Rudolf Kolář

* 1947

  • „Když jste ten majetek restituoval, měl jste při tom nějaké problémy?“ „No, s JZD jsem dost bojoval. Jenže já jsem postupoval dost podle zákonů, já jsem si všechno nastudoval. Třeba tam dělal, ten dělal na pozemkovém úřadu, pan Bína, a on dělal v JZD Rodvínov v jedné části dělal vedoucího té farmy, části té farmy. Ten, když jsem tam přebíral majetek, tak na mě spustil, že likviduji JZD. Já jsem říkal, já si beru svůj majetek, se kterým vy jste hospodařili kolik let. A vydělávali jste na něm. Já jsem na něm nevydělal ani korunu, já si ho teď přebírám. To mi dali jenom ty krávy, co chtěli vybrakovat, co se chtěli zbavit, to nedali… No, mě to bylo jedno, abych se s nimi dlouho nehandrkoval…Pak jsme ještě nakupovali lepší krávy, pak jsem musel udělat stádo, aby k tomu bylo, vybrat ty lepší…“

  • „Když se založilo JZD, tak mu odebrali vlastní pozemky a přidělili mu náhradní pozemky, které se neobdělávaly, nebyly obdělané. Protože mu sebrali traktor, pak řezačku, tak to neměl čím obdělat. Tak požádal traktorovou stanici, už byla. Ani traktorová stanice na to neměla stroje, aby to obdělali. Tak proto byl (obviněný), že neobdělával pozemky. Když byli pro tu řezačku, tak sebrali řezačku, ukradli tedy a ten předseda JZD, ještě jim scházely nějaké roury, tak přišel pro ty roury. Otec už z nervozity ho vykázal z objektu. A dali mu to… Já jsem ještě s ním mluvil, když jsme se tam vrátili, tak jsem mu říkal: Jak to bylo? On říkal, oni mě nutili, že to musím udat. Ale tam je, že měl půlmetrové železo. Kde tam mohl mít půlmetrové železo? No, to mi řekli, aby to byla věc, že mě mohl zabít. Tahle mně povídal, jsem to musel říct.“ „Ten, co si přišel pro ty roury?“ „No, pro ty roury. To víte, neměl tohle (stroje), tak to neměl čím obdělávat… tak to byly samé výslechy s matkou. Mně byly čtyři roky, tak jsem tam třeba byl do rána sám. Nikdo dobytek nedojil. Děda nemohl s babičkou, protože babička byla po mrtvici jedné, to víte, to tam bučelo. Musel jsem tam být sám, až se dozvěděla babička z té vedlejší vesnice, co pocházela matka, tak tam přišli. Mně jo, dneska kdyby nechali takhle čtyřleté samotné dítě, tak by měl člověk postih. Tenkrát to bylo. Matka taky se proplakala, až si proplakala oči, že musela nosit brýle.“

  • „Když ho zavřeli, tak zvířectvo nikdo nekrmil a nedojilo se to, matka tam nemohla, protože byl rozsudek už daný. Tak to tam nechali tři dny, nikdo to nekrmil, nic. Pak to s koňmi tahali na vozy a vozili to na jatka, protože to už nemohlo už ani chodit, protože to dostalo zánět vemene. Takhle se to zlikvidovalo, to víte, když krávu nedojíte, tak dostane zánět. Tak to tahali na vozy a nežralo to, to víte, ten bachor musí pracovat. Pít to nemělo a nic, pak to tahali na vozy. To jsem právě viděl. S koňmi to tahali, to víte Honzu a Pepíka, takový koně hodní.“ „A s těmi koňmi udělali co?“ „Taky na jatka. A některé tam pak, co zbylo, ten jeden, tak to tam mělo pak JZD. Byli starší, ale hrozně hodný. Táta na ně nemohl zapomenout. On s nimi uměl zacházet, a to zvíře se vám odmění.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 20.01.2021

    (audio)
    délka: 02:02:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 09.06.2021

    (audio)
    délka: 01:48:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec byl zemědělec tělem i duší

Rudolf Kolář (1954)
Rudolf Kolář (1954)
zdroj: Archiv pamětníka

Rudolf Kolář se narodil 28. ledna 1947 v Jindřichově Hradci. Vyrůstal v obci Lovětín, kde jeho rodiče Rudolf a Jiřina Kolářovi hospodařili na rodinném statku. Po nástupu komunistů k moci se otec bránil kolektivizaci. Roku 1953 jej nepodmíněně odsoudili za napadení předsedy družstva a neplnění dodávek. Kolářovým zároveň zabavili veškerý majetek a museli se vystěhovat. Od roku 1958 žili v obci Klec na Táborsku. Rudolf se vyučil automechanikem a pracoval v dílně třeboňských pekáren. Dálkově získal maturitu. V roce 1972 se oženil, s manželkou Helenou vychovali dva syny. Po úrazu ruky získal částečný invalidní důchod a živil se prodejem kožešin z chovu stříbrných lišek a norků. V roce 1989 obvinili Rudolfa z krácení daní a uvalili na něj vazbu. Proces ukončila amnestie Václava Havla. Roku 1990 pamětník restituoval statek v Lovětíně. Společně se svými syny opravil nemovitosti a obnovil hospodaření. V roce 2021 žil Rudolf Kolář na své farmě v Lovětíně.