Ing. Josef Kalbáč

* 1940

  • „Byla přestávka, byli jsme na klubu, ještě se poradit, co a jak. Vraceli jsme se k volbě, zašel jsem si na WC. Vtom se prudce otevřely dveře, vstoupil neznámý člověk, kterého jsem nikdy neviděl. Okamžitě spustil: ‚Vy jste pan Kalbáč?‘ – ‚Ano, senátor Kalbáč.‘ – ‚Koho budete volit?‘ – ‚To je moje věc.‘ – ‚Tak vás upozorňuji, že jestli Klause, tak to odnesete vy i celá vaše rodina i celá vaše lidová strana. To je nepřijatelné, aby takový člověk stál v čele!‘ Křičel, div že na mě nevytáhl pistoli. A zmizel, zavřel dveře a byl pryč. Udělal jsem si očistu rukou, vyšel jsem na chodbu, rozhlížím se a ten člověk nikde.“

  • „To byl rok 1954, kdy se konal X. sjezd komunistické strany. Tehdy jsem pásl dobytek, vedle pásl soused, starý pán. Najednou vidíme veliký balon. Slyšel jsem o letákových akcích, o balonech vypouštěných nad naše území. Některé letáky nabádaly zemědělce, aby nevstupovali do družstev. Najednou se balon roztrhl, začaly z něj létat letáky, vítr je roznášel po krajině. Soused říkal: ‚Doběhni tamhle dolů, tam nějaký leták určitě spadl.‘ Sebral jsem jeden na keři, bylo na něm napsáno: ‚Balada sjezdová.‘ Soused říkal: ‚Nevidím na to, přečti mi to.‘ Smál se, jak je to pěkně složené. Zapamatoval jsem si ji dodnes. Když jsem plakát přinesl domů, otec se na to podíval a okamžitě to hodil do plotny, ještě mi vynadal: ‚Co to taháš domů? Přijde mi sem kontrola a ještě mě za to zavřou!‘“

  • „První náznak, že budou zakládána družstva, byl všemi odmítnut. Každý říkal: Já jsem dostal hospodářství po předcích, kteří se na něm pachtili celý život a odkázali nám ho. A já ho teď mám zadarmo někomu dávat? Pak se ale rozkřiklo, že z Milejovic u Volyně bylo vystěhováno hned pět hospodářů, z Hajan na Blatensku také pět. Ve strakonickém okrese bylo vystěhováno více než padesát rodin. Z okresu jezdili funkcionáři, přesvědčovali místní funkcionáře, aby činili. Dokonce i učitelé byli vyzýváni, aby dětem ve škole vysvětlovali, jak je družstevnictví důležité, aby děti rodičům doma domlouvaly. Propaganda se šířila všemi směry. V naší obci také přišel příkaz, že budou tři hospodáři vystěhováni – můj otec a další dva sousedé. Už bylo i stanoveno, kam budeme přesunuti – do Vlčích Jam na Šumavě. Babička plakala: ‚Chci raději umřít, než bych jela do nějakého zapadákova.‘ Nakonec myšlenka vstupu do družstva už byla na jiném uvažování. Než se stěhovat, tak to raději nějak přežijeme, snad to nějaké bude.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 18.04.2023

    (audio)
    délka: 02:07:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 26.04.2023

    (audio)
    délka: 02:35:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Veřejně jsem pracoval, snad i dobro vykonal

Josef Kalbáč na vojně v roce 1961
Josef Kalbáč na vojně v roce 1961
zdroj: archiv Josef Kalbáč

Josef Kalbáč se narodil 17. února 1940 a vyrostl na statku v Třebohosticích nedaleko Strakonic, kde rodina žije více než tři sta šedesát let. Jeho rodiče Josef a Marie patřili k největším hospodářům v obci, měli více než dvacet hektarů půdy. Jeho předci byli aktivní ve veřejném životě, praděda i děda byli starostové Třebohostic, děda tu zakládal kampeličku a hasičský sbor. Když v roce 1956 vzniklo v Třebohosticích jednotné zemědělské družstvo, pamětníkovi rodiče do něj vstoupili, báli se totiž, že budou z obce vystěhováni. Otec jezdil v družstvu s koňmi a matka pracovala v kravíně. Josef Kalbáč chtěl jít na lesnickou školu, jako syn kulaka, navíc z věřící rodiny, ale studovat nesměl. Vstoupil tedy stejně jako rodiče do družstva, pomáhal stavět kravín a drůbežárnu, pak jezdil s nákladním autem a nakonec pracoval v družstvu jako mechanizátor. V šedesátých letech dostal nabídku, aby si doplnil vzdělání, šel na Střední zemědělskou mechanizační školu do Českých Budějovic, dodělal si maturitu na Střední zemědělské technické škole v Táboře a nastoupil na vysokou zemědělskou školu v Českých Budějovicích, studoval obor fytotechnika a promoval v roce 1972. Od roku 1976 do roku 1990 pracoval v zemědělském družstvu Radomyšl jako agronom. V roce 1968 vstoupil do lidové strany, byl předsedou její místní organizace v Třebohosticích, pracoval v jejím okresním a krajském výboru. Na jaře 1989 byl zvolen předsedou strakonického okresního výboru lidové strany. Po revoluci v roce 1989 se jako zástupce lidové strany účastnil takzvaných kulatých stolů tehdejších politických stran, kde se jednalo především o personálních změnách. Za lidovce byl kooptován do strakonického okresního národního výboru. V roce 1991, když vznikly místo okresních národních výborů okresní úřady, byl jmenován zástupcem strakonického přednosty a vedoucím jeho kanceláře. Od roku 1997 do roku 2002 dělal přednostu strakonického okresního úřadu. Pak krátce vedl strakonickou pobočku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). V roce 2003 se Josef Kalbáč stal senátorem za obvod Strakonice. Během volby prezidenta (rozhodovalo se mezi Václavem Klausem a Janem Švejnarem) 9. února 2008 mu na toaletě hrozil neznámý muž a následně senátor Josef Kalbáč odjel do strakonické nemocnice. Ve druhé prezidentské volbě dal hlas Václavu Klausovi. V roce 2008 ho v boji o křeslo senátora porazil kandidát ČSSD Miroslav Krejča. Po senátním neúspěchu se stal poradcem prezidenta Václava Klause. Josef Kalbáč má stále kancelář ve Strakonicích, radí starostům, jak získávat dotace, vystupuje na veřejných akcích a přednáškách. Lidové písně, které sesbíral, postupně vydává ve zpěvnících – nedávno pokřtil už patnáctý zpěvník.