Společnost na to nebyla připravena
Věra Jenčková se narodila 16. listopadu 1940 v Kvasilově na Volyni (dnešní území Ukrajiny) jako mladší ze dvou dětí rodičům Vladimírovi a Olze Vlachovým. Otec bojoval v řadách 1. československého sboru. Utrpěl těžké zranění a po několika měsících léčby zemřel v roce 1946 v nemocnici v Šumperku. V roce 1947 rodina reemigrovala do Československa a usadila se v Šumperku. Věra Jenčková tam po základní škole vystudovala dvouletou ekonomickou školu. V šestnácti letech se ale stala sirotkem. V roce 1956 jí na selhání srdce zemřela maminka. Někdy v té době Věra nastoupila do zaměstnání v kanceláři telekomunikací v Šumperku. Právě v práci se seznámila s Miroslavem Jenčkem, jehož si v roce 1958, několik měsíců před dovršením plnoletosti, vzala za muže. Tentýž rok se jim narodila dcera Věra. Manžel pocházel z rodiny soukromých hospodářů z Rapotína, kteří se během kolektivizace museli vzdát svých polností a vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). V roce 1965 se Věře a Miroslavu Jenčkovým narodil syn Pavel, jemuž byl diagnostikován Downův syndrom. Díky jejich nezlomné vůli se syn naučil číst a psát a neskončil jako mnohé jiné děti v ústavu, ale v milující péči rodičů. Věra Jenčková většinu svého času věnovala synovi, a tak v letech 1971 až 1988 pracovala z domu, šila pracovní rukavice. V době natáčení v roce 2023 žila Věra Jenčková stále v Šumperku a s velkým přispěním dcery Věry a její rodiny se stále starala o svého syna Pavla.