Otec zůstal ve starým lágru a víckrát jsem ho neviděl
Miroslav Knol se narodil 1. ledna 1925 ve Velké Bystřici. Jeho otec byl dělníkem a matka pracovala v zemědělství. Vyrůstal se třemi sourozenci. Čin jednoho z bratrů se mu stal osudným. Po měšťanské škole se vyučil truhlářem. Dne 18. září 1942 byl náhle zatčen. Ukázalo se, že kvůli činnosti jeho bratra, který se přes Polsko a Francii dostal do Anglie a působil u 311. bombardovací perutě, o čemž rodina vůbec netušila. Do vězení byl odveden společně se svými rodiči. Společně putovali ještě do Brna. Otec a Miroslav poté do Osvětimi a matka do internačního tábora ve Svatobořicích. Při příjezdu do Osvětimi viděl pan Knol svého otce naposled. On sám byl umístěn do tábora Březinka a pracoval tam na výstavbě dalších dřevěných baráků. Po osmi měsících se z Osvětimi vypravoval velký transport českých vězňů do Buchenwaldu, kam byl zařazen i pan Knol. V KT Buchenwald panovaly lepší podmínky. Češi bývali umisťováni do továrny na rychlopalná děla ve Výmaru. Ke konci války přibývalo spojeneckých náletů a jeden z nich odnesl Miroslav Knol těžkým zraněním. I proto strávil osvobození celého lágru v nemocnici. Po návratu do vlasti se potýkal s přetrvávající nemocí, která vyústila v tuberkulózu. Nakonec se uzdravil a v roce 1948 se oženil. Pracoval v továrně Moravia jako předtím jeho otec.