„Soud byl na můj svátek 19. března. Pak jsem byl asi dva dni na Karlově náměstí a potom jsem šel na Pankrác na celu, odkud se formovaly autobusy na určitá pracoviště, kam jeli ti odsouzení. Když se dala dohromady parta na ten autobus, tak se vyfasoval civil, do toho se přestrojili, protože když to vozili městem, aby to nebylo v tom trestaneckém. To vozili jako normální zájezd, měli tam i tabulky ,Zájezd‘ a jeli do Jáchymova.“
„Až do soudu jsem nevěděl, že jsem byl na Bartolomějské. Já byl na samotce několik měsíců. Ty výslechy tam byly docela perný. Ne že by mě mlátili, když mi vyhrožovali, naznačovali, že mi dají facku nebo nějak zasáhnou, ale nic. Daleko horší byla ta psychika, nevím, jestli něco dávali do jídla, ale byl jsem takový ochablý. Já jsem ty věci znal z rozhlasu, z Ruska, jak to bylo všecko. Tak jsem si říkal: ,Seš sám, musíš se držet, za každou cenu se musíš držet!‘“
„Všecko hráli na to, že jsem chtěl zavraždit prezidenta a nastavit bombu ve Valdštejnském paláci, kde jsem pracoval po tom propuštění, když tam zasedala vláda. Vyslýchali tolik lidí, to byla spousta, až když jsem dostal dokumenty z výslechu, tak jsem zjistil, že byla zatčena velká část studentů, kteří tam se mnou studovali na škole, aniž bych já o tom věděl. Celou dobu, až do té doby, než jsem dostal dokumenty, já jsem nevěděl, že ty lidi byli vyslýchaný, já ty jména ani neznal. Všichni o mně dávali poměrně dobrý výsledky, ale je vidět, že hledali nějakou záminku, aby ten námět byl někým potvrzen.“ - „A vy jste něco chystal?“ - „Ne.“
Pan Josef Sýkora se narodil 25. listopadu 1925 v Bojanově na Chrudimsku. Pocházel z chudší rodiny, otec pracoval jako dělník, matka byla často nemocná, a tak Josefa vychovával dědeček, hajný. Po jeho smrti převzal Josef funkci lesníka, kterou vykonával do roku 1945. Pak mu ale učarovala malba a rozhodl se studovat malířství. Byl přijat na Ukrajinskou akademii výtvarných umění v Praze. Na studia si přivydělával jako jeřábník v ČKD Praha. V roce 1953 byl v souvislosti s protesty proti měnové reformě, kterých se však neúčastnil, zatčen a vyslýchán. Přestože byl zatčen omylem, musel opustit práci v ČKD. Následně pracoval ve stavební firmě, která opravovala Valdštejnský palác. Na podzim roku 1953 byl zatčen a obviněn z toho, že v Bojanově vytvořil protistátní skupinu, nedovoleně se ozbrojoval a připravoval atentát na vládu a prezidenta Zápotockého. U soudu mu však bylo prokázáno jen to, že měl doma nelegálně držené zbraně, a byl odsouzen pouze na 16 měsíců. Kvůli vyčerpání z výslechů onemocněl a část trestu strávil ve vězeňské nemocnici, po uzdravení byl umístěn do věznice v Kutné Hoře. Po propuštění pracoval v různých dělnických profesích. Věnoval se také malování. Josef Sýkora zemřel roku 2015.
