Bohumil: „Na mou duši, s tímhletím klukem /s bratrem Františkem/ jsem si ještě neřekl za celej život špatný slovo. Ani jsme se na sebe …, opravdu ne. Tak jsem na něj pyšnej. /…/ Maminka šla nakupovat, tak jsme tam lítali kolem baráku a my tam měli takovej bazén na dešťovou vodu. A táta ho přikryl prknama, abychom tam nelezli. No prkna jsme odklopili a pouštěli jsme si tam nějaký lodičky, flaštičky nebo co. No a hlídám, kde je brácha, on byl malinkej. Nikde nebyl, člověče. Najednou takhle kouknu do toho bazénu a vidím ruku. To byla klika taková, kdyby zaplul pod ty prkna, tak tady dneska spolu nesedíme. A to si pamatuju, to byl vykřičník, první v životě.“ Bratr František: „Dodneška mám hrůzu z vody. Nerad plavu.“ Bohumil: „Akorát vidím tu ruku takhle, to prkno odstrčený – a on tam Franta žuchnul. Byl malej.“
„V roce 1967 tady vypuknul obrovskej požár v cukrovaru, opravdu obrovskej. Fabrika se zachránila, a potom, když se vyvážely ty trosky, tak jsem na tom spáleništi našel tuhle knížku. To je z roku 1919, to nechte kolovat. Proč je to zajímavý. Za prvé to byla knížka, technika strojmistra, kterej vedl docházku pracovníků. Tady byli mědikovci, kováři, provazníci, elektrikáři. A z toho se nechá krásně vyčíst, tady byly jména, tady byly čárky, od pondělka do soboty. Spočítali a měli konečnou týdenní mzdu. A tady to byly ty první dělníci, občas předáci tý party. Podívej se, kolik oni za týden vydělávali. A když to vezmeš, tak je to sto let stará knížka a ty lidi tady tenkrát v tu dobu pracovali.“
Bohumil: „Bráška je takovej šikovnej kluk, kutil, a protože se věnuje modelařině, letadýlkům a podobně, tak se spustila taková debata, že by udělal model cukrovaru. A už to bylo téměř před pádem. Tak se do toho pustil a dělal to tři roky.“ František: „No, to bylo na tvůj popud.“ Bohumil: „No, a tys to realizoval. Takže bráška se do toho pustil, já jsem tomu moc přítomnej nebyl, a pak mě k tomu zavolal, a já byl teda šokovanej. Říkal jsem: ‚Chlapče drahej, tohle nemůže zapadnout někam do šuplíku nebo pod gauč. To by měli vidět lidi.‘ A když začali v roce 2002 demolovat fabriku, tak jsem říkal: ‚Tohleto už nikdo neuvidí, to bychom měli nějak zveřejnit, protože to stojí za to.‘ Protože když to vezmeš z historie, tak cukrovar měl velikej vliv na rozvoj obce. Historickej, sociální a průmyslovej. Ta obec se opravdu zvedla.“
Cukr v srdci
Bohumil Maštalka se narodil 28. prosince 1941 v Praze - Modřanech. Na učňovský obor nastoupil do modřanského cukrovaru a pracoval zde celý život až do ukončení provozu v roce 2002. Jeho o pět let mladší bratr František začal po demolici areálu pracovat na modelu cukrovaru a jeho bezprostředního okolí. Model je vystavený ve Viničním domku v Modřanech.
