Andrej Lukáček

* 1938

  • „Oni mě stále sledovali. Myslel jsem si, že jsem tam pánubohu za zády, že tam už na mě nikdo nevidí, že mě tam dali na poslední štaci. Ale poslední nebyla, potom mi vzali státní souhlas. Chtěl jsem se nechat zaměstnat na hvězdárně v Hradci Králové. Řekli mi, že spadají pod KNV [Krajský národní výbor], že si hlídají kádrovou otázku a nemohou mě vzít. Když mě nevzali, jeden kolega známý mi zařídil práci na elektroúseku při ČSD v Hradci Králové, při drahách. My jsme měli dílnu, převíjely se tam transformátory a elektromotory. Dělal jsem tam v dílně a můj mistr byl jeden komunista, tenkrát tajemník MNV [Městský národní výbor], z Bohuslavic. Vzal si mě na paškál, aby mě mohl sledovat, a byl dobrý. Jednou mi tam jedna paní povídala: ,Pane Lukáček, vy jste byl tím knězem.‘ A on ji opravil: ,Paní Černá, on nebyl knězem, on je knězem stále, jen farářem už není.‘“

  • „Poslouchal jsem Svobodnou Evropu a dozvěděl jsem se, že [Václav] Havel u nás sepsal Chartu. Když jsem ji slyšel, řekl jsem: ,Tohle bych podepsal!‘ Začal jsem se pídit, kdo by mi to mohl zprostředkovat, protože jsem Havla ani nikoho jiného neznal. Měl jsem jednoho evangelického faráře, byl to můj přítel, který mě předtím učil hebrejštinu. Chtěl jsem přes něho, tak jsem se vydal do Prahy. On se ale mezitím rozvedl, jeho paní byla taky farářka, žila na faře poblíž Prahy. Měli spolu jednu dceru a druhou si adoptovali. Přišel jsem k nim, protože jsem je znal z Heřmanova Městce, když tam poblíž působili. Šel jsem za ní a ona mi řekla, že s ním nemá kontakt, ale že dcera bude mít maturitní ples a on tam bude, že mu to řekne. Byl jsem rád, ona mi to zprostředkovala, napsala mi dopis. S ním jsem se rád setkal a on mi řekl, že se mám obrátit na paní [Anna] Marvanovou, která byla novinářka, stará paní to byla. Její dcera [Hana] Marvanová je právnička a snad ještě dnes působí v parlamentu. Byl jsem u ní, přihlásil jsem se tam a ona mě vyzpovídala, co jsem zač. Ještě během ledna 1977 jsem podepsal, takže jsem byl mezi prvními. Ne v prvním dokumentu, ale ve druhém nebo třetím už jsem byl mezi signatáři Charty.“

  • „Byl to jeden a tentýž den, když přišla Soukupovi [undergroundový písničkář Karel „Charlie“ Soukup] a mně policie. Jemu dělali domovní prohlídku a mně taky. Celkem vzato nic u mě nenašli, možná nějaký materiál, který jsem někde uveřejnil. Moc jsem toho nezveřejňoval, ale něco možná našli. Byl to jenom nátlak, nikdy mě nikdo nikde nebil, ale nátlak to byl. Nakonec to dopadlo tak, že to, co si ode mě vzali, mi nevrátili. Ani přesně nevím, co si všechno vzali. Nějaký seznam byl sepsaný. Na materiální věci jsem ale zase byl trošku povrchní, na svět jsem přišel s nahým zadkem a s nahým zadkem půjdu ze světa. Všechno, co tady člověk má, buď mi to pomůže, nebo ublíží. Je ale pravda, že jsem se tenkrát nervově zhroutil. Byl jsem v Náchodě a tam mě to chytlo. Šel jsem za náčelníkem na nádraží a říkal jsem mu, že potřebuju zavolat sanitku, že jsem zkolaboval, že jsem měl domovní prohlídku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    09.12.2011

    (audio)
    délka: 02:27:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Sbírka rozhovorů ÚSTR
  • 2

    Hradec Králové, 19.04.2024

    (audio)
    délka: 02:55:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Místo kázání v kostele pracoval jako řezač papíru

Andrej Lukáček po kněžském svěcení v roce 1965
Andrej Lukáček po kněžském svěcení v roce 1965
zdroj: Archiv pamětníka

Andrej Lukáček se narodil 21. srpna 1938 v Piešťanech na Slovensku. Dokončil měšťanku a poté vystudoval gymnázium. Povinnou vojenskou službu absolvoval v Přerově. V roce 1960 se dostal do kněžského semináře v Litoměřicích. Po vysvěcení na kněze v roce 1965 ho poslali na farnost do Polné, kde později spoluzaložil skautský oddíl. V roce 1969 ho přeložili do vesnice Vápenný Podol u Chrudimi, kde také založil skautský oddíl. Odtud byl přeložen do Nebeské Rybné v Orlických horách. Pomáhal podzemní církvi, v jeho kostele tajně světili kněží. Zřejmě v roce 1974 mu odebrali státní souhlas. Chartu 77 podepsal v lednu roku 1977. Koupil rozpadající se domek v Bohuslavicích nad Metují. V jeho sousedství bydlel další chartista Charlie Soukup. Čelil domovním prohlídkám StB a neustálým výslechům. Z mnoha dělnických pozic ho kvůli nátlaku StB brzy vyhodili, nakonec sehnal místo řezače papíru v Novém Městě nad Metují. V papírnách vydržel až do roku 1989, ale těžkou prací si poškodil zdraví. V roce 1989 se vrátil jako kněz do pastorace. Devatenáct let působil na faře Sedlec v Kutné Hoře. V roce 2024 žil v Bohuslavicích nad Metují.