RNDr. Karel Krška , CSc.

* 1938

  • „Měl jsem kantora, vynikajícího historika, v Mikulově, jmenoval se Marek, a to ještě bylo za těch komunistů. On mně říkal: ‚Podívejte se, jak jsou lidi slušní.‘ Donesl mně papír a tam bylo čestný prohlášení. Potvrzuji podpisem, že to a to dílo vypracoval profesor Jaroslav Komárek a tak dále a já ho jenom kryji svým podpisem. A podpis. To máte, až se ten režim podělá, abyste měl něco v ruce. To byli takzvaní pokrývači.“

  • „Abyste si nemyslela, že byl nějaký kvalitativní rozdíl mezi těmi členy strany a nečleny. To není moderní dneska říkat, víte? Mnozí ti nečlenové partaje se tam chovali jako prasata. Jednak se báli a zadruhé v tom vycítili jakousi možnost, protože když ti komunisté nemohli, tak oni si chtěli líznout. Třeba tam byl na astronomii doktor Lang, který když byl předvolaný před tu komisi, tak říkal: ‚Soudruzi, já nejsem člen strany. Ale toto, co se tady dělo, to udělali všechno straníci. To udělali straníci. A já jsem se toho nezúčastnil, protože já nemám legitimaci, ale já mám srdce komunisty!‘“

  • „Teď v té partaji byla většina tady těch jak já, řekněme, a pak tam bylo to zdravé jádro. To zdravé jádro se nemohlo dostat k moci, protože tam byla většina. To kdyby se o něčem hlasovalo, tak, řekněme, docentu Špalkovi nepovolíme profesuru, příklad, a tak, kdo je pro to, ti dva by řekli, že jo, a těch dvanáct by řeklo ne samozřejmě – to je slušnej člověk, odborník. Tak oni to vyřešili tím, že nás z té partaje vyhodili. A to se dělo výměnou stranických legitimací. A to byly ty prověrky. Napřed se šlo po komunistech a potom se šlo po tom zbytku.“

  • „Jinak na té fakultě byly takové poměry. Fakulta je jedna a dělí se na katedry, dneska na ústavy, a na každé byly ty poměry jiné. Na některé nebyl nějaký takovýhle vyslovený komunista, nebezpečný, a tam to tak kouleli všelijak. No a pak byly katedry, kde třeba vedoucí trval na tom, že všichni včetně technických zaměstnanců musí být členy strany, protože trval na tom, že oni musí mít stoprocentní stranickost. Tak tam u nás to nešlo, protože tam měli lidi, které oni by byli nejraději vyhodili hned, ne až po tom vstupu vojsk, tak ty do té strany nenutili. Ale já jsem v ní byl. No a můj otec mi říkal: ‚Ty nesmíš získat nic z té partaje.‘ Protože otec byl z toho nešťastný. Maminka taky! A tak mně říkal: ‚Ty nesmíš z toho mít žádný zisk. Ty abys měl čistý svědomí, když už tam budeš mezi těmi, tak nesmíš mít z toho žádné výhody.‘ A já jsem taky žádné neměl. Když mě potom vyhazovali, tak mě vyhodili jako odborného asistenta, tak jako když jsem do té partaje vlezl.“

  • „Tatínek byl pozván na představení loutkového divadla na Starém Brně, kde měli loutky tři čtvrtě metru vysoké, to bylo největší v Brně. Tak s tatínkem jsme tam šli do divadla. A tak si vzpomínám, že proti mně šli po chodníku dva mladí lidé, drželi se za ruce, byl to kluk a holka. Nevím, jak byli staří, ale řekněme, že měli nějakých osmnáct dvacet roků. A měli na prsou židovské hvězdy. Mně se ty hvězdy hrozně líbily, tak jsem tatínkovi říkal: ‚Jé, to je krása‘, a tak dál. Můj tatínek, jak oni zašli, potom říkal: ‚To jsou největší chudáci, to jim nemáš co závidět, že tu hvězdu nemáš, protože to jsou Židé.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 31.01.2024

    (audio)
    délka: 01:14:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 08.02.2024

    (audio)
    délka: 01:17:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Brno, 15.02.2024

    (audio)
    délka: 01:19:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Studená fronta nesměla přijít od východu

Karel Krška na vojně, 1961
Karel Krška na vojně, 1961
zdroj: archiv pamětníka

Karel Krška se narodil 27. listopadu 1938 v Brně. Jeho otec Karel Krška st. byl právník, pracoval ve státní správě a za války se zapojil do protifašistického odboje. Kvůli nepříznivému kádrovému posudku rodičů nemohl Karel Krška mladší studovat v Brně a musel dojíždět na střední školu v Mikulově. Po jejím dokončení pokračoval studiem učitelské biologie a geografie a odborné fyzické geografie na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně, kde následně deset let vyučoval. Od roku 1962 byl členem KSČ, v roce 1968 podpořil reformy pražského jara. V roce 1970 byl z KSČ vyloučen a o tři roky později mu bylo znemožněno na fakultě vyučovat a publikovat. Po dalších třech letech byl donucen odejít ze školy úplně. Útočiště našel v roce 1976 ve Slovenském hydrometeorologickém ústavu v Bratislavě, kde pracoval jako meteorolog. Po sametové revoluci se stal ředitelem pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Brně. Od roku 1993 vyučoval leteckou meteorologii na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně. Karel Krška je autorem a spoluautorem několika stěžejních vědeckých publikací, například Dějin meteorologie v českých zemích a na Slovensku a Meteorologického slovníku výkladového a terminologického. V odborných kruzích je znám také pro svou popularizační a recenzní činnost. V roce 2024 žil Karel Krška v Brně.