovicích mamince v domácnosti a tatínkovi, který na volné noze obchodoval se stroji všeho druhu. Do roku 1948 chodil do Skauta. Po měšťanské škole pokračoval na střední průmyslové škole v Pardubicích a během vojny se dostal na Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích, kde studoval fyzikální chemii a kde poté zůstal jako aspirant a posléze zaměstnanec. Za studií se začal věnovat lezení, které se stalo jeho zálibou na celý život. Kdykoli mohl, jel do skal. Komunistický režim vnímal jako status quo, ale v roce 1967 se vlivem známých trochu zradikalizoval. V srpnu roku 1968 pod bezprostředním vlivem probíhající okupace vojsky Varšavské smlouvy vylezl na na skálu Milenci v Adršpašských skalách a držel tam pět dnů protestní hladovku. V roce 1970 byl vyhozen z fakulty, protože se odmítl dostavit k prověrkové komisi. V následujících letech vystřídal několik zaměstnání v Liberci. Po svatbě odešel za manželkou do Broumova a stal se kominíkem. O politické dění se moc nezajímal. Během sametové revoluce roku 1989 se účastnil demonstrací v Broumově, později krátce působil v Občanské demokratické straně. Vždy se považoval za sólistu a žil si život po svém.