„Jaký byl ten život u partyzánů?“
„Já myslím, že byl normální. Lenže bylo to velmi náročné. Ráno jsme museli vstávat už v pět hodin. A večer, keď sa setmelo, sme šli odpočívat.“
„Keď vypuklo Slovenské národné povstania, tak letectvo slovenské preletělo na území Sovětského svazu. Neustalo tam nič, letci jsme museli bojovat jako pěšáci. Bojoval jsem u Telgartu až do 12. září. Odtial jsme prešli, ma zobrali ako návodčíka, navigátorom som bol.“
„Takže vy jste šel do dalšího leteckého výcviku potom?“
„Ano, na území Sovětského svazu, už ne na Slovensku.“
„A jaké třeba byly ty kontakty s těmi, kdo přiletěli z té Velké Británie, a naopak s těmi, kteří od začátku byli v tom Sovětském svazu? Jaké to bylo?“
„Velice priatelské. Nemožem povedať, ani jeden druhýmu nebyl... Aby se povyšovali, my jsme byli ve Velké Británii a tak dalej. Ne, boli jsme všeci stejní.“
„Ale já hovorim česko-slovensky.“
„Mluvte klidně česko-slovensky. Já se zeptám. Odkud pocházíte vy a vaše rodina?“
„Moje rodina pochází z Banske Štiavnice, to je stredné Slovensko, mesto banické.“
„Takže vaše rodina se věnovala i takovému řemeslu, takovéto práci?“
„Ne, máma pracovala v tabákové továrně, otec od roku 1933 nezaměstnaný, obuvník, pracoval v továrně Erdiš, to se zrušilo, tak pak už neměl... To je moje rodina. Já jsem od roku 1937 prešel do Kremnice, učit se typografem. Vyučil som se typografem, byl som vyznamenaný ako najlepší ruční sazač.“
„Ještě nebudeme předbíhat. Kolik jste měl třeba sourozenců?“
„Šest nás bolo. Traja narození před I. světovou válkou a traja po I. světové válce – Ladislav Nemeskurthy, měli jsme maďarské jméno, Géza Nemeskurthy, Rudolf Nemeskurthy a prejmenoval se na Trenčanský, ako aj já.“
„Teraz o tom Trenčanskom. Jmenoval se Nemeskurthy, ale musel jako štátní zaměstnanec si poslovenštit jméno. Vzal si rodné jméno mojej matky. A tento mně napísal dopis, keď som narukoval k letectvu. Tam taktéž chceli, abysom si poslovenštil jméno. A já hovorím: ‚To mi otec nedovolí.‘ Prišel dopis a oni tam kontrolovali. ‚Tak máte sourozence. Jak se jmenují?‘ A já som povédal: ‚Ladislav Nemeskurthy, Géza Nemeskurthy, Mária Vágnerová a Koloman Nemeskurthy a ten šestý, to som já.‘ A tak jsem se musel přejmenovat na Trenčanského, rodné jméno mé matky.“
Imrich Trenčanský se narodil 20. října 1921 v Bánské Štiavnici na Slovensku. Pocházel z rodiny obuvníka s šesti dětmi. Od roku 1937 se učil typografem v Kremnici. Roku 1942 byl odveden na vojnu do slovenské armády - nejprve k pěší jednotce, brzy však byl přemístěn k letectvu. Na vojně si také změnil jméno z maďarského Nemeskurthy na slovenské dívčí jméno své matky - Trenčanský. V letech 1942 až 1944 absolvoval pan Trenčanský leteckou školu v Trenčanských Biskupicích a v Bánské Bystrici. Létal jako navigátor a radiotelegrafista na pozorovatelských letadlech. Po vypuknutí Slovenského národního povstání odletěli letci se všemi letadly do Sovětského svazu, proto museli absolventi letecké školy bojovat jako pěší. Pan Trenčanský působil koncem srpna 1944 v partyzánské jednotce ve Španej Dolině. Účastnil se bojů proti Němcům u Telgartu, Horního Turčeku, Triemošné. Za tyto boje dostal medaili Za chrabrost. Letci byli potom přepraveni do Sovětského svazu, do Kyjeva, a byli přeškoleni na sovětská letadla. Imrich Trenčanský se od dubna 1945 účastnil bojů o Moravskou bránu. Po válce působil jako letecký instruktor v Liberci, Pardubicích, Chrudimi a v Hradci Králové.
