„Pak už si pamatuji, když se zakládalo družstvo, kde mě tatínek bral na schůze, kde na něj křičeli, nadávali mu, zakázali mu, aby mě s sebou bral. A on říkal: ,Budeš se mnou chodit, aby sis to pamatovala, jak to vypadá.‘ Nátlak byl velký, já musela v zemědělství pomáhat. Pak nám zabrali ta pronajatá pole, to se muselo vrátit. Zůstalo nám osm hektarů, nepovolili nám zabít, dostali jsme vysoké dodávky, které se nedaly splnit, dostali jsme nejhorší pole. Pamatuji se, že tam přišel předseda družstva, v jedné ruce porážkový list a v druhý přihlášku do družstva. Říká: ,Tady máš porážkovej list a podepiš.‘ A táta řekl, že ne, že se na tom jeho otec nadřel, on taky. A že chce hospodařit. A já si pamatuji, že ten předseda družstva, nebudu jmenovat, protože jeho další pokolení tam žije a nechci lidem ubližovat – pamatuji si, jak křičel, že když táta nepodepíše, bude se s celou rodinou houpat na stromech, co máme za barákem. Jezdili přesvědčovat z družstva, z okresu, dva tři páni, věčně křik a dohady, táta se vždycky rozčílil, bylo zle. Šest let jsme nezabíjeli, nepovolili nám zabít prase. Potravinové lístky jsme nedostali, já jedla doma chleba s cukrem. Pak už lístky nebyly, volně se nedalo nic koupit. Měli jsme velkou zahradu, moje máti zavařovala švestková povidla. A dal se koupit volně margarín, takže máma ta povidla vždycky zalila margarínem, aby se to nekazilo. A ono to vypadalo jako hrnce se sádlem. A chodili tou dobou na Mikuláše čerti, já utekla do sednice. A ty hrnce nebyly zavázané, jen přikryté papírem. A ti čerti ten papír shodili a viděli hrnce ,sádla‘. Udali nás, přišla kriminálka, prolezli celý barák, stodoly, maštale, sklepy, půdy. Mám tu doklad, že nic nenašli, jen uzenou nožičku z prasete, která se dala koupit volně. Já si pamatuji, že jsem musela chodit se srpem do lesa sekat trávu, v té bídě, aby krávy trochu víc dojily, každý den jsem je pásla, myslela jsem, že jako dítě tomu mohu pomoci. Ale dítě tomu nepomůže, když to nejde. Tátovi pak řekli, že když nechce do družstva, nemůže mít koně, že musí jezdit s kravkami. Sebrali čtyři hektary polí, něco si vzalo družstvo, něco do nájmu jiným soukromníkům. A táta řekl, že to nevadí, že to zvládne s kravami. To víte, nedojilo to nic, když musely tahat, orat…“