Jiří Kašlík

„Už ta noc byla hrozná, protože už 20. srpna, když jsme šli spát na večerku, nás v jedenáct v noci budili, že jsme přepadení Rusama, že se musíme jít bránit. My, co jsme měli samopaly mimo strážní službu, jsme měli jenom slepé náboje, na cvičáku jsme stříleli slepýma. Samozřejmě jsme se učili střílet i ostrýma, ale to jsme museli na střelnici. A na cvičáku, to byly dva takový velký kopce, jsme se učili zakopávat a tak, ale měli jsme ty slepý náboje, když se střílelo. Tu noc nás poslali do zbrojnice a fasovali jsme ostrý do samopalů, do zásobníků. Dva ostrý zásobníky a teď jsme se museli seřazovat na tom ‚buzerplacu‘, na tom praporu, vlastně to byl takovej větší prapor. Stáli jsme tam od půlnoci do jedné a velitelé furt nevěděli, co se děje. My už jsme samozřejmě byli připravení, že se budeme bránit, protože velitel praporu řekl: ‚Budeme se bránit.‘ Kolem třetí čtvrté hodiny už se začínalo rozednívat a my jsme tam pořád stáli a nevěděli jsme, co bude. Najednou jsme slyšeli takovej kravál zdálky, to už jely tanky. Už tam byly ve čtyři hodiny ráno, až na té západní čáře. No a teď jsme viděli, jak se trošku rozšeřilo, že tanky vjely na ty dva kopce, bylo jich asi šest. Postavily se a těmi laufy namířily dolů na kasárny, zastavily se a čekaly, co bude. A teď najednou přijel po asfaltové cestě nějakej džíp s velitelem. Přijel do toho praporu, setkal se s naším velitelem praporu a že se teda musíme vzdát, že to je blbost, že nás jdou osvobodit od toho, co se tady děje. Velitel praporu, protože nás nutil se bránit a nafasovat ostrý, nám potom musel přikázat, abychom se zase odzbrojili, vrátili to do skladu a kdesi cosi. Ta diskuse probíhala snad do pěti, do šesti do rána. Pak jsme akorát viděli, že se tam něco fakt divokýho děje, pak jsme slyšeli ránu a velitel praporu se zastřelil.“

„Vlastně neměli peníze, kvůli těm zvýšenejm dodávkám masa, mléka a obilí. Nesplnili je a museli platit pokuty. Na pokuty neměli, protože pak se to nějak přepočítalo, ty peníze, že pak nějak dělali sami, těžce to táhli. Protože už většina zemědělců vstoupila, už se jich bránilo jen pár, tak ty dodávky zvyšovali, zvyšovali a pro nezaplacení pokut musel jít otec do vězení. Takže mu vyměřili napřed měsíc, nevím, kde to byl. Pak si pamatuju, že dostal dva a půl měsíce za pokutu, kterou nezaplatil kvůli nedodávkám, a byl odsouzen do věznice v Předmostí u Přerova. Vzpomínám si, že nás tam maminka táhla, já jsem měl tři roky a brácha pět. Tu návštěvu si pamatuju, že tam stavěli nějakou cihelnu a my jsme mohli přijít k tomu plotu.“