„To bylo v Sachsenhausenu v den evakuace. Víte, kdo je to kápo. Tam byl kápo Ukrajinec, potvora jeden, vrah. Bylo v zákoně, že když jeden od druhého ukradne chléb, tak následuje smrt. Dva se vzbudili o půlnoci a začali křičet: ‚Ukradli mi chléb, ukradli mi chléb.‘ Měl jsem chleba přivázaný špagáty, kdyby někdo zatahal, tak se vzbudím. A vzbudil jsem se, můj chleba ještě byl. To bylo v lednu 1945 po evakuaci Ravensbrück–Sachsenhausen. Znovu jsem usnul a potom jsem se probudil, byly jen špagáty a sáček s chlebem nebyl. Dostal jsem hysterický záchvat. Chleba byl vše, co jsem měl. Bez chleba nemáš nic.“
„‚Pojď, vezmi si od toho Němce ty boty!‘ On ho úplně otevřel (zabil). Já mu říkám: ‚Děkuji, moje dřeváky jsou lepší, nechci ty boty.‘ Viděl, že se bojím, že nechci se na to dívat. On mi potom něco prozradil: ‚Ty víš, kdo já jsem?‘ To byl ruský major. ‚Já jsem syn od hlavního rabína z Kyjeva. To, co jsem teď udělal, to oni dělali mojí rodině. Celou moji rodinu zavraždili. V Německu já zbraň nepoužívám. (…) To, co dělali mé rodině, dělám já tady.‘“
„Bylo nás tam asi šestnáct sedmnáct židovských dětí ze Slovenska. Asi sedmdesát cikánských dětí, ty byli v mém věku, ale i mladší a starší. Oni byli kastrovaní.“
„‚Vyber teď revolver a střel na mne.‘ Měl takový pěkný revolver Walther. ‚Proč chceš, abych tě zastřelil?‘ – ‚Protože jsem Vám lhal.‘ – ‚V čem jsi mi lhal?‘ – ‚Do teď jsi nevěděl, tak ti povím pravdu. Jsem Žid!‘ Co on na to: ‚Jude ist kein Mench?‘ – Copak Žid není člověk?“
Walter Morgenbesser se narodil v roce 1930 ve Spišské Nové Vsi jako nejmladší ze sedmi synů židovského krejčího. Během války se na rodinu vztahovala prezidentská hospodářská výjimka, jeho otec šil šaty pro důstojníky, jeho nejstarší bratr byl lékařem v Humenném. Walter Morgenbesser za války běhal po Spišské Nové Vsi bez Davidovy hvězdy, prý dokonce krátce sloužil za trochu jídla u důstojníka wehrmachtu. S rodiči byl v roce 1944 deportován z Prešova do Osvětimi, prošel lágry Ravensbrück a Sachsenhausen. Na konci války byl jeho spoluvězněm filmový režisér Juraj Herz. Spolu s ním a otcem se zachránil v posledních dnech války. Po válce odešel do Izraele, pracoval jako řidič a mechanik. V letech 1990-1992 sloužil jako řidič na velvyslanectví Československa v Izraeli.
