Do Svědectví jsem psal pod pseudonymem Jan Otava
Ilja Kuneš se narodil 13. června 1956 v Sušici, prožil tady předškolní léta, pak bydlel s rodiči v Plzni. Jeho otec Josef učil na vysoké škole strojírenské v Plzni, v roce 1968 tam vedl rehabilitační komisi, v 70. letech ho kvůli tomu propustili, matka Marie byla plicní lékařka. Na základní škole věřil komunistické ideologii, byl „pyšnou jiskrou a pionýrem“, v roce 1968 se stal skautem. V srpnu 1968 byl s rodiči na dovolené v Bulharsku, řada lidí cestou zpátky zůstala v Jugoslávii, jeho otec nabídku práce od kolegů z Holandska odmítl a rodina se vrátila do okupovaného Československa. V roce 1971 nastoupil na gymnázium ulice Pionýrů, dnes Masarykovo, a vzpomíná, že v něm přetrvávala atmosféra 60. let. Na gymnáziu vstoupil do Socialistického svazu mládeže (SSM), chtěl zorganizovat koncert folkového zpěváka a disidenta Jaroslava Hutky, národní výbor to ale nepovolil. Kvůli klukovině na školním výletě byl s několika spolužáky obviněn z výtržnictví, nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole. Nastoupil na dvouletou nástavbu na škole cestovního ruchu v Karlových Varech, se spolužákem Janem Švábem šířili dokument Charty 77, při výslechu vzal spolužák vše na sebe. Následně pak vystudoval překladatelství a tlumočnictví na pražské Karlově univerzitě. Během čtyřtýdenní letní školy ve Francii se rozhodl, že emigruje. Spolu s manželkou Lucií se jim podařilo vycestovat na lyžařský zájezd do Rakouska, organizovaný Sportturistem, z Vídně pak v lednu 1983 odletěli do Paříže. Tady vystudoval politologii, živil se jako noční hlídač. Spolupracoval s exilovým čtvrtletníkem pro politiku a kulturu Svědectví, přispíval do něj pod pseudonymem Jan Otava, stal se členem jeho redakční rady. Po sametové revoluci přispíval do Českého deníku a časopisu Týden. Udělal si roční kurz počítačové grafiky a začal v Paříži pracovat pro firmu nabízející překlady exotických jazyků – čínštiny, vietnamštiny, thajštiny a také češtiny. Deset let překládal směrnice, nařízení a jiné materiály pro Evropskou komisi, nyní nabízí zákazníkům překlady technické dokumentace či právnických materiálů. Žije střídavě ve Francii a v Česku, říká, že francouzskému prostředí ale rozumí lépe než tomu českému.