Milada Kavičková

„Během té doby, co se tam chovali ti mladí býci, přišel ředitel toho velkostatku a řekl mámě a sestře, že musí vybílit chlév, což se na statcích samozřejmě každoročně dělalo. Maminka řekla: ,To nemůžeme udělat samy dvě, musíte nám někoho poslat, kdo ty býky ohlídá, protože my to nezvládneme.´ A sestra, ona byla dost taková už drzá, když toto všechno viděla, tak mu řekla: ,Prosím vás, jak vy si tak dovolujete s námi jednat? My jsme dvě ženské tady a víte, co jsou býci za dobytek a toto nám přikazujete?´ A on jí řekl: ,Já jsem ředitel statku a nemusím mít na to žádné školy. A ty chodíš do večerního gymnázia, tak budeš z toho večerního gymnázia vyloučena.´"

„Tak já jsem tam do té školy přišla, ředitel tam nebyl, tak tam byl kabinet, já jsem řekla, že nemám doporučení a že bych do té školy chtěla jít. Tak oni mě dali takový papír, řekli, ať to vyplním a ať zajedu do Bedihoště do školy, kde jsem skončila, že tam ten ředitel... ať mi to podepíše. Tak já jsem přijela domů, sedla jsem na kolo a jela do Bedihoště. Školník mně říkal: ,Už jsou všichni v hospodě.´ To bylo prvního září. Tak jsem šla do hospody, ta byla za rohem a ten Blažek tam seděl, můj bývalý třídní, současný ředitel, on byl hrozný kuřák a chlapi tam chlastali pivo, tak já jsem za ním přišla a prosila jsem ho, ještě jsme v roce padesát jedna neříkali ,soudruhu,´ tak jsem ho prosila: ,Pane řediteli, prosím vás, já bych chtěla chodit do té rolnické školy, oni mě tam dali ten papír, ať to podepíšete.´ A on říkal: ,Nene, nic ti nepodepíšu.´"