Radim Jauker

„My jsme byli v tom studentském hnutí a naším úkolem – těch, co byli z venkova jako já – bylo potom jet na ten venkov a tam vysvětlovat a propagovat tu revoluci, tu stávku. Takže my jsme potom nafasovali různé letáky, tenkrát nebyla elektronická média, takže jediná média byly tištěné papíry. To jsme nafasovali do tašek, do batohů a říkalo se, že kontrolují vlaky a tam že ty lidi chytají. Takže jsme jeli stopem, abychom tomu unikli. My jsme si stopli auto, do těch jižních Čech jsme jeli do Budějovic, vezli jsme tam ty plakáty, ten materiál. A s tím šoférem, s tím řidičem jsme se bavili o tom, o té politice. On tak poslouchal, vyzvídal a jen tak se hodně ptal. A já jsem potom říkal: 'Víte, pane, nejhorší jsou ti estébáci, ty mi nenávidíme.' A on zastavil a řekl: 'Tak abyste, hoši, věděli, tak já jsem ten estébák. Občanské průkazy!' Takže jsme si stopli zrovinka estébáka. On nám tedy zastavil, my jsme ztvrdli, zkontroloval nás, přemýšlel a říkal: 'Kluci, my ze třináctého oddělení jsme s vámi, my jsme s vámi.' Takže to bylo absurdní, že estébák řekl: 'Kluci, já vám věřím, jeďte, já vám tam ty plakáty dovezu a jedeme do těch Budějovic.' Takže ten estébák neudělal nic, v zásadě překabátil už v tom autě. A to byla taková absurdní chvilka toho, jak to tenkrát probíhalo, že i ti největší komunisté byli najednou největší revolucionáři. Takže ani ten estébák proti nám nijak nezakročil.“