Ladislav Jeník

"Tak jsem těch prací vystřídal asi pět. Chodil jsem po Ostravě a nikde mě nechtěli vzít. A pak jsem dostal písemné předvolání zas na tu stejnou estébárnu do Ostravy a tam mě předvolal nějaký kapitán Vojvodič. A ten mi říkal: ´Heleďte, buď podepíšete deset roků uhelné doly, nebo vám dáme příživnictví a to příživnictví vám přifaříme k té podmínce, kterou máte a půjdete sedět na čtyři roky.´ Nebo na pět, nebo kolik to bylo dohromady. No tak já jsem říkal... Já jsem se bál té šachty, prostě jsem tam nechtěl do toho jít. No tak pak jsem řekl teda ´dobře´ a on normálně natvrdo řekl: ´Heleďte, vám stejně nic jiného nezbyde. Nikde vás nevezmou, my to zařídíme, že vás nevezmou a když vás vezmou, tak vás zase pustěj, takže buď podepíšete deset roků dolů na OKD, anebo půjdete sedět a my vám k tomu přišijeme příživnictví.´ No tak jsem šel, druhý nebo třetí den, v Ostravě Heřmanicích, hned vedle kriminálu na důl Rudý říjen, a tam už o mně věděli, že se přijdu přihlásit. Tak jsem šel na personální oddělení a dostalo se mi té největší vymoženosti a stal jsem se příslušníkem hornické třídy."

"My jsme měli dány hodiny, kdy jsme mohli k němu. Měli jsme třeba dány jeden, dva dny v měsíci a někdy, když to bylo nutné, tak si nás zavolal přes rádio a pozval nás třeba na snídani. Takže my jsme s ním byli na snídani anebo nás zval poměrně často do své soukromé kaple, kterou měl naproti ložnici, na ranní mši svatou. On měl vždycky v šest hodin ráno svoji mši svatou, soukromou, kde bylo, já nevím, dvacet kněží nebo lidí, které on pozval. A když chtěl s námi mluvit nebo když jsme něco měli, tak jsme přes pátera Diviše, jeho osobního tajemníka, poslali zprávu, že něco pro něho máme, a on nás buď pozval na tu mši svatou, která byla ráno, anebo na snídani s ním."